Prohraješ a končíš. [KurooKen]

19. Kapitola

Celý den jsem se nemohl soustředit v práci, jen jsem přemýšlel nad tím, co se stalo v sobotu, mám stále u Kenmi šanci a to je to, co mě motivovalo, když však se v práci začali radovat, že dostaneme partnerství, nevnímal jsem je. Když moji pozornost něco upoutalo, byla to nová vůně, dámská. Podíval jsem se okolo sebe a byla to nová asistentka, která zrovna měla patřit podemně, když jsem se však dívce podíval do obličeje, poznal jsme o koho šlo, byla to Haru, má bývalá přítelkyně z vyšší střední, jakmile jsem ji viděl, jen mi žilka lehce vylezla a lehce jsem ji propaloval pohledem, vážně jsem na tuhle neměl náladu, avšak kdybych najednou z osobních důvodů změnil svoje profesionální postavení v práci, mohl bych dostat vyhazov. Radši bych měl však po ruce maximálně Eijiho, který byl velmi skvělý pomocník, bohužel za svou šikovnost, dostal povýšeno a musel odejít mimo Japonsko.

Večer, když jsem šel pomalu domů, jsem se podíval na předpověď a zjistil, že mají padat poslední hvězdy, že má být i dnes krásně, avšak mě zastavila Haru. Nepopírám, že Haru není krásná. Vysoká holka se štíhlýma nohama, s lehčím poprsím, tváří skoro jak od pána boha vytesanou a nádherné dlouhé vlasy, avšak když jsem zjistil, že mě ženy už nepřitahují, je to pro mě mnohem lepší a nevidím ji už tak nádhernou. ,,To si říkáš gentleman, když ani dámu takhle nedoprovodíš domů? Nezapomeň budeme teď spolu trávit dost času" rýpla si do mě a já neměl na vybranou najednou. Po cestě jsem držel hrobové ticho, které však narušovala ona, hlavně otázkami, že jestli si nechci zajít na sklenku vína a podobně, i když jsem neustále nesouhlasil, měla za potřebí se pořád ptát, představa, že bych měl být s touhle ženou, mě vážně děsila, když však pronesla "Kuroo, měli bychom znovu náš vztah začít", nevydržel jsem a vyštěkl na ní, že co si to o sobě myslí, že jestli mě chce pro peníze, klidně jí je pošlu, ale mě ať dá pokoj. Na to se však zasmála a s chutí v hlase řekla: "Však jsem nebyla já, kdo se na tebe vrhl na té rozlučce." V tu chvíli jsem se držel, abych to vydržel, nevím, jestli jsem nedokázal snést více ji nebo sebe, věděl jsem jen, že tohle bolí. 

Rozhodl jsem se tedy odejít a když jsem se podíval na vešek Kenmovi budovy, v  jeho kanceláři se i tak pozdě svítilo, rozhodl jsem se jej počkat a vyplatilo se to, když však došel, nebyl moc nadšený, dělám moc velké kroky na to, že mi nedávno dal jeho číslo, cítím se za to špatně, ale zároveň mi to nabijí vybitou energii. Představa, že bych došel domů, tam by byl se mnou Kenma, mě naplňovala. "Kuroo, domluvil jsem se s vaší společností, že peníze zítra zašleme" pravila pudinková hlava lehce naštvaně a já se jen pouze rozhodl poplácat po hlavě, bez jakékoliv zmínky toho, že se necítím dobře psychicky "No,no, co to je, taky tě rád vidím." Na to jsem mu nabídl, jestli by nechtěl doprovodit a s mým překvapením souhlasil, vypadal tak mužně s tím oblekem, až jsem se musel usmát, většinu cesty jsme šli ale v tichu, což je možná i dobře, bohudík jsem si však vzpomněl na to, že dnes padají hvězdy a byly jsme čistou náhodou u mostu, rozhodl jsem se teda zastavit u něj s doufáním, že si Kenma všimne, že tam jsem. Hlavou se mi proháněly všechny myšlenky za posledních 5 let a úplně střízlivě jsem si vzpomněl na vše, bylo mi do pláče a vzchopil jsem se jen na pár slov "Taková noc byla i tehdy, že? Přál bych si to vrátit." V tu chvilku, jako kdyby magickým způsobem spadla hvězda a s ní se i Kenma lehce ke  mně přisunul, když jsem však ucítil je malíček dotýkající se toho mého, nedalo mi to a obmotal jsem ten svůj okolo toho jeho, cítil jsem se naprosto skvěle, cítil jsem naději. Hned jakmile zafoukal vítr, Kenma mě celý rudý pustil a společně jsme šli, Kenma vážně dospěl, už nehrál když jsme společně šli a také si i zlepšil figuru, když jsme došli k jeho domovu, měl obrovskou vilu, pozval mě, že klidně můžu jít k němu na noc, že to možná budu mít blíže to práce, ale odmítnul jsem, popřáli jsme si dobrou noc a já jen se potuloval okolím. Miluji jej, to je mi jasné, ale co když on mě ne? Otázka, která mě sžírala.

Pohled Bokuta před 5 lety:

Stál jsem ještě před zrcadlem, když mi však zacinkal telefon. Zprvu jsem si myslel, že je to Akaashi a už neumím poznávat hodiny, že už přicházím pozdě na naše srazové místo, kde se společně máme vydat na rozlučku, ale mýlil jsem se. Byla to Kurooova přítelkyně, teda myslím že ještě spolu jsou.

Haru:

Ahoj Bokuto! Věřím, že bys ode mě nečekal, že ti napíšu ale jde o tvého nejlepšího kamaráda Kurooa! Trochu jsme se neshodli a chtěla bych mu to vynahradit, na to všakjej potřebuji samotného bez Kenmi + jestli bys neudělal něco extra, jestli víš co myslím. :)

-Haru

Absolutně jsem nechápal, co po mě chtěla, ale je to jeho přítelkyně a když mi o ní nadšeně vykládal, byl jsem šťastný, že je šťastný, možná proti sobě jsme rivalové, ale jinak jsme vážně velkými přáteli. Napsal jsme ji jen že dobře, že se posnažím a  vydal jsem se na místo, kde jsem se měl sejít s Akaashim.