Prohraješ a končíš. [KurooKen]

12. Kapitola

Omlouvám se, vydala jsem 11. znova, protože jsme potřebovala znovu něco přepsat! Takže vydávám nový díl! :) taky omluvte, že v něm bude zase Kenma, sedí mi to více do příběhu jako takového, tak snad mi to odpustíte s tím, že budu jejich dialogy prolínat, mám vás ráda  a opatrujte se! <3

Závěrečné zkoušky a příjímací řízení pro univerzity bylo tady a s Kurooem jsem sezačal vídat méně a méně, bylo to poměrně stresující a frustrující, když jsme jej vidíval o trénincích naprosto v pořádku a pomalu jsme spolu nebyly, přes to vše jsem to chápal a toleroval, zabořil jsem se do světa her, kde jsem i díky tomu začal přemýšlet, že všechno je vlastně úplně stejné a co bych já pozměnil, nedokázal jsem si vůbec představit, že bych třeba i já vytvořil hru.

 "Kuroo, zastav se prosím" řekl jsem tiše a hlavou pohleděl do země, neměl jsme žádný výraz, pro mě tohle bylo zázrak vůbec učinit něco jiného než pohled nezájmu, Kuroo se hned na to zastavil a s úsměvem šel pomalu ke mně. "Vím že to máš teď těžší, ale pamatuješ si na slib co jsme si dali jako děti? V ten den jsem tě začal obdivovat, byl jsi mým vzorem a nějak vnitřně jsem věděl že tě za tohle vše nenávidím, chtěl jsem tě porazit, ale nikdy se mi to nepovedlo, možná jsem i rád, protože nás to třeba dohnalo sem, ale jedno vím jistě a na to se chci zeptat." Můj dech se zastavil, hlasivky nedokázaly vydat ani hlásku, ale i tak jsem se musel dostat přes ten blok. "Kuroo, jak to bude mezi námi, když půjdeš na univerzitu?" slyšel jsem se jej ušklíbnout a najednou se moje hlava ocitla opřená o jeho hruď, jeho ruka, pokaždé tak teplá jako zbytek jeho těla, které mě vždy večer v posteli hřálo, se ocitla na mě hlavě a on jen s klidem řekl: "Zaručeně ti nemůžu zajistit pohádkovou cestu, ale nezmění to nic na tom, že tě budu milovat, tak se prosím neotáčej, dokud nebudu pevně stát na nohou."

Slova, která mi řekl, mi každý den zněly v hlavě, než jsem se nadál, bylo po zkouškách a přišel den, kdy večírek, pomalými kroky jsme s Kurooem a Tsukki šli, stihla nás ještě nalíčit, tuna třpytek se rozléhala po našich obličejích a já si upřímně připadal jako sukně roztleskávaček či jejich pompon, nebo lépe řečeno disko koule "Kenmo, vypadáš nádherně" řekl Kuroo a pramínek vlasů mi dal za uši, jen jsem zrudla a letmě mu dal pusu "To má na večer, odměna pak přijde později" zrudl jsem do snad 50  různých odstínů a Tsukki pomalu a jistě propadala údajné roztomilosti, hned co jsme došli, zvolával na nás Bokuto s Akaashim, kteří už drželi pití v ruce, hned co Kurooa viděl, vzal si jej pod křídlo a odešel s ním do hloučku lidí, Tsukki šla za kamarádkami a já si zůstal s Akaashim, na kterého jsem se pousmál, následně jsme se vydali ven na kopec, který dělal nádherný výhled na město a začali spolu komunikovat, být s Akaashim bylo uklidňující, věděl jsem, že nebude přehnaně energicky reagovat a jeho ledové ticho vyvolávalo zvláštní auru.

