·ᴴᴬᴾᴾᵞ ᴱᴺᴰˢ· fack

everything is clear now... is it?

Probudil jsem se a Finn vedle mě neležel. Tak jsem se posadil a spatřil ho v celé jeho kráse, jen v boxerkách a zády ke mně. Převlíkal se. No to je ale krásné nedělní ráno. Co víc si můžu přát?

„Dobré ráno Jackie." otočil se na mě a nandal si šedivé tepláky. „Dobré." zvedl jsem se, přešel k židli, na které bylo moje oblečení a začal se převlíkal z Finnova oblečení, ve kterém jsem spal. Když jsem si sundal tričko, tak jsem nenápadně jedním očkem okukoval Finna. Byl pořád bez trička a něco psal na mobilu.

Nemůžeš si aspoň nandat ten vršek? Víš, jak mě to znervózňuje?

Na to jak je hubený, tak docela ujde. Vlastně bych si docela i dal říct. Není to vůbec špatný pohled toto. Doufám, že jsem neslintal, když jsem viděl ty klíční kosti, široká ramena a ty žíly na rukou... O můj bože.

Zatřásl jsem hlavou, abych se nějak vzpamatoval a hledal tričko, které tam ale nebylo. „Ehm..Jacku?" ozvalo se za mnou. Byl to Finn, navlečený v mém tričku, u kterého bylo vidět, že není jeho a přiblble se culil. „Tak tady je." zasmál jsem se a on mi ho hodil.

Oblékli jsme se a Finn chtěl někam vyrazit. „Kam jdeš?" „Nevadí, když tě tu na chvíli nechám? Musím mluvit s Millie." řekl. „Jo v pohodě. Dneska jsem byl stejně domluvený se Soph, tak půjdu s ní."

„A co ji chceš sdělit?" zeptal jsem se znova po chvíli, když už vycházel z pokoje. „No.. dlouho jsem s ní nebyl a potřebuju si ujasnit, jestli vůbec chtít ještě budu.... To, jak jsem se ti svěřil, mě přimělo se svěřit i jí a urovnat to mezi námi." „Ty se s ní jdeš rozejít?" „Možná.... nevím, ale rozhodně ji nechci lhát." řekl a odešel.
*

„Vážně?" „No fakt, ale pak jsem musela rychle zdrhnout." smála se Soph, když jsme seděli u ní v pokoji na posteli a ona mi vyprávěla historku, co se ji stala před pár hodinami.

„A jak se máš ty?" zeptala se. „Noo teď přespávám na pár dnů u Finna, páč jeho otec není doma, takže nebudou hroty. A bude tam i Theo, tak můžu taky." Ona se začala culit. „A jak to máš s Finnem?" vyhrkla najednou. „Co jako?" „Nooo...nechová se teď nějak....jinak?"

„Jak jinak?" „Jako není nějak...přátelštější neboooo víc důvěřivý nebooo...tak?" „Proč tě to zajímá?" „Jen tak." Jasně, to určitě. „No s pár věcmi se mi svěřil no." „A s jakými?????" „No to ti tak určitě povím." zasmál jsem se. „Fajn a jak to mezi váma je?" Sakra proč se ptá zrovna na to?! „Cože?!" Jen se usmívala a čekala na odpověď. „Nic, co by bylo?" Něco mi tu nehraje.

„Líbí se ti?" řekla. Co to sakra?!!! Jak to ví?!! „Ne nelíbí!" „Tak co s tebou je Jacku?" „Ježiši co by se mnou bylo?!" „Něco se děje a já to na tobě poznám." Co mám teď dělat.

Noo víš Soph, zaláskoval jsem se do svého nejlepšího kamaráda, který je ještě k tomu na holky a to že u něj přespávám na několik dní, mi opravdu nepomáhá. Vždy, když si to uvědomím, mám chuť se jít zahrabat, do něčeho kopnout, smát se a zároveň brečet a tobě to tak určitě povím....

Páni... nikdy jsem si to v hlavě takhle všechno neshnul. Teď je mi ještě hůř. „Nechci o tom mluvit." „Takže se ti líbí?" „Co s tím furt máš?! A jak tě to vůbec napadlo?!" řekl jsem naštvaně.

„Je to na tobě vidět. Siří z tebe teplo." zasmála se. Já pořád nevěděl, jestli si ze mě dělá srandu nebo to vzala, tak jsem na ni jen koukal a nic neříkal. Když viděla můj obličej, tak se vrátila do normálu.

„J-já.... chci jen říct, že to není nic špatného-" „Sarka Sophio o to tu nejde!" křikl jsem a ona ztichla. „Nejde o to, že ho mám rád! Jde o to, že on nemá rád mě, on je na holky!!!"