Prohraješ a končíš. [KurooKen]

17. Kapitola

Z mého čistě radostného vaření, protože ačkoliv létám kolikrát přes celý svět, nejsem natolik bohatý, abych si kupoval jídla plná chemikálií, které bych dokázal stále říct, myslí tím jejich chemické vzorce, obsahy elektronů, neutronů a protonů a podobně, mě vyrušil zvuk příchozího hovoru, byl to Bokuto, se který jsem udržoval stále velmi dobrý přátelský vztah, vždy se mi svěřil a když byl zrovna v Japonsku, zahráli jsme si. Vím, že veškeré jeho partnerky, co od vyšší střední měl, byly jen přetvářkou pro média, hlavně i pro rodinu, i když jeho starší sestry věděly, že něco není jak má být, že mu někdo nebo něco chybí. Svými myšlenkami ale odskakuji od toho, že se mi za a.) pálí večeře a za b.) že mi volá nejlepší kamarád, co mi zůstal z vyšší střední. Zvedl jsem mu to a hned nezněl moc nadšeně, nemůže se stavit, ale musíme si o něčem promluvit. Vypnul jsem plyn u sporáku, předal pánev na chladnější hořák, a plně se věnoval Bokutovi.

Z jeho slov mi snad i vlasy, co jsem neměl od polštářů načechrané proti gravitaci se zježily a hned jsme už chápal Kenmovu situaci, proč mě tak nechtěl vidět, Kenma nebyl hloupý, věděl že pustit si k sobě lidi, bude znamenat bolest, proto bylo pro mě ještě výjimečnější, že si mě pustil jako partnera, od osudného dne, ze kterého kromě třpytek mám mlhu, jsem si nic nepamatoval a až potom, co mi Bokuto vše řekl, jsem se nenáviděl sám, s jeho slovy "Potom mi Akaashi řekl, že vy dva jste spolu byli, měl jsem chuť praštit tebe, že jsi mi to neřekl, ale zároveň i sebe.." jsem telefon položil na stůl dále od sebe, jako kdyby z toho telefonu vycházely nějaké energie, které mě chtěly sežrat, nenáviděl jsem sebe. Vzal jsem si telefon zpátky k ucho, poděkoval Bokutovi a řekl mu, že se nemusí omlouvat, že jsem vděčný, že konečně vím, jak to je, rozloučili jsme se a já to típl, nevěděl jsme, co mám dělat. Prarodiče mi zemřeli před rokem, matku a otce mám bůh ví kde, maximálně mi do mých 20 posílali výživné a tam to končí, avšak po mých vzpomínkách z dětství je nejspíše ani vidět nechci, připadal jsem si sám. Nakonec mě však napadl někdo, kdo by mohl mi pomoci, byla to Tsukki, měla i s Kenmou blízko, zavolal jsem ji a ona s jízlivou poznámkou přijmula, že se staví. Jakmile jsem ji viděl, měl jsem radost, moc nevyrostla, ale její úsměv byl stále hřejivý. Velmi sympatická dívka, které nechyběl úžasný smysl pro humor, měl jsem ji vážně rád.

,,Tak kde co vázne, že jsi mě musel vytáhnout z tepla mého bytu!" řekla a dala ruce v bok, místo odpovědi jsem ji obejmul a pohladil po vlasech. Objetí mi vrátila, pozval jsem ji dál a debatovali jsme, samozřejmě jsem ji nabídl i kafe, občerstvení, bylo to fajn se takhle po vyšší střední vidět. Dozvěděl jsem se, že Tsukki bohužel nemohla být s Tsukkishimou z Karasuna, z důvodu, že je bisexuál a žijou spolu s Yamaguchim, do těch dvou bych to netipl, ale dozvěděl jsem se, že Tsukki a Tsukkishima spolu udržují velmi přátelský vztah, že společně s jeho bratrem a Yamem chodí na jeho zápasy, jelikož neskončil s volejbalem a vychází spolu dobře, Tsukki si našla přítele, jednou jsem s tím klukem myslím si mluvil, ukázala mi i fotky, už i na první pohled je velmi sympatický a jestli mi paměť slouží, byl i tak bláznivý jako Tsukki, moc těm dvou to přeji a doufám, že spolu budou do stáří, byla by škoda kdyby ti dva šli od sebe, vzájemně se přitahují jako jing a jang a tvoří spolu rovnováhu. Po téhle debatě se Tsukki ale pustila do mě, jaký jsem já idiot, jedny slova mi ale uvízla v hlavě ,,Kenma se sice bojí lidských kontaktů, ale není bezcitný a i podle toho, co jsem viděla v různých reportáží, mrzí ho to do teď a vnitřně se mu chce křičet." Nějak mě to zaujalo, naslouchal jsem ji a když už musela, doprovodil jsem ji a tak aspoň poznal jejího přítele, protože si zapomněla klíče, vážně byl skvělý a rozhodně rád bych si s nimi někam vyšel. Následná cesta domů byla velmi frustrující, jako kdyby samotné hvězdy na mě kropily, co jsem udělal před nějakou dobou, ale rozhodl jsem se tím ne úplně pohltit. Když jsme došel domů, vše jsem uklidil, jedl jsem když tu byla Tsukki, takže jsem si mohl dovolit jít následně lehnout, moc mi to nedalo usnout, ale nakonec se mi to povedlo.

Pomalými kroky jsem si šel na adresu, kterou Kenma určil, když jsem došel do jedné obyčejné kavárny, uviděl tam toho Kenmu, hned jsem šel k němu, nebyl nadšený a já s emu ani nedivím, následně když řekl, že na někoho čeká, ukázal jsem mu můj twitch účet a celkově jeho výraz byl jedno velké zděšení. Začali jsme jednu velkou debatu, tedy hlavně já, ale nechtěl mě nechat doříct to, co jsem chtěl, celou dobu si hrál s prsty, ale rozhodl jsem se, že aspoň něco řeknu, ať z toho nevinní Bokuta. Za těmihle slovy jsem se usmál a podíval na něj, nevypadal už tak úzkostlivě, za což jsem měl i celkem radost, ale svědomí mě stále hnalo. Natáhl se do kapsy, tam vytáhl bloček s menší propiskou a něco začal zapisovat. Jakmile to dopsal, položil lístek na stůl a odešel, jeho pohled byl trochu jiný, ale stále vypadal snad mužněji, než já. Na stole mi nechal jeho číslo se vzkazem, že mu mám příště na schůzku zavolat, než se takhle vydávat a ať přestanu sledovat jeho streamy, to mu jako jediné nemůžu splnit, ale hned jsem mu napsal sms, aby mé číslo měl.

K: Děkuji ti i tak za dnešek, cením si tvého času a uvidíme se příští týden na nároďáku, kde budou Schweiden Adlers proti Black Jackal. :)

-Kuroo

                                                                                                                                                                  Ok. : Kenma

Z dnešního dne jsem nemohl být ještě více nadšenější, než jsem se nadál, už jsem byl skoro doma, hned jsem napsal Bokutovi, že mu děkuji ještě jendou že mi to řekl, že mi pomohl, dostal jsem se ze svého hrozně šťastného moodu, do svého pracovního a na kalendáři pomalu odškrkával dny do národního turnaje, dnešek nemohl dopadnout lépe.