Finally Free// Niam Horayne

15. Školní kapela Medvídek

Když jsem vešel do autobusu v pondělní ráno, viděl jsem, jak na mě polovina autobusu upíná oči. Něco si šuškali. Až o něco později jsem si všiml, že se nedívá ji jen na mě, ale také na Liama, Harryho, Louiho a Zayna. Nechápal jsem, co se to tady děje.

,,Kluci.... Proč na nás každý tak kouká? " zeptal se po chvíli ještě tuším hlasem než má normálně Loui.  ,,Taky by mě zajímalo..." pošeptal jsem. Vše se vysvětlilo, jakmile jsme vešli do školy. Učitelka Abottová, učitelka hudebky nás zavedla do kabinetu. Čekal jsem, že máme nějaký průšvih, ale to, co se stalo tedy vážně ne.

***

,,Takže kluci. Byla jsem mile překvapená z vaší práce na minulé hodině. Během jedné hodiny jste složili píseň, která má smysl. Má melodii, má všechno. A někoho takového jsme potřebovali. Chtěli by jsme, aby jste udělali skupinu. Aby jste byli kapela. Aby jste byli školní kapela tohoto roku. " řekla s úsměvem na rtech. Pozvedl jsem obočí.

Ostatní take vypadali docela překvapeně. ,,Aha.. A co... Co teď? Máme něco.. Udělat?" zeptal se Harry. ,,Ne, zatím ne pane Stylesi. Ale vždy, když se vám podaří složit písničku, pojďte za mnou. Prokonzultujeme to. Jakmile bude nějaká akce, budete tam hrát. Jedná se nám blíží." řekla jen, a usmála se. My jsme taknějak pokývali hlavami, a vyšli z kabinetu.

,,Okej, okej... Takže si to zrekapitulujem." vydechl jsem, když jsme vyšli ven. ,,My máme dělat školní kapelu?! My?!" zdrsil se Harry, když mu to asi došlo.  ,,Tak proto na nás každý tak koukal. Ale počkej, jak to oni věděli?" pokračoval Zayn. ,,No jo vlastně... Jak se to dozvěděli?" na nějaké větší přemýšlení nezbyl čas, protože zazvonil, a my se hrnuli ke Cowbellovi do třídy.

Cowbell zde ještě nebyl, tak jsem zaujal své místo vedle Zayna, a přemýšlel nad tím, co jsem se před chvílí dozvěděl. ,,Nialle, Loui, Hazzo, Zayne a... Liame? Je pravda to, že budete ve školní kapele?" zeptal se po chvíli ticha Paul. ,,No..." polkl jsem a nervózně se ohlédl po klucích. ,,Jak... Jak jste se to dozvěděli...?" odkašlal jsem si. ,,Dneska šel David dřív do školy, aby připravil basketbalový tréning. A když šel na záchod, našel tam toto." řekl a podal mi papír ve velikosti A4.

Všichni kromě mě, Harryho, Liama, Zayna a Louiho vybuchl v hlasitý smích. Koukl jsem se na ten papír, a zděšeně vytřeštil oči.  ,,Školní kapela Medvídek?!" zalekl jsem se, a smích se ještě prohloubil. Na obrázku pod názvem jsem byl já z fortoshopu z fotky asi tak z prváku, pak ostatní kluci s uriznutymi tělo a hlavy, a nakonec Liam vyfocený v nějaký špatný okamžik.

Kluci se ihned nahrnuki ke mě, a jejich výraz byl v tu chvíli stejně zděšený, jak ten můj.  ,,Už je to na instagramu. Stejně jako tohle." ukázal mi fotku na jeho IPhone. Myslel jsem, že mě trefí šlak. Byla to fotka me a Louiho na labutích. ,,Už se to dostalo na Facebook." zasmál se zlomyslne Paul.

Liam pomalu, ale jistě rudl. ,,Tak a poslouchej. Ještě jednou toto uděláš tak.. " začal Liam křičet, ale pak už vešel do třídy Cowbell. A naše pozice ve třídě byli nějak takto. Liam škrtící Paula, smějící se David, já držící jeho IPhone, a plakát, kolem mě kluci.

,,Jak mi vysvětlit, že nejste na svých místech. Payne! Co to děláte!" začal Cowbell ječet. Liam se od Paula ihned odtrhl. Nic neříkal, a šel si sednout na svoje místo, jako celá třída. ,,A za trest bude celá kapela medvídek po škole!" dodal ještě, když zvedal ze země plakát, který tam odletěl. Celá třída opět vybuchla smíchy.

***

Bylo už konečně odpoledne, a já se šoural po chodníku v mikině s kapucí. Nechtěl jsem, aby mě někdo na ulici poznal, a začal se třeba vysmívat. Pěkně to ten David narafičil. Ale za co?

Odpoledne jsme zašli za učitelkou hudebky, a ona nám řekla, že nijak naší skupinu nepojmenovala, a žádný plakát take nedělala. Jen že zrovna volala s paní ředitelkou, a říkalala ji o nás. David rozhovor slyšel, protože kolem sebe procházeli, i se zdravili. Teď po sociálních sítích kolonuje informace, že jsme nějaká skupina medvídek, a že jsme s Louim jezdili na labutích. Zajímalo by mě jen, jak si to vyfotili.

Liam, jdoucí vedle mě cítil, že se mi nechce mluvit. ,,Promiň, že jsem s tím idiotem nic neudělal. Ale přišel učitel." polkl Liam. ,,To je úplně v pohodě. Nemusel jsi dělat vůbec nic, jsem to za to moc vděčný." usmál jsem se, a on se ten úšklebek snažil napodobit. Ale to už jsme stáli před domem.

Když jsem vešel na chodbu, uslyšel jsem Bobbyho s matkou, jak o něčem diskutují. Vešli jsme do místnosti, od kuď se hlasy ozývali. ,,Liame! Nialle! Co jste to zas udělali! Hůř už jsi klesnout nemohl Nialle! A ty Lime taky! Měl by jsi něco udělat!" začal pohrdavým hlasem Bobby.

,,O čem to teď mluvíte?" zeptal jsem se, I když jsem tušil, o čem vedou řeč.  ,,O tomto. "pronesla matka a spojila rty v jednu úzkou čáru. Ukázala mi svůj mobil, kde byl právě ten příspěvek toho plakátů a mě s Louim na labutích....

( ͡° ͜ʖ ͡°)( ͡° ͜ʖ ͡°)

Tak co na to říkáte? Chtěli by jste být někdy ve školní kapele? Už jste někdy zažili to, že vás někdy někdo zpteapnil na sociálních sítích? Mně jo, docela hodně krát. Budu ráda za každé volte, a koment neskutečně moc potěší 💖

💛💚🇮🇪💙❤️