Prohraješ a končíš. [KurooKen]

14. Kapitola

,,Kozume, posloucháš mě?" Akaashiho rázný hlas se rozléhal po pracovně a já se dostal aspoň takhle z transu, ten nový sledující, co skoro pořád posílá ty divné vzkazy mě fakt dostává a já se takhle nedokážu soustředit na svou práci, která začíná už tak být pozadu. Právě s Akaashim probíráme vizuály do mé nové hry pro VR- Virtuální realitu. Za tohle vše jsem Akaashiho obdivoval, pracoval prakticky 2x, protože hlavní jeho práce je v oboru mang a tak podobně, dokonce si bral často práci domů i když nemusel, cenil jsem si ho jako pracovníka, ale také věrného přítele, který nese tak těžké břemeno. ,,Uh, jistě promiň jen se mi do hlavy dostává jedna nejasnost a prostě nemůžu se takhle snadno soustředit" rychle jsem mu odpověděl a znova se vrátil do probírání práce, když ale Akaashi přestal, byl jsem chvilku zmatený, jen si oddechl a s monotoním hlasem se pustil do řeči: ,,Kenmo, známe se příliš dlouho na to, abych jen tak dokázal hledět na to, jak se topíš ve vlastních myšlenkách" postavil se a šel k oknu, kde si sundal brýle, které následně dal na hlavu, na to zase spustil ,,Kdykoliv můžeš se mi ozvat a můžu ti poradit, od té osudné noci, kdy se stalo to co se stalo, jsi celý jiný, pomalu, ale jistě umíráš zevnitř a nic s tím neděláš, maximálně si doplňuješ malé dávky serotoninu streamováním a tam to končí, proč nezkusíš tu mrtvost v sobě změnit, najít důvody a opodstatnění a jen tiše tohle necháš v tobě kvést? To mám radši toho lhostejného Kozumeho." Jeho slovům jsem nedokázal uvěřit, Akaashi extra upovídaný nebyl, ale když se opravdu rozmluvil mimo práci, dokázalo to dost zasáhnout, měl ale i pravdu, nejradši bych našel důvod, proč se to tenkrát stalo, aspoň bych věděl, jestli mám potopit svoje náctileté já úplně, či jej ještě stále vnitřně nechat ve mně kolovat. Akaashi mě jen obejmul a já mu objetí oplatil, následně na to jsme se vrátili k práci, když však přišla asistentka, že mám přijít na schůzku, společně s Akaashim jsme se vydali, avšak když všichni po našem příchodu povstali, aby si potřásli s našimi rukami, moje oči mi mohly málem vypadnout z důlku, dech se mi zatajil a nedokázal jsme pořádně mluvit.

Přede mnou stál dlouhán, který mi tenkrát zničil pohled na svět, jen se usmíval lehce a při vyjádření návrhu, se neustále díval na mě, podíval jsem se proto na Akaashiho očima, toužícíma po útěku a na to jsem se podíval na hodinky, aby schůzka co nejrychleji skončila, bohužel, štěstí nebylo na mé straně dneska a já měl pocit, že tu sedím několik hodin. Po schůzce jsem rychle, jak to jen šlo, chtěl jít do své pracovny, kde bych se zamknul a rozdýchával to, co se právě děje. V tu, když jsem se chystal zavřít, dveře se znovu otevřely a kdo v nich samozřejmě byl? No náš milovaný Kuroo Tetsuro, oh bože Kozume jak dneska jsi šťastlivec! ,,Kenmo, můžu na slovíčko? Nebo bych teď měl říct, Pane řediteli?" Jen se ušklíbl a já pohled dal jinam, nechtěl jsme s ním být v tak blízkém kontaktu ,,Pracovní schůzka pokud dobře vím, skončila, možnost na dotazy tu byla, nechápu co tu pohledáváš" odsekl jsem se a šel ke svému stolu, kde jsem se opřel, tahle osoba z toho, jakou mi dělal radost a měl jsem jej za někoho, kdo po mém boku zůstane navždy, se změnila na důvod mé nespavosti a nechutenství. ,,Ale prosím tě, z dob kdy jsi na mě spával se stalo tohle?" zavřel za sebou a pokračoval ,,Kenmo, co se tenkrát stalo, že jsi jen tak odešel? Přestalo tě to se mnou bavit? Jsem vážně zmatený." V tuhle chvíli se to ve mně zlomilo, nevím, jestli se mi chtělo brečet nebo být možná rád, že to je nedorozumění, dokázal jsem jen ze sebe dostat tiché "vypadni". Aspoň jednou bylo štěstí na mojí straně a zrovna přišel Akaashi, který hned věděl, že tohle je prostě pro mě moc, se slovy "Kuroo, je fajn tě vidět po dlouhé době, ale nám tady hoří už termín vydání a všichni tvoji kolegové odešli, děkuji a jdi" ten muž byl vážně moje záchrana, pouze jsem se zhroutil na stůl a nechal si vlasy spadnout přes oči, cítil jsem se zase prázdně jako tehdy.

Nedalo mi to ani večer, kdy jsem měl dělat stream s losováním vítěze, který si vybere jakoukoliv cenu, celou dobu jsem byl na streamu jako mrtvola a ani snaha se tu a tam zasmát mi nedala, každému donaterovi za tenhle měsíc jsem dal číslo a vylosoval 3, kteří si vyberou cenu. ,,Dneska to vyhrávají ti, kteří dostali čísla 1, 5, 6! Nyní se podíváme kdo to je a prosím výherce aby mi hned napsali, domluvíme se na výhře!" jemně jsem se pousmál a očekával na zprávy, hned došli, většinou každý chtěl hru na přání, či aby se dostali k nějaké hře ode mě dříve, ale jeden z nich chtěl osobní setkání, celkem mě to zarazilo, ale výhra je výhra a to se musí respektovat, divnější na tom všem bylo, že to byl onen, kterého jsem podezříval, že je Kuroo, všechny tyhle shody mi vyvolávají celkem paranoiu, měl bych se už radši věnovat jen práci.