"Tak co ty a Bokuto, nevypadá to, že jste pokročili" pronesl jsem tiše a on jen kývnul, jeho titánově modré oči se zahleděli na oblohu, která byla dnes jasná a pronesl "Bokuto-san, je velmi laskavý, na jednu stranu hrozně hloupý, ale ve skutečnosti mu to myslí dobře, zaslouží si ženu, která bude jej podporovat ať se stane cokoliv a která mu i zplodí dítě"chlad a bolest v jeho hlase šla znát, jen jsme očkem na něj mrkl a zaměřil se ke svému kelímku, něco na tom bylo, měl i celkem pravdu, to samé bych si přál pro Kurooa, ale má sobeckost jej nechce pustit, jsem tady já, který jej svazuje? Těžko říct. Klábosili jsme takhle o životě asi hodinu, když ale přišla Tsukki, že bychom měli jít okontrolovat kluky, hned jsme se vydali, mé srdce bušilo, protože Tsukki se nedívala moc nejlépe, takže má velmi chytrá hlava si domýšlela scéáře katastrofálního následku. Rozevřel jsem dveře a očima hledal dlouhána, když jsem jej ale spatřil, nevěděl jsem co mám dělat, stál u stěny, jen v kraťasých a nalepený na Haru, druhou rukou zajížděl pod tričko a já jen z plných plic stihl zakřičet jeho jméno, slzy se valily po mých tváří. "Kuroo.." křikl jsem znovu, ale Haru jen s úšklebkem na mě ukázala prostředníček, nemohl jsem uvěřit tomu, co se děje, z posledních sil jsem zakřičel jen slova "Kuroo, jsi monstrum z pekla!" Nevěděl jsem, kam absolutně jdu, ale jedno jsem měl jasné, v životě už jej nechci vidět, nechci vidět toho lháře a v životě mu to neodpustím. Bokuta jsem z toho neobviňoval, ten si někde v pozadí hrál na sovu, protože vypil toho dost, ale Kuroo vím, že extra nepije, že se má na to až moc rád, bylo mi do pláče a tak jsem se zastavil na hřišti, kde jsem svoje emoce brečel do ticha noci.

--------------------------------------------------------------------------------------------

"Děkuji všem za pozornost, pro dnešek vypínám stream a uvidíme se zase zítra!" Pousmál jsem se a vypnul stream, propnul jsem si prsty, své už skoro čistě hnědé vlasy svázal do drdolu a posadil se do židle. 

Jsem Kenma Kozume, nyní už 22 letý muž rozjíždějící teď už poměrně známou firmu v Japonsku, kde jsem i ředitelem a společně pracujeme na vývoji her, poněkud jiných než byly všichni zvyklý. Také se ještě živým YouTubem a streamováním, kde denně mívám tisíce, ba i statisíce fanoušků, které nějak baví sledovat mě hrát, avšak v mém životě, kromě práce a her je černo, nevidím nic pozitivního, tu a tam přijdu na zápas MSBY, protože je sponzoruji hlavně kvůli Shoyovi a Bokutovi, nabídl jsem jim, že kdyby se kdykoliv začali nudit, můžu jim zajistit pohádkový život, ale stále to nebylo ono. Po osudném dni, kdy jsem se zapřísáhl, že Kurooa nikdy nechci vidět, jsem to tak i učinil, zablokoval jsem si jej kde to jen šlo a jasně nakázal mé matce ať Kurooa nepouští, následně jsme ji o všem a i našem románku řekl, cítila mou bolest a také ji i dost viděla, takže mi to vyhovovalo, ale Kuroo se ani nesnažil přijít, takže to bylo jedno, mou náplní života bylo jen tak maximálně streamování.

Pomalu a jistě jsem se zvedal a chystal se jít do nejvíce prosklené místnosti v mé vile, kde jsem si vychutnával pohled na západ slunce, připomínalo mi to den, kdy jsme s Akaashim proseděli hodinu pod krásnou oblohou, ano ten osudný den, který mi zničil chuť k životu. S Akaashim udržuji lehce zvláštní vztah, nejenom že mi pomáhá když mi je nejhůř, ale také pracuje semnou už od vydání mé první hry, pro kterou dělá grafiku, ten mi jako jediný zůstal v životě i přes to vše a jsem mu za to vděčný.

Z mých myšlenek mě však vytrhlo cinknutí telefonu, došla mi obrovská suma na paypal s popiskem "Nic to nevynahradí, ale podpořit tě můžu." nechápal jsem to, ale od toho dne se tahle se tahle osoba objevovala častěji a častěji na mých streamech a její popisky byly zvláštní, nemohl jsem si odmyslet scénář, že to může být Kuroo, ale pochybuji o tom, co si to zase namlouvám, vnitřně bych ho chtěl, ale další bolest rozhodně nechci.