Vánek jemného větru, mi dal husinu, mé stále blonďaté vlasy, které odrusty pomalu, ale jistě dohánějí se zaváli a já jen trošku povolil spodní ret. Krev, kdybych měl nějaký měřič rychlosti, by dosahovala astronomických rychlostí a moje oči se začali sklovatět, těžko říct, jestli z důvodu smutku, prázdnoty, či naplněného snu.
Najednou, to teplo, které se dotýkalo mých rtů odešlo, vánek zanesl kvítky sakury do našich vlasů a já se jen podíval čelem vzhůru, se zašeptáním "Kuroo" jsem zacvakl svou konzoli "Ještě jednu hru, prohraješ a končíš."
ČTEŠ
Prohraješ a končíš. [KurooKen]
FanfictionNikdy jsem se nezajímal tak o lidi, měl jsem svůj svět, myšlení a pohled na vše, nebyl by to ale správný život, kdyby někdo s vlasy směřující proti gravitaci, mi nenarušil synergii se samotou. Rozhodl jsem se jej tedy nechat v mém životě, pod podmín...
![Prohraješ a končíš. [KurooKen]](https://img.wattpad.com/cover/239153207-64-k717949.jpg)