Prohraješ a končíš. [KurooKen]

11. Kapitola

Zdraví vás všechny, z celého srdce se omlouvám, že jsem nepsala, bohužel škola, ačkoliv jsme na začátku mě pohltila natolik, že jsem byla ráda, když jsem měla čas na osobní život, nicméně ještě chci dodat, že teď pracuji na novém příběhu! Stále jej promýšlím a přemýšlím, jestli z toho udělat one shot, neboli jen jednu kapitolu, či více kapitolový, hmm můžete rozhodnout!  :D Příjemné čtení a děkuji za Vaše vyčkání! <3

Probudil jsem se, ostatně jako vždy a hned jsem si to namířil do kuchyně, s podezřením, že tam bude i Kuroo se snažit dělat ty jeho chemické pokusy neboli snaha vytvořit si něco k jídlu, spíše i nám. "Dobré ráno pudinková hlavo, jak jste se vyspal?" Kuroo se na mě jen podíval a vypadal celkem čerstvě, na to že spal zkroucený jak paragraf, neměl jsem ale rád, když mi říkal pudinková hlavo, proto jsem mu jen zamručel a sedl si za stůl, kde jsem zase začal hrát, když chcete něco dokázat, musíte s ei pro to snažit něco dělat, obětovat a vše pro být profesionálním hráčem dělám, poté mi Kuroo podal jídlo, takže jsem se snažil nějak multifunkčně najíst a stihnout boss fight, což by pro mě nebylo složité, ale Kuroouv pohled, říkající jsem tady teď matka mě vážně dostával, ale ve všech směrech, které snad i jen jdou, musel jsem se nad tím pousmát, asi jsem mu vážně podléhal. Celý den tak nějak rychle utíkal a byl po dlouhé době, kdy jsem si jej fakt užíval, připadal jsem si jako když jsme byly malí, když Kuroo k nám utíkal od rodičů, kteří se hádali, tenkrát jsem byl více nesmělejší a spíše vypadal jak vystrašené štěně okaždé, co jsem byl po jeho boku, ale vážně jsem si to užíval, nelituji dne, kdy mě Kuroo zachránil před samotou, onu konzoli, kterou mi vrátil mám do teď i když ej zastaralý model, stále je to moje drahá a milá vzpomínka.

Večer se Kuroo rozhodl, že by si chtěl nějakou hru taky zkusit, napadlo mě jej tedy vtrhnout do velmi úžasné hry jménem League of Legends, zrovna hrála Tsukki a co jsme se díval do historie zápasů, velmi se zlepšila a jsem na ní právoplatně pyšný. já osobně si vybírám postavy podle toho, zda-li se mi i líbí vzhledově, proto jsem se rozhodl to tak udělat i u Kurooa, když jsem však projížděl, zastavil se u šampiona, který byl vlastně kočka, hned vedl debatu o tom, ajk toho šampiona musím hrát a podobně, dovedl mě k smíchu, vážně že ano. Následně po 2 hodinách umírání, to Kuroo vzdal, doplazil se do mé postele jako kdyby mu patřila, klasický Kuroo, avšak nebyl bych to já, který je naprosto zatentovaný do něj a nenechal jej dělat si co chce. Posadil jsem se k němu a těžko porážel veškeré mé vnitřní démony, nazývané city. "Kenmo, těžko uvěřit, že se my dva dokážeme takhle bavit, dost mi to chybělo, ty jsi mi chyběl hlavně" zrudl dost patrně, ale natočil se na něj, v tom se ale moje kontrola vypojila a mé nutkání stát se živým klíštětem byla tu, přisál jsem se na jeho rty, ale hned co mi došlo, co dělám, jsem se odtáhl a snažil se utéct, nejlépe se skovat od celého světa, tohle nemůže být pravda, že tak fajn den zakončuji takhle, cítil jsem se vážně trapně. Můj útěk se mi avšak nepovedl a Kuroo mě hned chytil za rameno, nechtěl jsem s emu podívat ani do tváře, bylo mi tak trapně. "Kenmo, toužím po odpovědích, vysvětli mi to" dožadoval se Kuroo po odpovědích a hned mě objal zezadu. Mé očekávání a znechucení jeho ve mě ale změnil jediným polibkem, za kterým následovala další otázka "Kenma, je mi to opravdu blbé, ale.. cítíš ke mně něco?" Tak Kenmo a teď jsi už přímo v prdeli, co mu máš říct? však tě před chvíli líbal, to snad znamená a už odpoveď, ne? Můžu prosím odejít? Snažil jsem se znovu utéct, ale zase se mi to nepovedlo, jen jsem mírně kývl, ale tak aby si toho všiml, otočil mě k sobě a moje oči utíkaly všude, kam jen mohly, nebo spíše pohled, když se ale střetl s tím Kurooovím, jen jsem dal ruky okolo jeho ruku a nechal se vést instinkty, z neohrabaného polibku jsem udělal velmi jemný polibek, do kterého se zapojil i Kuroo, nemohl jsem tomu uvěřit, že by cítil on to samé? Tohle se mi nezdá, tohle ještě bude nějaký boss fight, jen tak lehce to nejde. Rozhodl jsem se tuhle racionální část vypnout a zapojoval jsem se trochu dravěji do polibků, když se ale KUroo odtáhl, s tím, že je to chvilku, co jsme si dali prvn psuu a hnedka už jdu na to ztuha, zrudl jsem a zahrabal se do deky se slovy nenávidím tě. Kuroo s ejen ke mně přitulil a vypadali jsme jak jedna obrovská lžíce, ale i tak sjem si to užíval, užíval jsem si Kurooa, doufám ale, že nám to vydrží dlouho i když by Kuroo odešel na univerzitu, nechci jej ztratit.

