·ᴴᴬᴾᴾᵞ ᴱᴺᴰˢ· fack

∙options∙

ehm.. ehm.. yeah, it's not the end yet

Dříve

Finn si to pomalu kráčel dolů z kopce od Sarah a Jacka ke své matce. Nevěděl, co potřebuje, ale z pohledu na její znepokojený obličej se připravoval na vážnější téma.

  „Ano?" zeptal se, když k ní konečně dorazil.
„Jak to, že nemáš berli." povzdechla si a založila si ruce na hrudi. Na tváři měla však menší úsměv, protože tušila důvod.
...

„Jack.. Jack mi pomohl a už to jde." zamumlal si pro sebe Finn a neměl daleko od zčervenání.
Dokázali komunikovat očima a jeho matka se na něj podívala tázacím pohledem "Víc mi neřekneš?" a Finn jí věnoval pohled "Tobě to tak řeknu."

„Co jsi potřebovala?" opustil nepotřebné téma. Mary se vrátila ke svému ustaranému výrazu.
„Tvůj otec s tebou chce mluvit."

Její syn jí věnoval udivený obličej. „Zvláštní. Naposledy, co se mnou mluvil, to nebylo moc příjemné." mluvil o incidentu, co se stal, když mu na schodech upadla berle a jeho otec mu ji odmítl podat. O tom, jak mu "hezky" řekl, jak moc ho nesnáší.

„Já vím,.. ale teď už to tak hrozné není, ne?" řekla zoufale jeho matka. Ano, už ho nebije. Nepromluví s ním skoro ani slovo. Mary stále doufala. Doufala, že se to jednoho dne spraví a že budou všichni schopni Ericovi odpustit. Z jedné strany Finnovi připadalo nemožné pochopit, proč se žena jako jeho matka zahazuje s takovým ubožákem, jako je jeho otec. Na druhou stranu ji byl schopný pochopil. Věřila, že rodinu pohromadě udrží, že všichni budou v pořádku, že to bude jako dřív a že v jejím manželi zůstal ještě kousek dobra.

Kdo ví. Možná to byl začátek nápravy (to, že je přestal mlátit). Možná to opravdu jednoho dne zmizí a budou zase šťastná rodina. Jenže této teorii se chlapci v tuto chvíli moc věřit nechtělo.

Nesnaž se. Pomyslel si, když se na ni podíval.

Pokud vůbec existuje šance, že by mohli všichni být zase jakž takž v klidu, nejspíš by byla opravdu malá a pravděpodobně po tom, co si promluví s otcem, rychle zmizí. Kdo ví...

„Co potřebuje?"
„To nevím."
„Skvělý." rozhlédl se a zahlédl ho. Opíral se o nějaký stánek se zkříženýma rukama a neutrálním výrazem. „Já tam nechci." vyšlo z Finna nakonec.

„Zlato, zkus mu dát šanci." řekla Mary. Chlapec měl v tuto chvíli chuť na ni křiknout, jestli se slyšela a jestli ví, co se mu právě teď snaží namluvit. Nemohl uvěřit, že si vůbec myslí, že by se s ním alespoň jeden z jejich synů mohl nějak usmířit.

Místo slov jen kývl a vyrazil pomalým krokem ke svému otci. Do cesty se mu pletlo pár lidí, co přenášeli nějaké krabice. Shromažďovali se totiž kvůli ohňostroji, který by se měl konat v následujících hodinách.

Dorazil k otci, který se na něj ani nepodíval, a tak si stoupl vedle něho. Podíval se směrem, kterým se díval a zjistil, že Eric pozoruje něco v dálce. Pozoroval kopec se stromem na vrchu, lavičkou a dvěmi rozmazanými šmouhami. To byl nejspíš Jack a Sarah. Kdyby nevěděl, že to jsou oni, byl by je ani nepoznal. "Nenápadně" si pročistil hrdlo falešným kašlem a řekl: „Chtěl jsi se mnou mluvit."

„Ano." potvrdil Eric, „Ano, chtěl."

Byla chvíle ticha a Finn už chtěl něco říct, jenže Eric ho stihl předběhnout. „Ten kluk," začal, „Jack."

„Co s ním?" zeptal se Finn zatím, co sledovali dvě osoby v dálce na lavičkách. Stále se po něm neohlédl.

„Zajímalo by mě, jestli chodí do stejného salónu jako tvoje matka, nebo si manikúru dělá sám."