Secret

1.kapitola: Koncert

Milý deníčku, samozřejmě tady zase Tee. Dnes je ten koncert! Půjdu tam se svou kamarádkou Ayou, jelikož mamka s tátou se o mě bojí a nechtějí mě pustit samotnou. Ale to jim nevyčítám ani teď ve svých osmnácti. Jde o Dominica. Už jsem se tu o něm párkrát zmínila. Jen moje angličtina mě trochu děsí.. Samozřejmě to už je něco, co dávno víš. Každopádně jsem s Ayou ve vlaku a už budeme v Praze. Hodláme se po ukončení akce jen tak toulat jejími temnými ulicemi a domů jet až ráno. Nicméně pro dnešek se musím rozloučit.
                                                Papa Tee

   Ano konečně nastal den D! Asi jako každá fangirl jsem se připravovala celý den... Vlastně.. popravdě jsem byla ráda, že jsme vůbec stihly vlak, jelikož jsem byla moc líná na to, se připravit dřív než těsně před odjezdem na nádraží. Vždy jsem chtěla na jeho koncert! Teda po celou dobu, co ho poslouchám samozřejmě. Úplně cítím, jak vlak začíná pomalu zastavovat! Jsem tak natěšená, že momentálně zapomínám na svou obvyklou úzkost. Avšak to tu ve mne probouzí určitý pocit nervozity, který se těžko překonává. Najednou dívka naproti mne vypustí: ,,Miluješ ho?" Přijde mi to trochu jako absurdní otázka, vzhledem k tomu, že ho vlastně vůbec neznám. No..jak se to vezme. ,,Miluju ho jako zpěváka. Ale je to něco podobného, jako mám ráda tebe." ,,Já jen, že se klepeš, jako bys jela za svým přítelem, kterého znáš pouze přes seznamku." uchechtla se. Jen jsem si odfrkla ačkoliv měla tak trochu pravdu. Klepu se jak ratlík, ale nemůžu tomu zabránit. V tu vlak zastavil! Ihned jsme se vyhrnuly ven a šly na místo určení.
   ,,Počkej Ayo.. Musím.. musím se párkrát nadechnout než tam budem." ,,Co se děje?" ptá se starostlivě. ,,Jen to na mě asi začalo doléhat to všechno. Víš, možná bychom mohly otočit naše neskutečně dokonalé zadnice a jet domů, dokud je ještě čas." Její starostlivost se v mžiku vypařila jak z tváře tak hlasu: ,,Tak na to zapomeň mladá dámo! Jednou jsme tady, tak tam taky půjdeme a je mi jedno, jestli ta tvá neskutečně dokonalá tvářička bude od blitek z nervozity. Vím, že nebude.. Hele..kdybych věděla, že by to nebylo v pohodě, tak odejdeme. A nezapomeň. Od teď je čeština zakázaná."  ,,Okay.." vydala jsem ze sebe trochu přidušeně.  Na víc slov jsem se odhodlat nedokázala a tak jediné, co zbývalo, bylo jít tam.
   Jakmile nás po důkladném prohledání sekuriťáci pustí, zaútočí na naše oči zlatá barva z reflektorů, postupně se měnící na zelenou. Je to skoro to jediné, co tu rozhání temnotu kolem nás, když nepočítám svítící stánky se vším možným, jeden vedle druhého. Jsou tu poldové, hasiči, záchranáři, fanoušci..., ale náš známý umělec YUNGBLUD nikde. Po odeznění dočasného oslepení, prohlédnutí si všeho, jsem udělala opět několik kroků, které se mi staly osudnými. Při mém posledním se nejspíše stala nějaká chyba a já tak letěla zády přímo na zem. Aya se ke mne postavila, aby mi jako správná kamarádka pomohla vstát, avšak jako nejlepší se mi ještě předtím trochu vysměje. ,,Tak uklouznout na rtěnce může opravdu jenom auťák jako ty." spustila, když mi pomáhala na nohy a rovnou sbírala onen předmět. Dala mi ho do ruky a já si k tomu z čistého zlozvyku a čisté zvědavosti přičichla. Prostě musím zjistit jak rtěnka voní a popřípadě chutná..jo..jsem velký čuně. Tato voní po jahodách. Ačkoliv je to pěkně nehygienické, tak jsem si opravdu jen lehounce nanesla na půlku rtu tuto červeň. Zároveň po tom rudém ovoci i chutná! Snažila jsem si vybavit svou angličtinu a začala: ,,Upřímně nevím, jaký vůl tady mohl nechat něco takového. Však jsou to jahody! Normálně mu chci nakopat zadek a říci, jak tvrdohlavou hlavu má, že to tu nechal." Na to mi neodpověděla. Nejspíše se až moc zabývala otevřením své pusy  a upíráním svého zraku za mne. ,,Ayo, prosím přestaň koukat, jako bys právě za mnou viděla Dominica. Co si budem, docela mě to děsí." Zavrtěla hlavou. ,,Proč bys koukala takhle?" Najednou jsem zacítila, že