Druhý den musel odejít ráno, jeho babička mu volala, že potřebuje s něčím pomoct a že stejně má matka je už nablízko, byl jsem na něm nalepený a nechtěl jej pustit, ale když jsem se probudil plně, odskočil jsem celý rudý, on si mě vzal zpátky k sobě a políbil mě "Dobré ráno, Pudinková kočko" řekl s úšklebkem a co si budeme, po ránu, kdy mu ranní paprsky svítí do obličeje, je vážně sexy, nemohl jsem odolat a tak jsem byl rudý až snad na špičkách prstů! Jen jsem tiše zamumlal dobré ráno jemu a věnoval mu polibek, Kuroo se převlékl, nachystal mi ještě jídlo a s polibkem na rozloučenu odešel, nemluvil jako obvykle, to mě děsilo, ale místo snídaně, jsem šel ještě si lehnout a co nejdříve se probudit do nového dne, kdy bych jej mohl dál vidět. O můj bože Kenmo, jak se to chováš? Vůbec to nejsi ty!

Den včerejší jsem ještě strávil hraním a dopisování toho, co mi tu Kuroo zanechal, bylo toho až až, ale za pocit, že jej budu moci znovu vidět, to stálo. Ráno jsem uspěchaně hned razil do školy, takže jsem na Kurooa musel čekat ještě  min, vážně už sám sebe nepoznávám! Co se týče mě a Kurooa nic se nezměnilo v osobním životě, býval u mě nebo já u něco častěji, byly jsme přítulnější, ale tam to končilo, i když jsem občas chtěl víc. Narážky Tsukki jsem ignoroval, ale začala prý chodit s dlohánem z Karasuna, Tsukki a Tsukishima, není to romantické? Pro mé neštěstí se ale brzo budou naše cesty rozdělovat, Kuroovi se budou blížit zkoušky, pak univerzita a co dál? Škola se rozhodla udělat rozlučkovou akci, s barbecue, pokec a tak podobně, je pozváno i Fukurodoni, takže očekávám co za trapas udělají asi Bokuto a Kuroo, ale celkem se mi to zdá jako zábava, co si budeme.

"Kenmo!" probudil mě křik z mých myšlenek, byla to Tsukki, která do mě už min něco hustila, ale já ji naprosto neposlouchal, omluvil jsem se jí a jen si povzdechla "Kenmo, od té doby, co máš románek s Kurooem se mi nezdáš, jsi více nesoustředěný a nemůžu to už snést, děje se něco?" jen jsme zakýval halvou pro nesouhglas a vnitřně uvnitř věděl, že se něco stane, nějaká kalamita to bude rozhodně.