Finally Free// Niam Horayne

13. Energie na rozdávnáí

Bylo osm hodím ráno v neděli, a já byl asi jediný člověk na světě, (kromě bláznů jako Bobbyho a Maury) už nedočkavě čekal, než se někdo z kluků ozve. Ať už by to byl Liam ležící na posteli s chrápající jak medvěd, a nebo někdo napíše. Ale nikde nic.

Po chvíli mi přeci jen zavibroval mobil. S nadšením ve tvaru jsem ihned rozklikl upozornění z instagramu.

Louis: něco mě napadlo. Mám hrozně bláznivou náladu. Nepůjdeme do zábavného parku?

Niall: beru. Jsem hyperaktivní jak něco, a to jsem dneska neměl ani kousek čokolády.

Louis: A Liam?

Niall: jdu ho vzbudit.

Niall: řekl klidně :)

Louis: za hodinu u mě, jdu napsat klukům :)))

Niall: Ok

Liam nespokojen zabručel, a přetočil se na bok. ,,Vztáváme hochu, Vztáváme. Jde se do zábavného parku.. " šťouchl jsem do něj. ,,Cože?" zeptal se znechuceně. ,,Řekl jsi klidně.. " zasmál jsem se a on na mě nechápavě pozvedl obočí. ,,Před chvilkou.." zasmál jsem se. On kývl.

Vytáhl jsem ho z postele a sám jsem se šel zkulturnit. Měl jsem energie na rozdávání. (pozn. aut. docela vtipne je, že to píšu ve dvě ráno přičemž sotva držím oči otevřené :)) rychle jsem nám udělal vajíčka, a sám jsem si prohrabal skříň. Nakonec jsem to nechal na červeno černé košili s krátkým rukávem a černým tričkem s černými džínami. Liam se také nějak zkulturnil, a najedl se vajíček co jsem udělal.

,,Sraz máme u Louiho. Já se tak těším!" dostal jsem že sebe šťastně. ,,Chováš nmse jak malé dítě šmarijá..." zasmál se Liam s plnou pusou. Usmál jsem se na něj. Byl opravdu krásný. Jeho čokoládové oči mě doslova propalovali. Usmíval jsem se jako blázen. Měl jsem opravdu dobrou náladu.

Liam tak nadšeně nevypadal. ,,Nialle? A jak dlouho tam budem?" odkašlal si. ,,Celý den.." usmál jsem se na něj zářivě. Zrovna jsem dojel vajíčka a strčil talíř do dřezu. Koukl jsem se na hodiny. Máme čtvrt hodiny. ,,Liame, už jenom čtvrt hodiny, a máme být u Louiho, musíme sebou pohnout." řekl jsem mu a poskočil nedočkavě na místě. ,,Už jdu..." zabručrl, a dal dojezený talíř do dřezu.

,,Jdem?" zeptal jsem se znova nedočkavě Liama. Liam protočil očima, strčil si mobil a peněženku do kapsy, a už byl venku. Zavřel jsem dveře, a naslapoval so to k chodníku. ,,Brzo budu mít narozky!" zakřičel jsem, a až pak jsem si uvědomil, co jsem to sakra teď udělal za zhovadilost. Dnes je sedmého září, narozeniny mám v sobotu. Problém byl v tom, že když jsem si neuvědomil, co mi to leze z pusy chtěl jsem vrátit čas, a nikdy tuto větu neříct. ,,Aha, a kdy?" sakra sakra Nialle!

,,V sobotu..." polkl jsem a on se usmál. Doufám, že si to neuvědomil. To už jsme ale stali před Louiho bytovou, který zrovna vycházel za ruku s Harrym a za nimi byl Zayn. Pozvedl jsem obočí. Počkat co? Harry a Loui? Páni... Zářivé se na nás usmálo. Liam měl na tváři asi stejně překvapený výraz jak já, možná ještě překvapenější. Přeci jen... Opil se, a navíc v mé (ne)manželské poradně nebyl.

***

Konečně jsme dočekali frontu. Jelikož je dneska den otevřených dveří, je tady asi miliarda rodin, a my přišli mezi posledními. Vešli jsme do onoho velikhéo areálu, a první věc na kterou mi padl zrak byla obrovská horská dráha. Mám s takových věcí docela nahnáno, ale přišlo mi, že jsem tady asi jediný. ,,Jdeme!" řekl Harry, a Liamovi se rozzářili oči. Poprvé za dobu, co vztal z postele.

Šli jsme ke vchodu kde nás měřili a vážili, a nakonec jsme šli do sedaček. Koukl jsem se kudy všudy to jede, ale to jsem... Dělat... Neměl. Ale protože se ten vláček, nebo jak to mám nazvat, právě rozjelo a nabirola na rychlosti nemohl jsem nic delat
Liam si všiml mého výrazu. ,,Snad se nebojíš." zasmál se. Zkoušel jsem si ret, abych nezačal křičet.

Celý jsem se třásl, a nebyl schopný slova. Pak se to rozjelo, a jelo to pořádně a price nahoru. Koukl jsem se dolů, což také nebyl dobrý nápad. Viděl jsem pod sebou malé barevné hlavničky, další atrakce, a takto se to začalo zmenšovat a zmenšovat. Pořádně pevné jsem se chytil za takovou tyč, která nás připoutávala.

Hlava se mi točila a nešlo to zastavit. Zakřičel jsem, a Liam se zasmál. Pak to ale začalo sjíždět. Vzduch tvrdě narážel na moji hlavu, a házel mi s vlasy. Teď už i Liamuv úšklebek pomalu mizel. Vytřeštil jsem oči, když jsem spatřil, co následuje.

Jeli jsme proti velkému kruhu. Polkl jsem a nahmatal vedle sebe Liamovu ruku. Opravdu jsem se bál, ale jakmile se naše ruce spojili, a Liamovi se na tváři objevil úsměv, na chvíli mě pocit strachu opustil. Ale bylo to jen na chvilku. Rozjelo se to s námi pořádně prudce a teď i Louis, Harry před námi Zayn za námi, a my začali kiřčet.

Vyjelo to s námi prudce nahoru, a pak se to začalo rychlostí světla točit. Když jsme dojeli do cíle, pustil jsem se Liamovo ruky, a povzdechl si. Bylo mi na zvracení, a byl jsem rád, že žiju.

𓆉︎𓆉︎

Už jsme někdy byli na horské dráze? Já ne, mám z nich až moc veliký strach 🤭. Budu ráda za každé volte a koment. 👀Zase přes 1K 😌💘💘💘

💛💚🇮🇪💙❤️