se k mému uchu někdo nahnul, čímž jsem se lekla. Pomocí svého "kung-fu" jsem se otočila, skočila na toho člověka tak, že padl k zemi a já byla vítěz. ,,Jdu pro pi- pití." vyřkla ona žena za mnou..za.. námi?.. a aniž bych stačila vyjádřit svůj naprosto zbytečný názor, byla v čudu. Ten člověk pode mnou měl vlasy v obličeji, nešlo ho moc poznat. Avšak díky hlasu: ,,Víš, původně jsem chtěl říci, že jsem tady, ta rtěnka je má a zeptat se na to, kdy mi chceš nakopat prdel. Ale spokojím se i s tímhle." Viděla jsem jak se přes vlasy usmál. Bleskurychle jsem z něho vstala. Za prvé je to slušnost.. Za druhé si myslím, že ho tak trochu dusím.. Za třetí je to kvůli šoku a čtvrtý důvod je úplně prostý. Vypadalo to, jako bychom se tady pářili. ,,Ehm.. promiň.. Klidně ti ji nakopu hned..nebo později.. přece jen ses..pro ni vrátil.." s trochu se třesoucíma rukama jsem mu rtěnku podávala, přičemž jsem se snažila usmívat svým nejzářivějším úsměvem. Stejně si myslím, že  vypadám jako křenící se kůň. Vzal si svou indícii do ruky a v podstatě mi poručil, abych na něj tedy počkala a mohla mu ji "naplácat". ,,...ale ještě předtím bych měl udělat tohle." Napřáhl se pro moje tělo, přitiskl ho k tomu jeho. Rudá barva se mi najednou dostávala na celé rty. Nevím, proč to dělá, ale nemám v plánu cuknout. ,,Všiml jsem si, že jí máš trochu na sobě a zjistil, že ti sluší... navíc můžeš tvrdit, že jsme se spolu líbali, což je tak trochu pravda. Navíc- ne každej to může tvrdit." Koukli jsme si do očí, když v tu! Jakoby mě něco bouchlo. Jako by přímo do nás uhodil blesk, čímž všude probudil jiskřičky, které jsme si vzájemně vyměňovali. Pomalu lepší pocit, než kousnutí do pizzy (logicky taky proto, že když jí jim, tak ubývá a já přibírám..). Jakoby se moje srdce vyrvalo z hrudi, přičemž uteklo jinam, ale vzápětí mi do ní vstoupilo nové, abych tady ještě nějakou chvíli zůstala. Ten orgán se mi rozbušil na maximum a já z motání hlavy (jelikož moje tělo blbě snáší takový stav) rychle ztrácím rovnováhu. Po ruce se nenašlo nic lepšího, než Dom, za co bych se chytila, proto jsem se za něj zapřáhla a tak jsme opět padali na zem. Tentokrát jsem na zádech skončila já, on mezi mými nohami..a ano.. znovu to vypadalo divně. ,,Promiň, promiň, pro-" ,,Ne ne, neomlouvej se holka, doufám, že jsi v pohodě," chytl mne za ruku a pomohl mi se zvednout, ,,Chceš vodu nebo něco?" optal se pomalu starostlivěji než kdy rodina. ,,Ne děkuju. To se stává, moje srdce začne rychle tlouct a moje hlava motat. Nic z čeho by se měla dělat velká věda." To jsem si moc nepomohla.. ,,No tak teď můžeš tvrdit i to, že jsme spolu leželi..na sobě.. Vlastně dvakrát," bylo vidět, že se trochu červenal, to je jasné, ale odvrátil pohled ke kapse, kam ukládal rtěnku, na kterou jsem úplně zapomněla, ,,Kdo ví. Třeba ještě budeme." Přemýšlela jsem o tom, kde je ta Aya, jenže jeho slova mi to překazila. Co to řekl?! ,,Co jsi řekl?" zeptala jsem se zaraženě i přesto, že jsem mu moc dobře rozuměla. ,,Jak se jmenuješ?" ,,Kristýna.. přezdívka Tee, ale to není odpo-" ,,No..Tee, budu muset jít, ale určitě se ještě uvidíme. Papa." Než jsem stačila něco říci, byl ty tam. Aspoň můžu hledat svou kámošku, mezitím co přemýšlím o tom šíleném pocitu, který jsem cítila. Ovšem zaženu to, jakmile se ta toulavá žena uráčí ukázat. ,,Kdes sakra byla?" optala jsem se lehce rozdurděně, jenže na ni se nelze jen tak zlobit. ,,Jak jsem říkala, byla jsem nám pro pití. Navíc jsem vás nechtěla rušit, zdálo se, že si to spolu užíváte. Moc hezká ta rtěnka mimochodem." ,,Natřel mi ji sám. Nevím proč. Nedělej si z toho srandu, ve skutečnosti jsem potřebovala pomoc.." Jen na mě pohlédla s radostnými jiskřičkami v očích, když mi podávala lahev s neznámou tekutinou. Nijak jsem nezjišťovala, co tam je, rovnou jsem se napila a doufala, že to aspoň trochu zažene můj stud.
   Když YUNGBLUD vystoupil nahoru nad lidi, tak to první na co jsem pomyslela bylo: "Jak se tam sakra dostal?" oproti: "Konečně!" Co si budeme, je tu lidí jak nasráno. Je to zázrak!
