·ᴴᴬᴾᴾᵞ ᴱᴺᴰˢ· fack

❀new "home"❀

„Tak a jsme tady."řekl otec s úsměvem, když vylezl z taxíku a vyndal zavazadla. Já zaklonil hlavu a podíval se na dost vysokou budovu a malé balkónky.

„Skvělý.."řekl jsem sarkasticky a podrážděně, aby si uvědomil, jak se právě cítím.

„Klid, jsme hned v druhém patře, takže žádná výška."řekl najednou. „Škoda."řekl jsem naschvál, abych ho naštval. „Nemusíš šlapat schody.."„Nebo jezdit výtahem..."dodal jsem. „To nemá cenu.."řekl, vzal kufry a rozešel se ke vchodovým dveřím.

Já se na něj podíval, rozhodil rukama, zeptal se „Ono to někdy cenu mělo?¿" a rozešel se s kuframa v rukou za ním.

Dostal jsem svoje klíče, vyšli jsme dvoje poschodí a první dveře vlevo byly ty naše.„Vítej v našem novém domově!" řekl otec s nepatrným nádechem nadšení, ale i trochu falešně. Vešel jsem tedy dovnitř a prohlédl si čtyřpokojový byt + koupelna a záchod. „A tady je tvůj pokoj." řekl otec a ukázal na dveře na konci krátké chodbičky. Otevřel jsem dveře a nahlédl dovnitř.

„No,...mohlo to být horší." řekl jsem. „Tobě se tady nelíbí?"slyšel jsem za sebou.„No je to malý, ale ne prťavý."řekl jsem a otočil se. „Tobě se taky člověk nezavděčí." zamulmal si. „Vždyť máš i balkónek pro sebe."dodal a ukázal na balkónek za mnou.„Ooo šajní ze mě nadšení koukej!"řekl jsem s DOST zřetelným sarkasmem a falešně vycenil zuby.„Jacku prosím, snažím se."řekl otec, já toho tedy nechal a začal si "nadšeně" vybalovat věci.
*

Poté, co jsme vybalili většinu věcí, jsme chtěli zajít někam na jídlo, tedy přesněji otec chtěl a mně to bylo celkem jedno. Vancouver jsem z části znal, jezdíme, tedy jezdili jsme sem vždy několikrát do roka za prarodičema (otec tu bydlel, když byl mladší), ale tuhle část jsem ještě neznal.

Po cestě taxíkem, mně neznámo kam, jsem si všiml skateparku, který nebyl zas tak daleko od našeho bytu, takže alespoň něco super. Byla už docela tma, ale já mám zítra ještě jeden volný den, než nastoupím do školy.

Nechci tam, nechci být někde nový, nesnáším, když na mě neslo bezeslova vejrá, nemam rád debilní pohledy lidí, co nemají nic jiného na práci, než očumovat ostatním prdele, pomlouvat, špitat si a drbat. A to nastupuju do debilního druháku! Kdyby aspoň prvák, tam nikdo nikoho ještě moc nezná, takže by to nevadilo, ale druhák?! Achjo..

Když jsme dorazili na místo a vylezli z auta, tak se otec culil od ucha k uchu. „Co se tak culíš?"zeptal jsem se ho a taky se nepatrně usmál. „Tohle bylo celé mé dětství a až do teď se to nezměnilo." řekl a ukázal na bistro před náma. „Jdeme?"zeptal jsem se po asi minutě, co jsme jen stáli na chodníku a koukali na bistro s velkým svíťavým nápisem "always open". „Jo jo."odpověděl. Přešli jsme silnici a šli na jídlo. Otec se celou dobu usmíval, za což jsem byl rád a tentokrát nekazil chvíli svými poznámkami.
*

Když jsme dorazili zpátky do bytu, šel jsem do svého pokoje, otevřel batoh, vyndal desky, z nich obrázek, přiklapnul ho k deskám a ty opřel o stěnu za stolem, abych na něj viděl.

Malinko jsem se usmál a šel do koupelny, kde jsem měl už vše na večerní hygienu. Osprchovat jsem se, vyčistil si zuby, vyšel z koupelny, trochu hlasitěji řekl „Dobrou tati." aby mě slyšel odvedle. „Dobrou Jacku." ozvalo se na zpátek. Lehl jsem si do postele, podíval se na stůl, kde stál obrázek mamky. „Dobrou mami..." řekl jsem už potichu a zahasl lampičku.

Druhý den

Ráno jsem se probudil do prosvíceného pokoje, což mě donutilo se pousmát, protože jsem nebyl zvyklý na krásně prosvícený pokoj příjemným světlem hned po ránu.

Vstal jsem a už jsem věděl, kam chci dnes jít. Už včera jsem si říkal, že se chci podívat do toho skateparku, který jsem zahlédl po cestě taxíkem na jídlo. Došel jsem do koupelny, prohlédl do zrcadla, prohrábl jsem si svoje kudrnaté, hnědé vlasy a vykonal ranní hygienu, u které jsem si pustil nějaký playlist z mobilu, protože otec nebyl doma.

Včera říkal, že bude muset brzo ráno odjet, kvůli jeho nové práci a pak zajet k prarodičům, takže mám byt celý pro sebe. Bylo to super, ale to jsem ještě netušil, že takhle to bude na denním pořádku. Poté jsem se převlékl, vzal jsem si černé volnější kalhoty, bílé tričko s límečkem a modrou mikinu.

Šel jsem do kuchyně a otevřel lednici „hmm....to jsem mohl čekat" nic. Nikam pro jídlo se mi nechtělo, ale opět a jako vždy jsem neměl na výběr. Vzal jsem tedy nějaké peníze, mobil, klíče, nandal si své žluté converse, podíval se na obrazovku na mobilu a bylo 11:41. „Skvělý, jdeme si pro snídaňooběd."řekl jsem a vyrazil. Doufal jsem, že čím blíže půjdu k centru, tím dřív narazím na nějaký obchod a tak se taky stalo. Něco jsem koupil a vyrazil hned "domů".

Přišel jsem do bytu, najedl se, popadl skate a hned zas šel. Přišel jsem do skateparku a začal jezdit. Nikdo tu nebyl, všichni byli ve škole, takže jsem tam byl sám.
*

Po dvou hodinách jsem šel zase domů a cestu si už dobře zapamatoval. Zbytek dne jsem už jen nějak proležel v posteli nebo vybaloval ostatní věci. Při tom jsem vybalil svoji sadu tužek a desek s obrázky, které jsem si s sebou přivezl.

Rád kreslím, myslím, že jsem v tom dost dobrý, ale kreslím raději lidi než věci či místa. Nejlépe a nejvýstižněji dokážu nakreslit osobu, kterou dobře znám, mám ji rád, nebo ji rád nemám. Dokážu vystihnout rysy tváře, aby vzešla daná emoce. Toto o mě ví jen málo lidí.

Později večer, asi v jedenáct dorazil otec. Otevřel dveře od mého pokoje a nahlédl dovnitř. „Dobrou." řekl. „dobrou.."odpověděl jsem a on se zatvářil překvapeně, že ještě nespím. Měl jsem zhaslou lampičku i mobil už byl na nabíječce na nočním stolku. Pousmál se a zase zavřel. Já poté s obavami ze zítřka pomalu usínal.

Tak je tu další kapitola a v příští Jack už půjde do školyyyy.
Tak se těšte💕💕💕💕💕