Dracův úkol [Dramione] ✓

15. kapitola

„A pak jsem se prostě rozhodla, že to s láskou už zkoušet nebudu, chápeš. Nejprve Harry, pak ty, Ron, tak jsem se na to vykašlala."

„Vážně jsi byla zabouchlá do Pottera i Weasleyho?" divil se Draco.

„Divný, co?" zasmála se Hermiona.

„Až moc," přikývl Draco.

„Nebyla jsem do nich zabouchlá úplně, jen...se mi líbili," řekla Hermiona a Draco se neudržel a začal se smát. Pro jeho štěstí se smála i Hermiona.

„Tak to moment, tohle je trošku k neuvěření," řekl Draco.

„Hej, já byla ošklivá. A oni mě měli rádi, tak se mi nemůžeš divit," řekla Hermiona. „A mně neskáčou lidi do postele, jak si ukážu, jako někomu, že?"

„No co já vím, třeba jo," řekl Draco a Hermiona vyprskla smíchy.

„Jsi pako," řekla Hermiona se smíchem.

„A něco nového s Potterem?" zeptal se Draco.

„Hahaha, ty jsi ale vtipný," řekla Hermiona a protočila oči. „Harry nedělá totiž nic zajímavého, víš? Jenom kouká do té jeho milované učebnice lektvarů."

„Co ho na tom baví?" divil se Draco a Hermiona pokrčila rameny a zadívala se Dracovi do očí.

Draco jí chvíli pohled opětoval, ale pak se k ní naklonil a políbil ji. Jemně, jakoby byla porcelánová panenka. Jak ale začala nebelvírka spolupracovat, byly polibky dravější.

Když pootevřela ústa, Draco toho využil a vnikl do jejích úst jazykem.

Hermiona zareagovala téměř okamžitě a jazyk do hry zapojila taky.

Nemohla se od Draca odtáhnout, ale když si uvědomila, že jí začíná pomaličku rozepínat růžovou mikinu se kousíček odtáhla.

Ještě se necítila připravená, to za prvé, ale byli spolu s Dracem teprve pár hodin a ona nechtěla nic uspěchat.

„Neboj, nechci nic dělat," řekl Draco.

„Není kam spěchat," řekla Hermiona a Draco přikývl.

„Není, času je dost," řekl a Hermiona se usmála, mikinu si sundala a znovu Draca políbila.

Draco jí polibek s chutí opětoval, ale po chvíli ho ukončil a objal nebelvírku, čemuž nemohl uvěřit. V jeho případě musela polibek vždycky skončit holka, nikdy tomu nebylo naopak. A teď? Teď polibek nejen že ukončí on, ale ještě k tomu ji obejme? Bylo to docela...zvláštní.

„Draco, už jsem ti říkala, že mě překvapuješ?" zasmála se Hermiona a přitulila se k němu víc.

„Myslím, že ses zmínila," řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Co si myslíš o tom, že bude válka?" zeptala se Hermiona.

„Já vlastně ani nevím. Je to zajímavá domněnka, ale...uvidíme," řekl Draco.

„A myslíš, že když válka bude, tak někdo ze školy...přejde?"

„Myslím...že... někdo ano," řekl a doufal, že se mu nezrychlilo srdce.

„To by bylo hustý," řekla Hermiona.

„No to bylo," přikývl Draco a vyvalil oči.

Stalo se totiž něco, s čím na sto procent nepočítal. Začalo ho pálit znamení zla. Volal si ho Pán Zla.

„Stalo se něco, Draco?" zeptala se Hermiona starostlivě.

„Cože? Ne, nic se neděje," řekl Draco.