   Asi nikdy se mi  nepřestane líbit to jeho skákání všude možně, mluvení s fanoušky, zastávání se jich, zpívání s námi... Je toho o hodně víc. Vypadá jak šílenec, ale ve skutečnosti je to jeden z nejvíce pečujících a milujících lidí na světě. Uvědomila jsem si, že se usmívám jak trotl, avšak bohužel jsem to nestihla zakrýt před Ayou. Koukla mi na tvář, díky čemuž jsem poznala, že říká něco ve smyslu: "Ty mi chceš tvrdit, že ho máš ráda jen jako zpěváka? Jsem snad blbá?" Raději jsem to ignorovala, protože já ho mám samozřejmě ráda jako člověka, ale nemiluju ho. To snad ani nejde. Stejně u něj nemám šanci. ... Takže to znamená, že jsem do něj možná trochu zaláskovaná?
   Jakmile začala znít melodie od písničky Polygraph Eyes, spustil můj mozek vlnu špatných vzpomínek, na které se snažím zapomenout celý svůj zatracený život. Aya opět někam odběhla a já se trochu více vzdálila od všech těch lidí tady. Bylo to lehké, jelikož jsme víceméně vzadu. Pomalu bych začínala i brečet. A zároveň bych nečekala, že zrovna teď by mě někdo začal tahat pryč. Vzdálila jsem se moc... Vykřikla jsem, ale bylo mi to k ničemu, člověk těsně za mnou mi dal ruku na pusu. Přesto byly jeho ruce všude. Je až moc silnej.. Nedokážu se najednou bránit.. Moje tělo se vysílilo až moc rychle, jediné na co jsem měla sílu byly slzy. Povolila jsem. Jeho ruce na mém břiše, na mých ňadrech. Vím, že tento člověk nemá dobré úmysly.. ještě aby jo. Nemůžu ani dýchat a slzy mi zamlžily celý pohled. "Sbohem mami, tati, rodino, Ayo,Dominicu, kamarádi.. Budu s vámi, ať se stane cokoliv." odříkávala jsem si v duchu. Cítila jsem, jak moje paty kloužou po zemi a tak vytváří stopy. Můj únosce si vybral skutečně dobrý okamžik. Nejhorší na tom je, že už nikdy neuvidím ty, na kterých mi záleží. Přeci jen to nejvíce ublíží jim. Mně už to potom bude asi trochu jedno. Využiju poslední sílu, kterou nacházím ke své obraně, to už jsme skoro pryč. Chci se rozkoukat i přes vodu v mých očích, ale když se začne něco dít, opět mě oslepí reflektor, tak jako když jsem sem přišla a srazila se s Dominicovo rtěnkou... Ani mu už nenakopu prdel.. Falešně jsem se nad tím zasmála. Slyšela jsem jak někdo křičí ať všichni zůstanou na svých místech stání. A pak jsem neslyšela nic. Neslyšela jsem nic až na kroky nějakého běžce. Ten za mnou zrychlil, ale já už to neřešila. S každou chvílí, co mi dýl a víc mačká ruku přes pusu a nos, se můj mozek více a více zatemňuje kvůli nedostatku vzduchu.  Au! Pustil mne. Dopadla jsem na zadnici. Sice to bolelo, ale mám šanci! Někdo mi pomohl! Stále si však nedostatečně uvědomuji, co se vlastně děje a co se stalo. Ten člověk si ke mne klekl. Trochu jsem se lekla, když mi dal prsty na bradu, aby mi zvedl hlavu. Nechtěla jsem to, ale nebránila jsem se, protože jsem chtěla vidět svou zachránkyni nebo svého zachránce. I přes tu slanou tekutinu na očních bulvách jsem dokázala spatřit ty zelené oči s černými očními linkami na víčkách. Poznávala jsem ty rozcuchané vlasy a hlas, když na mě to stvoření promluvilo: ,,Jsi v pořádku? Teda..je vidět, že ne tak docela, ale myslím, jestli ti ublížil ještě jinak. Fyzicky?" Čím dýl jsem se na něj dívala, tím více se mi líbil. Ale na odpověď jsem se nezmohla. Bylo kolem nás najednou tolik lidí. Všimla jsem si, že se tu ocitla i Aya. A mluvila anglicky. Proč mi to docvaklo až teď? Koukla jsem se tak nějak na všechny, které jsem viděla, když jsem se začala pomalu zvedat. Dominic, který u mne klečel, mě trochu podpíral. Vypadá to, jako bych byla nemohoucí. Takhle se zachází s holkama, co málem byly uneseny? Jako s invalidou? Ale oceňuji to a děkuji. ,,Jsem v pohodě." s těmi slovy jsem se otočila na patě a vykračovala si to jako pán pryč. První co mě napadne hned potom, co můj nynější život mohl skončit? Odejdu. Sama.
  Přešla jsem přes bránu. Nechala jsem tam Ayu.. Sakra já jsem ale sviňa! A proč si přijdu tak odporně?

