Finally Free// Niam Horayne

5. Pěstování mrkví v zimě

Otevřel jsem dveře. Padl mi pohled na Matku, která stála u dveří. Pozvedl jsem obočí. ,,Liame!" řekla milým hlasem. Zakroukutil jsem hlavou, jestli se mi to snad zdá. Liam stuhnul v pohybu když viděl můj pohled. Zabolelo mě to. Moc mě to zabolelo. Začaly mi opět pálit oči, ale neměl jsem. Nemohl jsem. Nešlo to. Musím vydržet.

Odešel jsem do pokoje, a za mnou se řítil Liam. Nevšímal jsem si ho. ,,Nialle? Nechceš si třeba popovídat? Víc se poznat? Nebo něco jiného?" on byl ten jediný člověk, s kým jsem nechtěl strávit večer. Opravdu uplně poslední na celé planetě.

Vytáhl jsem věci z batohu. Rozhodl jsem se šprtat, ať mě zase Liam nemusí zachraňovat. Přišlo mi blbé jen tam tak sedět. Liam jak viděl co dělám, začal mě napodobovat. Stůl má na druhé straně pokoje. Seděl u stolu, a jen koukal co budu dělat já. Úkol máme jen z pondělí na matiku, takže jsem se vrhl na to. Dostali jsme ještě zemák, ale ten je až na pátek.

Ta matika byla k nepochopení. To se nedalo. Koukal jsem na jeden příklad asi půl hodiny, než Liam vydechl se slovy  ,,Mám to!"

Pozvedl jsem na něj obočí. On se usmál, ale ne výtězně. Šťastně.  ,,Chceš pomoct?" zeptal se. Nechtěl jsem kývnout. Ale moje tělo se nějak ovládli samo. Kývl jsem. Liam se usmál a vzal svůj sešit. Nechal ne to opsat.  ,,Děkuji." pípl jsem. ,,I za to na té chemii... "

,,Nemáš zač... To nestojí za řeč. Rád jsem ti pomohl..." přísahal bych na svůj vlastní život, že se začervenal. Dlužil jsem mu odměnu. Nebo něco. Cítil jsem, že mu musím něco říct. Šel jsem si lehnout na postel. Natáhl jsem se ve svých teplácích a mikině. ,,Pověz mi tedy něco o sobě?" zeptal jsem se nejistě. Liam se ze široka usmál. Po vteřině mu úsměv malinko zplasknul.

Vytáhl jsem z podpostele kolu a pizzu ze včera, a dal jsem se do jezení. ,,No.. Jak bych jen.. Začal. Vše to začalo, když mi bylo deset. Pocházím z chudé rodiny, a máma se prostě vypařila. Nikde nebyla. Nemohli jsme ji nikde najít. Táta se z toho málem zbláznil. Začal pít, a nakonec se zabil. Mě dali do děcáku. Už je to osm let. Pak se tvoji rodiče nabídli na moji adopci. Jelikož mě nikdo za celé dětství nechtěl, teď si mě oni vzali do péče. Byl jsem štěstím bez sebe, když jsem se to dozvěděl. A to že budu mít nevlastniho bratra také. Byl jsem v tu chvíli opět šťastný. " dostal ze sebe, a smutně se usmíval.

Bylo mi ho líto. Moc líto. Neuvědomil jsem si, jak moc to měl v životě těžké. Bylo mi trapně. Musel jsem se mu nějak omluvit. Nebo nějak odvděčit. ,,Asi si tě vybrala špatná rodina." polkl jsem. Nechápavě se na mě podíval. Pokračoval jsem. ,,Rodiče mě nenávidí. Proto tě chtěli. Aby měli dědice firmy, kterou vlastní. Mě ji nedají. Nikdy by mi ji nedali. Nesnáší mě, a já je. Neumí mít rádi." polkl jsem.

Liam se na mě lítostivě podíval. Chtěl jsem si vykopat jámu, vlést do ní, a nikdy nevylést. Liam odvrátil zrak. Ani jeden z nás neměl co říct, a mě to tak vyhovovalo. Došel jsem si pro notebook, a rozhodl se s ním strávit zbytek večera.

***

,,Kluci! David pořádá party na to, že jsme vyhráli! Řekl nám, ať si pozveme koho chceme." přiběhl ke mě a Louisovi, se kterým jsme zrovna na obědě probírali pěstování mrkví v zimě, Harry, a položil si svůj sáček oběda na stůl. Za ním se hned řítil Zayn.

,,Aha, a na kdy?" zeptal jsem se. ,,V pátek!" řekl Zayn, a usmíval se od ucha k uchu. Liam se otočil od stolu za mnou. ,,Mohu přijít i já?" zeptal se s jiskřičkami v očích. Harry se Zaynem se na mě podívali s otázkou v očích. Louis pokrčil rameny. Vzpomněl jsem si na to, co jsme spolu probírali včera večer. Bodlo mě u srdce.

,,Proč ne..." odkašlal jsem si. Liam se usmál. ,,Huh he hahíhe?" zahuhňal něco Louis a plnou pusou. ,,He?" zeptal se Harry, a já nedzvedl obočí. ,,Jestli už se bavíte," řekl Louis, když polkl. ,,No... Půl na půl... " zkousl jsem si ret, ať ze mě nevypadne něco jiného. Oni pokýval hlavou, a já si oddychl.

***

Stál jsem zrovna u skříňky, byl jsem na odchodu. Bral jsem si baťoh na záda. Harry s Louim tu ještě zůstali, měli dneska projekty na děják, na který já chodím do jiné třídy. Vyšel jsem že školy, a zaostřil na černé BMW stojící před školou. A ano. Bylo to ono.

Liam si stoull vedle mě. ,,Hele, tvý rodiče přijeli!" dal si pozor na to, aby dal důraz na to 'TVÝ'. Věděl, že bych ho asi pak zas ignoroval, kdyby řekl 'NAŠI' nebo ještě hůř 'MOJE'. Vystoupila z něj matka. Ohlédl jsem se. Uviděl jsem Zayna s otevřenou pusou. Pozvedl jsem obočí.

,,Liame!" zakřičela a šla ho obejmout.

❥︎❥︎

To nedopadne dobře 😬. Co myslíte vy? A co myslíte, jak dopadne ta party? A jak to celé bude? Jsem zvědavá na vaše názorky 💖 každé volte potěší!

💛💚🇮🇪💙❤️