·ᴴᴬᴾᴾᵞ ᴱᴺᴰˢ· fack

⚔︎stars in the sky⚔︎

Okay.. this is long as Richie's wang so go make some tea and get comfortable.

Uh.. that sounded weird..
whatever..
just read

Ne! Ne! Ne!
  „Asher." usmál se a potřásl si s kudrnáčem rukou. Potom ruce strčil do kapes a tiše vydechl.
To nemůže být pravda..

Dříve
*17:15*

Finn, Jack a Sarah po kratší konverzaci s dospělými odešli více na kraj parku. Jack se sice cítil trošku nepříjemně, když si ho Finnův otec podezřívavě prohlížel a v podstatě do něj prozíral díru, ale nyní už byli opodál a nepříjemný mráz po zádech již zmizel.

Na kraji parku nebylo moc lidí (žilo to ve středu a blíže k městu) a byl tam vetší kopec pouze s jedním stromem a lavičku pod ním.
Slunce stále svítilo, sice ne tak jasně, ale svítilo.

Sarah se rozeběhla se sladkým smíchem k vrcholu a po cestě se otočila na oba chlapce.

Ani jeden nemohli popřít to, že byla opravdu krásná. Měla bílou krajkovou halenku, sukni s květinovým vzorem, vlasy jí vlály jako ve filmu a její oči měly tu nejkrásnější modř připomínající barvu nejčistější vody v oceánu, kterou si dokázali představit. 

Jen.. tu byl ještě jeden člověk pro každého z nich, který byl pro oba ikonou samotné krásy.
Kdyby tak věděli, že získat toho druhého je snažší, než si myslí. Snažší, protože osoba,  kterou tak obdivovali a snili o ní, na ně myslí stejným způsobem.

Sarah byla překrásná, ale oba věděli, že k ní necítí nic víc, než jen pouto přátelství.
Jack si povzdech a rozeběhl se za brunetkou. Po pár krocích se však zastavil a otočil se na kudrnáče za ním. Ten se na něj však nedíval a hleděl na berli v jeho ruce. Menší nechal tedy Sarah běžet dál k samotnému vrcholu kopce a šel zpět k vyššímu.

  „Já to došlapu. Běž." zasmál se chabě Finn. Bylo mu líto, že nemůže s ostatníma blbnout, běhat, všude je jako poslední a všichni na něj musí čekat. Jack tu má kamarádku a musí se zahazovat s někým, jako je on.
Jack se nad jeho slovy pouze zasmál, ale napříč Finnovu očekávání se za Sarah nerozeběhl. Došel až k němu a šel mu po levém boku celou cestu nahoru. Sarah v době jejich příchodu už seděla na lavičce a hleděla na město před ní. Z vrcholu bylo vidět na velký kus města. Atrakce zářily všemi barvami a hudba byla také slyšet dost čistě, i když byli daleko od davu lidí v parku.

Sedli si k dívce na lavičku. Sarah na její pravé straně Jack a vedle něho Finn, který si opíral berli o kraj lavičky. Po pár vteřinách si všichni tři kladli jednu otázku.

Jaké je to tu asi v noci...

Ten večer měl být ohňostroj a oni věděli, kam půjdou, až začne.

  „Je to nádhera." vydechla Sarah a opřela se zády o lavičku. Měla pravdu. Bylo to nádherné.
  „To teda." souhlasil Jack. „Tys o tomhle věděl?" otočil se na chlapce vedle něj.

  „Ne," odpověděl Finn a nespouštěl oči z oblohy, „nevěděl." natočil hlavu do leva, ale Jack se na něj již nedíval. Svou hlavu nechal v pozici, ve které byla a místo krásy Vancouveru pozoroval rysy chlapce vedle něho. Lehký vánek mu načechrával kudrlinky s pramínky světlejšími, než ostatní. Ty kudrlinky mu létaly do obličeje a Finn si nepřál nic jiného, než je špičkami svých prstů odhrnout chlapci za ucho a spatřit zase tu jiskru v medově oříškových očích, které se skrývaly pod krásně dlouhými tmavými řasami.

Nepřál si nic víc, než se dotknout alespoň na malinký moment té pleti poseté pihami okolo nosu a narůžovělých tváří. Tak se mu líbily nejvíce,.. když měly podklad ze syté červeně.