Aya....

,,Co se sakra stalo?!" ptám se. Trochu naštvaně ale hlavně zmateně. ,,Někdo ji chtěl unést. A myslím, že víc než to." Odpověděl mi Dom snad více rozzuřeně než já. ,,Neměl by za ní někdo jít?" zeptala se nějaká dívka. Je hezké, že tahle komunita se stará jeden o druhého. ,,Možná bys měla jít ty. Zdáš se jako její nejlepší kamarádka." vypustil nějaký týpek. ,,Já bych šla. Ale účinnější by to bylo tady od Doma. Neptej se proč. Cítím mezi vámi určité pouto. Ano je to zvláštní, ale je to tak. Ale jelikož nemůže, tak půjdu." ,,Nenene. Já můžu jít a zároveň nepřijdete o koncert. Dejte mi chvíli." odvětil.
   Když odešel, tak sice to lidi akceptovali, ale šťastní zrovna nebyli. Na pódiu se však objevil YUNGBLUD. Pravděpodobně je to jen nějaká nahrávka. Ještě aby ten něco nezařídil. Jestli najdu toho chlapa, co jí to chtěl udělat, tak ho vykuchám! Tuhle část si nechám.

Tee...

Snažím se setřít poslední známky toho, že jsem kdy brečela, když v tu jsem za sebou zase slyšela kroky. Z ničeho nic a stále za mnou. Takže zase někdo kdo mě sleduje! ,,Hele, jednou už jsem dneska byla unesena. A teď začínám být nasraná. Jestli se mě jen dotkneš, tak přísahám, že se postarám o to, aby ti byla odříznuta každá část tvýho těla, která půjde!"