·ᴴᴬᴾᴾᵞ ᴱᴺᴰˢ· fack

♦︎new start♦︎

Páni. Tohle je ještě těžší, než jsem si myslel.
Vždyť mám jít jen do školy. Prostě udělat krok a vejít do budovy ne? Noo.. bylo by to o dost snažší, kdybych nemusel vidět jeho.
Nemluvil jsem s ním tak týden po tom, co mi prásknul dveřmi před nosem a řekl mi, opravdu zřetelně a jasně, že on to tak necítí.

Myslím, že se na něj nebudu moci ani podívat, aby se mi zase nevybavil ten moment v kavárně, kde si vyznával lásku s Millie.

Jak jsem mohl být tak stupidní a naivní..

Dooobře.. prostě nech svěšenou hlavu, dej si kapuci, na nikoho nemluv, pouze pozdrav, vyhýbej se jakémukoli očnímu kontaktu, nehlaš se, předstírej mrtvého a bude to v pohodě.

Šel jsem tedy po chodbě s rukama v kapsách a dělal co proto, abych nemusel s nikým mluvit.
Tohle jsem měl udělat už dávno, ale neee já se musím začít bavit s nějakou zrzkou, do který ještě k tomu narazím na chodbě a musím se díky jejímu debilnímu, hetero ultrahetero kamarádovi, co si jen tak líbá kluky uvědomit, že JÁ jsem na kluky.

„Jacku!" slyšel jsem za sebou.

Tak to mi nevyšlo. „Ahoj Soph," otočil jsem se za hlasem a jak jsem očekával, stála tam krátkovlasá zrzka s rozzářenýma očima a asi čekala, až "rozleju čaj" ohledně mého románku s Finnem.
„Potřebuješ něco?" zeptal jsem se a znova se rozešel chodbou.
„No tak povídej!" pískla nedočkavostí zatím, co mě doběhla s úsměvem na tváři. Ten se jí ale rychle ztratil, když si všimla mého přímého pohledu zaraženého v podlaze a mé mlčenlivosti.
„Jacku?" řekla už vážněji. „Co se děje?" chytla mě za ruku a zastavila v chůzi.
„Nic. Neřeš." trhl jsem s rukou a zase sklopil pohled s rychlejším krokem mířícím směrem k toaletám.
„Grazere stůj!!!" slyšel jsem ji za sebou volat a tak jsem přidal do kroku, až jsem začal utíkat.
Těsně před tím, než mě dohnala, jsem vběhl na záchody, kam ona nemůže, takže zůstala venku. Samozřejmě nezapomněla "lehce" bouchnout pěstí do dveří.

Zavřel jsem se v kabince, dal dolů obě prkénka, sedl si na ně, přitáhl se nohy k tělu a zavřel oči. No tak sakra vzchop se! Křičel jsem na sebe v duchu. „No tak, no tak, no tak!!!" praštil jsem silou do stěny kabinky vedle mě.
„Hele uklidni se jo?!" ozvalo se od vedle.
„Noahu?"
„Jacku?"
„No nazdar." povzdechl jsem si a opřel si hlavu o stěnu.
„Co se stalo?" zeptal se tázavým a trochu otráveným tónem.
„Jdi k věci. Poslala tě Soph?" ignoroval jsem jeho otázku.
„Vlastně ne," chvíli mlčel. „viděl jsem ji bouchnout do dveří od záchodů a pak naštvaně odejít. Tak jsem... se chtěl ujistit, jestli se něco děje." odpověděl klidně.
„Proč ses nezeptal jí?" odsekl jsem.
„Byla moc rychlá," uchechtl se. „mířila si to přímo do třídy, jako by chtěla někoho zabít."
„Ale ne." Ne, ne, ne, ne, šla za Finnem!
„Děje se něco?"
„N-ne,... vlastně jo..." vzdal jsem to.
„Až o tom budeš chtít mluvit, tak řekni." i přes tu stěnu jsem si dokázal domyslet, že se teď nejspíš usmívá.
„Ok." stiskl jsem rty k sobě a prohrábl si vlasy. „Díky." ťukl jsem dvakrát na stěnu.
„Kdykoli." také dvakrát ťukl a oba jsme se zasmáli.
*

Vešel jsem do třídy a přisedl si k nervózně k Soph. Otočil jsem hlavou a Finn tu nebyl. Ani Millie....
Takže s ním Soph pravděpodobně ještě nemluvila. Tím pádem bych jí to mohl nějak rozmluvit, že se nic nestalo, aby se nevyptávala a neřešila mou lásku k onu klukovi, který stále v téhle třídě svou přítomnost neprojevil.
  „Vyklop to." otočila mě rameny k sobě, když zazvonilo. Měla utrápený, ale i naštvaný výraz, když jsem se na ni podíval.
Sklopil jsem pohled a přemýšlel, jak začít. Najednou někdo vešel do třídy a Soph, když se automaticky podívala, tak se jí na obličeji vytvořila známka hněvu.
Sarka.. prosím, ať to není on. Otočil jsem se a viděl něco, co jsem opravdu nečekal.