Prohraješ a končíš. [KurooKen]

13. Kapitola

"Kuroo! Mohl by jsi mi prosím pomoct vyplnit tohle?" slyšel jsem chlapecký hlas za sebou a jen jsem se usmál. Nyní stojím před obrovskou halou jako promotér, který připravuje veškeré sportovní akce a veškerá utkání. Jsem za tuhle práci rád, občas mi to dává nostalgii na tehdejší doby, kdy jsme společně s týmem houževnatých koček z Nekomy stáli zde a hrdě se probojovávali dopředu.

"Zapamatuj si, my jsme krev, nikdy nepřestaneme téct, neustále se pohybuj, neustále přinášej kyslík.. Takže náš "mozek" může pracovat nejlépe."

Vzpomněl jsem si na slova, kterých jsem se držel, ne, kterých jsme se drželi celý tým, abychom Kenmovi mohli usnadnit cestu dopředu, jako našemu mozku. Do dnes mé srdce pomalu ale jistě sežírá trpkost za to, že mě opustil, tak strašně rád bych věděl, co se stalo na tom večírku, bohužel, je to už nějakou dobu a čas vrátit nemohu. Z mého přemýšlení mě vyrušil zase chlapec, který byl i můj asistent, že přináší nedobré zprávy. "Kuroo, je to špatné ale i dobré, jak s eto vezme. Firma, kterou jsme požádali o sponzorství nikoliv nekomunikuje, ale za to tým, který tady brzy bude hrát sponzoruje!" řekl Eiji, můj nápomocný asistent a šla mu vidět frustrace v očích, pouze jsem mu rozcuchal vlasy a usmál se "Dej mi kontakt na ředitele, já to zkusím domluvit." Eiji se netvářil moc dobře, usoudil jsem, že to asi tím pádem bude trochu problém, z toho z něj hned vypadlo "Ředitel firmy prý neustále hraje, takže nemá čas, jenže slyšel jsem, že si s ním hrál v týmu, proč se za ním nezastavíš osobně?" následně se usmál a mě se zastavila krev v žilách, hraje hry a hrál se mnou, je to snad Kenma? To to dotáhl tak daleko?! Hned na to jsem vytáhl všechny informace od Eijiho o řediteli a našel si pár záznamů, byl to on, ale byl jiný, než si jej pamatuji. Vlasy už po ramena, tak měř už v jeho přírodní hnědé barvě, přibral lehce i na svalové hmotě, ale to není takový rozdíl od dob na vyšší střední, jeho pleť by se dala podobat stěně v pokoji, ve které streamoval, určitě musí mít i hrozně fanynek, ale já vím, že tohle není šťastný Kenma, něco ho musí žrát, ale co?

Jakmile jsem se trochu prohrabal jeho sociálními sítěmi, našel jsem odkaz na jeho paypal účet, sám o sobě nejsem chudý, ještě než jsem se stal promotérem, jsme se věnoval volejbalu a vydělal si nějak takhle, ale financovat sportovní akce z vlastní kapsy nemůžu a muselo by to být něco fakt zvláštního aby investoval už něco jiného než čas. Rozhodl jsem se mu poslat nějaké peníze, vyděl jsem, že vybíral na boj proti nemocem v málo rozvojových zemí, tohle je velmi milé gesto a Japonsku to udělá jméno, k mému příspěvku jsem jen připsal "Vím, že to nic nezmění z minulosti" a úspěšně odeslal částku.

Následně jsem začal jeho streamy sledovat více a více a tu a tam posílal i peníze, Eiji se o mě vážně bál, jelikož jsem začal přicházet poměrně pozdě a často jsem zapomínal, tentokrát jsem to byl já, kdo byl tady do někoho blázen. Věděl jsem, že jsem se do Kenmi zamiloval jako on tenkrát do mě, bylo to bolestivé, ale vzrušující zároveň, pomohlo mi k tomu, že jsme se měli brzo vidět s jeho firmou z důvodu partnerství s naší společnosti, kde já musím být, jak asi na mě bude reagovat? Samotného by mě ale zajímalo, jak se tenkrát naše cesty rozešli, absolutně nic si nepamatuji, ale vnitřně doufám, že to bylo v dobrém.