Koukl jsem se do zrcadla. Prohrál jsem si blonďaté vlasy, nasadil úsměv. Na sobě jsem měl obyčejnou bílou košili a černé džíny s dírami. ,,Sluší to to.. " zasmál se Liam a já malinko zrudl. Tak on si myslí že mi to sluší? Až pak mi došlo, že to byla nejspíš narážka na to, jak dlouho jsem před tím zrcadlem stál. Oplatí jsem mu tedy kompliment. Opravdu mu to slušelo - ale jemu vždy. Měl na sobě černou koženou bundu, bílé tričko, zkrz které byli vydět jeho svaly. K tomu měl černé džíny a voněl...krásně.
Když jsme vešli na ulici, oddych jsem si, že mě ani matka, tak ani Bobby neslyšeli. Zastrcil jsem si mobil do kapsy, a šel do blízké ulice. Jelikož David patří k bohatějším lidem Bostonu, bydlí blízko mého domu. Už na několik metrů daleko byla slyšet hudba.
S Liamem jsme se na sebe podívali pohledem jdeme-do-toho?, a usmáli se. Před domem jsem uviděl stát už kluky. Přivítali jsme se, avesli dovnitř. Obrovský dům, děsně hlasitá hudba, bar s alkoholem, i když je Davidovi osmnáct, což znamená, že ještě nesmí pít. (pozn. aut. v USA se smí pít až od 21 let, kdy je člověk zletilý)
Byli tady už nějací spolužáci, a lidi ze školního týmu, ale my jsme přišli mezi prvními. Liam se držel u mě, ale Harry se Zaynem už šli pryč za svými přáteli z týmu. ,,Tak, teď si dám na kuráž, a jdu do toho. " řekl Louis, přičemž jsem ani já, tak ani Liam nechápali, o čem mluví. ,,Cože? Do čeho jdeš?" zeptal jsem se nechápavě.
,,Ehm... " povzdechl si Louis. ,,Řeknu mu to." řekl a pozvedl obočí, tak jak to on dělá. ,,Komu co řekneš?" zeptal jsem se znova nechápavě. Louis se zatvaril stylem ušetřete-mě-vysvetlování-prosím, ale věděl, že kdyby nás prosil jak chce, už něco řekl, musí pokračovat. ,,To asi má zůstat mezi... Vámi? Jdu si pro nějaký slabší drink." pověděl Liam, a šel si to k baru.
,,Tak co?" zeptal jsem se znova. Louis mluvil okamžitě. ,,Řeknu... Harrymu.. Že.. Ho... Miluju." zůstal jsem tam stát, a koukat na něj z otevřenou pusou. ,,Harrymu?! Cože?!" řekl jsem asi trochu víc nahlas, než jsem měl v plánu. Ale přes tu hudbu to dal jak na těch dvacet centimetrů nebylo slyšet.
,,Ano. Miluju o už nějakou dobu. Jdu se tedy nakopnout, a říct mu to." polknul a já se na něj povzbudivě usmál. ,,Do toho Loui!" řekl jsem ještě, e spíš mě už neslyšel. Došel jsem k baru, a stoupl si vedle Liama. ,,Tak ale dva až tři panáky, víc dát nemohu." řekl barista. Stoprocentně je podplacdny, jinak by to nikdo nedělal. Liam se na mě zářivě usmál.
,,Na." podal mi malou skleničku džusu s vodkou. ,,Víš že by jsme vážně neměli pít... " odvětil jsem. ,,Nehraj si dneska na slušňáčka." zasmál se a prstem mi projel po nose. Ucukl jsem a on se usmál. Dělal ze mě malé dítě, a to mě štvalo. Naoko uraženě jsem se otočil, a snažil se ho nevšímat. Když jsem se, tak, aby mě neviděl, otočil směrem k němu, abych zjistil, co dělá, všiml jsem si jak nervózně jde směrem ke mě. Rychle jsem hlavu zas otočil zpět, a dělal uraženého. ,,Ni! Promiň... Já nechtěl... Myslel jsem to jen jako vtip... " zkousl si roztomile ret.
,,Nechápu, jak jsi mi mohl skočit na to že jsem uražený!" zasmál jsem se a Liam se mnou. ,,U tebe totiž nikdo nikdy neví... " odkašlal si, a zase se zasmál. Já protočil očima. Napil jsem se svého džusu s vodkou. Ihned jsem ucítil hořkost alkoholu, která mnou projela. Nebylo mi ještě ANI osmnáct, takže bych nemohl pít ani v Evropě.
,,Ty se tedy tváříš.." zasmál se Liam. Chtěl jsem něco říct, ale pomalí se mi strácel v davu. Chtěl jsem tedy najít alespoň Zayna, nebo Harryho s Louim, ale nikde nebyl nikdo, s kým bych se bavil, k nalezení. Šel jsem tedy do rohu jedné z místností, vzal si misku s chipsy a opřel se o zeď. Byl js tam nějakou tu chvíli, než se ke mě přiřítil úplně rudý Louis.
,,Harry,.. On... "začal ze sebe soukat. Já jsem pozvedl obočí. Přes hudbu jsem ho sotva slyšel. ,,Co Harry?" zeptal jsem se. Louis vypadal, že bude zvracet. Alkoholem to ale rozhodně nebylo. ,,Víš jak jsem ti říkal, že mu to... Chci říct? No... Přišel jsem za ním a... A... Viděl... Jsem ho... S nějakou holkou se líbat!" zakřičel, že ho i pár lidí uslyšelo. ,,Cože to?" zalapal jsem po vzduchu. ,,Ani. Pak jsem utekl. Zlomil mi srdce Nialle!" řekl a pár slz už mu pomalu steklo z oka. Přišel jsem k němu blíž, a vthál ho do velikého objetí.
,,Nialle, já chci domu už... Nechci ho potkat... " zabručel. Jen jsem si povzdechl. Jsme tady sotva hodinu, a on už chce jít pryč. Rozhodl jsem se, že v tom kamaráda nenechám. Rozhodl jsem se zajít za Harrym. ,,Loui, počkej chvilku.." povím, a jdu odkud přišel Louis.
Prodiram se davem lidí, a rozjlížím se, zda neuvidím Harryho. Ale nikde nikdo. Chipsy tedy položím na nějakou židli, a dojdu ke chlapecký záchům. Vejdu s pomyšlení, že si odskočím. Otevřu pomalu dveře, které malinko zavžou. Uslyším mlaskající zvuky, a malinké vzdechy. Ajaj... ,,Harry... Potře-potřebuju tě... " slyšel jsem z jedné z kabinek. Polkl jsem. Toto jsem úplně slyšet nepotřeboval.
✍︎✍︎
Tak jak se vám díl líbí? Budu moc ráda za každý volte, a každý koment. Co myslíte, jak celá party dopadne? A co ten náš Larry? 🙈 Budu ráda za každý názorek. Dneska dlouhá kapitola 😏😌😌💕💕
💛💚🇮🇪💙❤️
ČTEŠ
Finally Free// Niam Horayne
FanfictionMůj život je jako list. List ve větru, se kterým si každý jen tak háže.. Každý chce, aby ten list byl nejlepší, nejkrásnější, přičemž se list doopravdy pomalu, ale jistě láme, schne, a není takový, jaký ho ostatní chtějí mít. Moje rodina nemá takové...
