·ᴴᴬᴾᴾᵞ ᴱᴺᴰˢ· fack

✾against my urges✾

Probudil jsem se a ucítil mně známou vůni. To je.... tak voní Finn! Otevřel jsem oči a zjistil, že jsem v jeho pokoji, v jeho posteli, on leží vedle mě a nemám šajna, jak jsem se sem dostal. Vytříštil jsem do sedu, ale zase si rychle lehl, protože mě hrozně bolela hlava. Podíval jsem se na Finna a viděl, že i když má dvoulůžkovou postel, tak na mně byl dost namáčklý, než jsem se vzbudil. Tedaa... to spíše já na něm. Co mám teď dělat? Vzpomínám si, že jsem zdrhl do parku a pak jsem usnul, takže mě asi nějak dostal sem. Najednou přeze mě Finn položil ruku a přitáhl si mě k sobě. Podíval jsem se na něj. Měl zavřené oči a pořád pravidelně oddechoval. Takže jsem teď jako nějakej plyšák? Super. I když mi nevadí být zrovna jeho plyšák. Stejně jsem na něj naštvaný, kvůli tomu, co mi udělal. Podepřel jsem se lokty a otočil se na bok, že se zvednu, ale on si mě v tu chvíli přitáhl znova a tentokrát mě objímal zezadu. Rozletěli se mi motýlci v břiše a ztuhl jsem. Páni... tohle je to takzvané "obejmutí zezadu", už chápu holky, co to úplně žerou. Malinko mě stiskl a zabořil hlavu do mých vlasů. Koukal jsem před sebe a doslova jsem cítil jak mi hoří tváře. Zorničky se mi rozšířily o 200 procent a nemohl jsem se toho pocitu nabažit. Zapomněl na jakýkoli hněv a užíval si jeho ruku na mém hrudníku, jeho teplý dech, který mě hřál vzadu na krku, to jak jeho nohy přesně kopírují pokrčení mých a to jak si mě na sebe tiskne. Panebože proč mi to děláš? Chceš, abych se tu roztekl jak máslo? Co vlastně chceš Finne? Pomalu jsem položil svou ruku na jeho, která stále lehce tlačila na můj hrudník a nechal ji tam. Sakra co to se mnou je. Cítím se, jak v sedmém nebi. Pousmál jsem se, zavřel oči, užíval si ticho, Finnovo tiché oddechování, jeho tělo na mém. Jeho. Finna. Po pár minutách jsem cítil, jak se Finn probírá, opatrně jsem dal ruku dolů z jeho a dělal, že spím. Čekal jsem jen, až spatří to, jak je ke mně přitulený a rychle se odtáhne. Jenže ono nic. Chvíli se nehýbal...pak položil hlavu zpět a zdálo se mi to, nebo si vážně přivoněl k mým vlasům?! No do prdele! Já snad sním. Tohle musí být sen. Uslyšel jsem kliku a on se ode mě opravdu bleskově odtrhl. Měl jsem pořád zavřené oči, ale osoba ve dveřích nejspíš jen nakoukla, jestli furt spíme a pak se dveře zavřely. Tak moc jsem chtěl, aby se vrátil.
*

On mě začal vískat ve vlasech, asi aby mě probudil. Promnul jsem si oči a otočil se na něj. Usmíval se, ale já ne. Rozhlédl jsem se. „Co tu dělám?" „Včera, teda dneska, jsem byl v parku, našel tě tam ležet na lavičce a klepat se zimou, tak jsem tě dotáhnul sem." „Aha a proč-" „Když jsem tě přikryl, tak si mě chytil za tričko a nechtěl pustit, tak jsem si lehl vedle tebe." přerušil mě. Dál jsem se už na nic neptal. „Bolí mě hlava." chytil jsem se za ní a sedl si. „To se stává, když moc piješ." zasmál se a taky si sedl. „Chceš něco k jídlu?" „Ok."
*

„Co to máš na ruce?" zeptal jsem se zatím, co jsem papal svůj rohlík s máslem a seděl na posteli, naproti Finnovi. On to rychle zakryl rukávem. „Ale nic, neřeš to."

Odložil jsem tácek, chytil mu ruku a podíval se na otisky asi od nehtů a viditelné modřiny. „Kdo ti to udělal?" „Hele nic to n-" Stiskl jsem mu zápěstí a on vydal bolestivý zvuk. „To nezní jako nic.... Stalo se ti to včera, u mě si to ještě neměl." zamyslel jsem se. Něco mě napadlo. „Udělal ti to otec?" Dávalo by to smysl. Jeho otec nemusí lidi s jinou orientací a on včera přišel s nalakovanými nehty. A kvůli tomu by mohl utéct do parku.

„Ne, on už včera doma vůbec nebyl." „Tak proč jsi byl v parku?" Mlčel. „Finne-" „Prostě jsem chtěl být sám." odsekl mi a já stále držel jeho ruku. Něco se mi nezdálo. „Řekneš mi to někdy?" smutně jsem se na něj podíval.

„Nevím,....m-možná.." řekl nervózně. „Nevím, jak dlouho to vydržím." podíval se mi do očí, ale jakmile si uvědomil, že mu slzí oči, tak pohled hned zas sklopil. Bylo mi ho líto.
„Můžu tě-" Přerušil jsem ho tak, že jsem roztáhl ruce a naznačil, ať mne obejme. On se smutně usmál a přiblížil se.