Dracův úkol [Dramione] ✓

21. kapitola

„Dobré ráno,“ řekl zadýchaný Draco, když Hermiona vyšla z nebelvírské společenky.

„Dobré ráno,“ zasmála se Hermiona. „Kolikrát potřebuješ slyšet, že sem chodit nemusíš a stačí počkat dole?“

„Můžeš mi to říkat nahoru dolů, ale já se nepoučím,“ řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Ale jsem ráda, že sem chodíš tolik schodů, abys je se mnou mohl sejít,“ řekla Hermiona, chytla Draca za ruku a šla s ním to, co před chvílí vyšel.

„Tobě se to hopsá, když jsi zvyklá takhle chodit šest let, každý den v roce,“ zamumlal Draco.

„No jo, Draco, my nebelvírští nejsme tak rozmazlení, jako vy tam dole ve sklepení,“ řekla Hermiona a se smíchem a scházela schody pozadu.

„Otoč se, nebo spadneš,“ řekl Draco.

„Ty bys mě nenechal,“ řekla Hermiona s úsměvem.

„Jsi si jistá?“ zeptal se Draco.

„Jsem si jistá, koukej,“ řekla Hermiona a začala padat.

Draco jí honem chytil za ruce a přitáhl ji na sebe.

„Říkala jsem to,“ řekla nebelvírka a políbila Draca. „Já vím, že se jednou zamilujeme."

„Opravdu?“ zeptal se Draco a hodil si Hermionu na záda.

„Skutečně,“ přikývla Hermiona.

„Ahoj všichni!“ zakřičel Draco přes Hodovní síň a posadil Hermionu na lavici.

„Ahoj,“ zasmála se Astorie.

„Ahoj Asťo,“ řekla Hermiona s úsměvem.

„Kdo myslíte, že bude DJ?“ zeptala se Astorie.

„Doufám, že letos bude jako minule, hrál bezvadné písničky,“ řekla Hermiona a začala si broukat nějakou písničku.

„Já doufám, že letos to nebude Dylan, mám v plánu ho svést,“ řekla Daphné. „No co je mně to fakt chybí.“

Když to říkala, dívala se na Draca. Ten pohled samozřejmě Hermiona zachytila a dala si dva a dva dohromady a došlo jí, co tím Daphné myslela a co se dělo někdy předtím.

Ona byla jednou z těch dvanácti...

Dalo se to čekat, ale nechtěla vědět, kdo přesně ty holky byly.

„Nechceš si sednout jinam?“ zeptal se Draco.

„Asi bych...nemám hlad,“ řekla Hermiona a začala se zvedat od stolu.

„Počkej, kam jdeš?“ divil se Draco.

„Já...jsem si zapomněla něco v Nebelvíru,“ řekla Hermiona.

„Mám jít s tebou?“ zeptal se Draco.

„Ne, to už bys nedýchal,“ zasmála se Hermiona a políbila Draca do vlasů.
„Dobrou chuť."

Jen co Hermiona odešla se Draco otočil na Daphné.

„Proč jsi to říkala?“ vyjel na ní.

„Sakra a jak jsem měla vědět, že jsi jí o tom neřekl?“

„Ona to ví. Hlavně nechtěla vědět kdo všechno,“ řekl Draco a zajel si rukama do vlasů.

„Třeba neví, že jsem to byla já,“ řekla potichu Daphné.

„Samozřejmě,“ řekl Draco a zavrtěl hlavou.

„Omlouvám se,“ řekla Daphné.

„Když na mě nebude naštvaná, řeknu ti, že je to dobrý,“ řekl Draco a Daphné se usmála. „Jenže ona bude sto procentně naštvaná.“