Prohraješ a končíš. [KurooKen]

9. Kapitola

"Protože jsme přátelé, protože už k sobě patříme a nikdo to nezmění." Slyšel jsem Kuroouv hlas, který mě lehce uklidňoval, i pocit, že teď je tu semnou, mě uklidňoval. "Hele, že ty si zase dlouho nejedl!" Kuroo přerušil klid svým hlasem, až jsem s tebou cukl, když mi podal tác s jídlem, hned jsem jej vzal, poděkoval za jídlo a začal jíst "Dobře, po tomhle odpočívej a jestli budeš večer okay, můžeš si zahrát, ale jen hodinu, jasný!"  jen jsem kývl a pokračoval, rval jsem to do sebe i když mi to vůbec nechutnalo, upřímně řečeno, z Kurooa jsem měl větší respekt, než z kohokoliv jiného. Po jídle jsem si lehnul, zavřel oči, ale co následovalo potom mě úplně rozhodilo. Kuroo se ke mně sklopil a dal mi pusu do vlasů, co je teď můj otec nebo co? "Kuroo, to že je moje matka pryč neznamená, že musíš dělat vše za ní" rýpnul jsem do něho a snažil se zadržet lehký stud v hlase, Kuroo se jen zasmál a stoupl si ve dveřích tak, že jednu ruku měl opřenou o bok a druhou svisle podél těla "Vím, ale rozdíl mezi tím je ten, že já to nedělám z mateřské lásky, teď se prospi, Kenmo." S naprostým klidem mi zavřel a odešel, co si to ten idiot o sobě myslí, tohle mi má dát horečku dolů? Prudce jsem se posadil na postel a nechal červenou ať zabarví mé bledší tváře, tohle se začíná vymykat kontrole, nejenom tohle, ale i mé chování.

Ani nevím jak, ale usnul jsem, plný elánu jsem se zabalená v dece vydal už mimo můj pokoj, uviděl jsem v kuchyni stát Kurooa, měl na sobě zástěru a momentálně něco vařil, mlčky jsem jej pozoroval a když se s úsměvem otočil, zkoprněl jsem na místě, Kuroo se mě avšak lekl a z plných plic zakřičel, následně začaly nadávky typu, že jestli náhodou jsem neumřel, nebo něco takového a že jestli mě nenaučili aspoň pozdravit, jen jsem se lehce usmál. "Kuroo, co to vaříš?" optal jsem se a on mi jen odpověděl, vůbec jsem se nezaměřoval na to, co říká, ale na to, jak se jeho rty pohybují, když jsem se ale chytil při tom, hned jsem zatřepal hlavou s tím, že si jdu ještě lehnout. Hned co jsem došel do pokoje, hned jsem sebou praštil do postele a hořel ve studu, tohle se ti vymyká kontrole a to dost, Kenmo. Hned na to Kuroo došel a co si budeme, to jídlo vypadalo strašně, kuchař z něho zřejmě nebude, uvidíme co chuť třeba v ní zaboduje. "Děkuji Kuroo, najím se a potom jdu naučit Hinatu hrát" řekl jsem a pustil se do toho s prosbou, ať se neotrávím, překvapivě to jídlo bylo dobré, mnohem lepší než to, co normálně jím.

Když jsem dojedl, vydal jsem se do kuchyně odnést nádobí, následně jsem šel zpátky do pokoje, ale to se Kuroo ke mně přidal, že neměl co dělat, posadil se dříve na mou židli a já jen na něj koukl pohledem, že to jako vážně? "Kuroo, nechci nic říkat, ale dovolil jsi mi aspoň hodinu hrát." Kuroo se jen zasmál a opřel se do židle "To ti nebráním, tak si pojď zahrát" ten zmetek chtě vážně ať vybouchnu, ale nenechám se. Šel jsem k počítači, posadil se na něj a zapnul jej, nasadil jsem si sluchátka a Shoyovi napsal svůj nick ve hře "Kodzuken". Když jsem uslyšel hlas té mandarinky, usmál jsem se, bylo to fajn jej slyšet po dlouhé době. "Shoyo, takže budeš poslouchat moje instrukce, ano? Ukážu ti, co a jak funguje, ale o zbytek se budeš muset postarat sám" řekl jsem s klidem a najednou ucítil Kuroovi ruce okolo mého pasu, zrudl jsem upřímně, ale neotáčel jsem se na něj. "Chiiibi-chan" řekl Kuroo najednou blízko mého mikrofonu a já slyšel jen Hinatův šťastný hlas, jak zdravil Kurooa. "Kde je Kuroo? Je blízko někde nebo zase odešel? Chtěl bych si s ním popovídat." Shoyo mě vážně překvapoval, byl čím dál tím víc komunikativnější "Jo sedí ve-" nestihl jsem to doříct, když Kuroo řekl 
"Sedí na mě a já jej sleduji" od Hinaty se ozvalo ticho a pak jen hluk, který tvořila jeho mladší sestra, přísahám, že Kurooa jednoho dne zabiju a to to myslím seriózně.

Po hodině hraní, kdy Hinata neustále umíral, protože z volejbalu je moc zbrklý, jsme se rozloučili a vypnul jsem počítač, Kuroo mi mezitím usnul za zády, hlavu měl opřenou o moje záda a ruky okolo pasu stále pevně uchycené, idiot. Když jsem se pokusil vymanit se z jeho náruči, nepustil mě, držel se mě jako klíště a pouze až když jsem se protáhl jak žížala skrz jeho sevření, jsem se dostal na svobodu. Vzal jsem jednu, ze svých dek, přikryl ho a když jsem byl tak blízko, políbil jsem jej do vlasů, co je na tom teď když on to už udělal "Dobrou noc, Kuroo". Zhasl jsem všude a též si lehl, dnešek byl vážně náročný.