Prohraješ a končíš. [KurooKen]

2. Kapitola

Moooc se omlouvám, že vydávám, po takové době.. neměla jsme vůbec nápady a času též nebylo, to víte, škola je zlo! Tak snad jste spokojení, těším se na anši společnou spolupráci a účast! <3

Probral jsem se, zdálo se mi o osudném dnu s Kenmou, toho dne, se z nás stali kamarádi, nerozlučná dvojice, ačkoliv Kenma kolikrát vypadal, že nemá absolutní zájem, pro mě se stal větší částí mého života než má dosavadní přítelkyně. Už od mala jsem měl problémy navázat nějak extra kontakty, teď je to mnohem lepší, rád se bavím s ostatními, ale dříve tomu tak nebylo. Žiji pouze se svými prarodiči, mí rodiče mě opustili, když jsem byl malý a babička s dědou, se rozhodli o mě postarat. Nikdy mi to nebylo líto, možná jsem byl i rád, bůh ví, jak by to dopadlo. 

Když jsem půlku večera promyslel, rozhodl jsem se jít konečně spát. Ráno, jako každý den, jsem se probudil a hned usmál, můj základ jak si udržet pozitivitu. Následně, po sbalení věcí, obléknutí a podobně, jsem vyšel vstříc škole, kde jsem čekal na Kenmu u školní brány, tohle byl můj poslední rok, chtěl jsem si jej užít jak jen to šlo, i poslední chvíle s Kenmou, kdy budu mít nejvíce času. Když jsem toho obarveného nerda viděl, hned jsem na něj zvolal "Oy Kenma" ani nepozvedl pohled a byl zahleděn do své hry, byl to velmi inteligentní kluk, ale základy slušného chování mu byly celkem tabu, slyšel jsem jen lehké "Kuroo", tohle fakt ne, když jsem řekl, že chci vážně si to užít, tak to znamená že si to chci užít!  "E-e-e, nedal si mi ani like na nejnovější post a ani mě nepozdravíš? Co to je!" řekl jsem trochu uraženě, ale nedokázal jsem se nikdy na něj zlobit. "Oy Kuroo" Vypadlo z něj po chvilce a telefon, který jsem mu stihl vzít, jsme mu vrátil, vážně by mě zajímalo kde bere peníze na všechny tyhle nové věci a věci do her. 

Z dálky, ticho, které mezi mnou a Kenmou vedlo, přerušila naše kamarádka, možná i celkem záchrana, byla to i má spolužačka a moje já snad v holčičím těle, bohužel jela po brejláči z Karasuna, takže jsem měl smůlu "Tsukki!" řekl jsem s nadšením v hlase, bylo i zajímavé, že se jmenovala stejně jako ten brejláč. Když přišla k nám, pohladil jsem ji ve vlasech, byla s Kenmou vážně roztomilá, pro mé neštěstí, nemohl jsem s nimi zůstat příliš dlouho, proto jsem se omluvil a odešel s tím, že nás čekala debata při odpolední pauze na střeše, většinu času jsem si ale povídal hlavně s Tsukki, velmi pozorná a milá holka, naslouchala každému mému slovu, brala mě takového jaký jsem a to jsem cenil, jsem šťasten, že můžu mít v životě i někoho jako je ona.

Pomalu jsem si to mířil do školního parku, kde jsme viděl druhou dívku, nižší než já, delší vlasy, krásná a chytrá, mluvila o mně "Kuroo? Je jen krásný, kapitán nekomy a rozhodně je úžasný pocit jak ostatní  žárlí, hlavně ten odpornej skrček co se na něj neustále lepí, vážně se nemůžu dočkat až jej pošle do háje, ale jinak je Kuroo k ničemu" zněla slova mé přítelkyně, kamarádky dívky nenápadně na mně pokukovaly a v očích se jim znělo něco jako strach co se bude dít. Dívka se otočila, cucflek na krku, který nebyl ode mě a strach v očích "Kuroo, miláčku to nebylo jak to vypadalo" řekla a já nic neudělal, ani nereagoval "Je konec"řekl jsem s neutrálním obličejem a pomalu šel zpátky ke Kenmovi a Tsukki, stáli nedaleko parku.Přišel jsem mezi nimi s úsměvem, nechtěl jsem ať si dělají starosti, proto vždy i o vážných situacích vtipkuji. Tsukki i Kenma si mě prohlíželi pohledem typu 'Ať máš v plánu cokoliv, rozhodně se mi to nelíbí' a já se jen zazubil. "Oficiálně jsem zase svobodnej, takže Tsukki.. Má nabídka stále platí!" řekl jsem a začal se smát, avšak jsem schytal loket do žaludku, to už taková sranda nebyla. Kenma avšak nijak nereagoval, pouze mě pozoroval, ale že by se jeho koutek přeci jen nadzdvihl, při informaci o mém rozchodu?