·ᴴᴬᴾᴾᵞ ᴱᴺᴰˢ· fack

fallibility

Podíval jsem se na Finna, který by byl tím pohledem schopný Milese klidně zabít. Pak se na mě taky podíval. Naše pohledy se střetly a bylo hrobové ticho.

Teď mám Finna políbit zase já? To si ze mě už fakt děláte srandu. Sklopil jsem pohled k zemi a skousnul si rty, kterých se ještě před chvílí dotýkaly Finnovy a přemýšlel co mám dělat. „Tak ať je to za námi." řekl Finn. Co prosím? Ještě před chvílí si mě tu líbá a teď to chce mít za sebou?!

Věnoval jsem mu zklamaný, trochu smutný pohled a natočil se k němu. Jakoby mu přeplo a znervózněl. Tak fajn. Udělám to. Políbím ho. Naklonil jsem se a on.... taky? On se naklonil taky! Vždyť ho mám políbit já.

Byli jsme od sebe asi 20 centimetrů, pořád se přibližovali a atmosféra v místnosti se dala krájet. U vzdálenosti deseti centimetrů jsem myslel, že mi vyskočí srdce z hrudi. Zastavil jsem, ale Finn ne. Pořád se ke mně přibližoval, proparoval pohledem nejdřív mé rty a pak se mi zadíval do očí. Už jsem cítil jeho dech na mé tváři a zavřel oči.

„Co se tu děje?" uslyšel jsem. Vykulil jsem oči, pootočil hlavu a uviděl otce ve futrech. „Drogy!" plácnul jsem Finna dlaní do obličeje a odsunul ho od sebe. „Emmm...kolik je hodin?" zeptal jsem se po chvíli mlčení. „Je jedna ráno, já přijdu zničenej z práce, najdu u sebe v bytě deset opilých, polonahých dětí, jedno z nich je moje, má na sobě podprsenku s ponožkama ve vnitř, nalakovaný nehty a chystá se líbat s klukem. Chceš ještě něco vědět Jacku?" řekl otec a já na něj koukal jak debil. To jsem zapomněl říct, když jsme ještě před tím incidentem s Finnem hráli, tak jsem pár lidem nalakoval nehty a Millie je nalakovala mně.

„Tak my už asi půjdeme." řekl Wyatt a všichni se začali chystat k odchodu. Otec odešel do kuchyně a já za ním. „Můžu to vysvětlit-"
„Vysvětlíš mi to potom. Teď to tu dej do pořádku, sundej si tu věc a nandej si tričko prosím tě." řekl a já byl rád, že nevyvádí.

Šel jsem zpět do obýváku a všichni se začali smát. Zasmál jsem se taky a podíval se na Finna. Ten ale rychle uhnul pohledem. Když jsme se nějak oblékli/převlékli, tak jsem je doprovodil až ven před budovu. Chtěl jsem se ještě Finna zeptat, co to mělo být.

„Finne můžeš na chvíli?" zeptal jsem se, když jako poslední odcházeli s Millie. Rozloučil se s ní a přišel nervózně ke mně. „Ano Jacku?" „Noo..... proč jsi to.. no udělal?" podíval jsem se na něj. On ztuhl a zadíval se do země. „J-já nevím.... promiň byl to omyl, už se to nestane." Počkat cože? Jak nestane? „Jak nestane?" nadzvedl jsem obočí. „No prostě jsem to....chtěl jsem.... chtěl jsem se o něčem přesvědčit." „Aha..a?" doufal jsem v kladnou odpověď, protože já vím, co to se mnou udělalo.

On chvíli mlčel. „N-no asi už vím. Asi n-nejsem. Promiň, že jsem to udělal. Jen jsem před tím pochyboval a.. zapomeneme na to?" zadíval se mi do očí. Zaskočilo mě to. Takže on mě rád nemá? Nevěděl jsem, co mám dělat. Měl jsme chuť mu to všechno vyčíst do očí. To že se ve mně díky tomu polibku něco zlomilo a že na to nebudu schopný zapomenout. Není to fér. Proč nemohl políbit někoho jiného? Proč já?

„Jacku? Zapomeneme na to?" zeptal se po chvíli mého mlčení. „Hmm?" zpozorněl jsem a zvedl hlavu. „J-jo jasně, jasně v pohodě. Chtěl si jen něco zkusit. Chápu to.." řekl jsem a vyndaval klíče z kapsy. Strčil jsem je do zámku a chtěl otočit, ale Finn mi chytil ruku.

„Počkat..." odmlčel se. „....s tebou to něco udělalo?" zeptal se opatrně. Nemohl jsem se soustředit na jeho otázku. Vnímal jsem jen jeho ruku na mé. Byl jsem z něj nervózní. Viděl jsem zase jeho plné rty, které se ještě před chvílí třely o ty mé. „N-ne, neudělalo.." chtěl jsme otočit klíčem, ale on mi ruku více stiskl. „Udělalo?" Zahleděl se mi hluboko do očí a čekal na pravdu. „Jak jsem řekl. Neudělalo."