Dracův úkol [Dramione] ✓

5. kapitola

„Harry, Rone, co se chystáte dělat, když nám odpadlo to vyučování,“ zeptala se Hermiona s úsměvem.

„Já budu s Ginny,“ řekl Harry a usmál se na jeho zrzavou přítelkyni, která kráčela po jeho pravici.

„Já budu tady s Lev,“ řekl Ron a Levandule, která mu seděla na zádech ho políbila do zrzavých vlasů.

„Jasně, takže já si budu číst,“ řekla Hermiona.

„Nevadí ti to moc,“ zeptala se Ginny.

„Ne, přece víte, že já čtu moc ráda,“ usmála se Hermiona.

„No to jsme si všimli,“ poznamenala Levandule.

„Tak jo, já teda půjdu,“ usmála se hnědovláska.

„Užij si to,“ řekla Ginny.

„Užiju.“

„Do večeře s námi nepočítej,“ řekl Harry a Hermiona se zasmála.

„Nebojte, nepočítám,“ usmála se Hermiona. „Mějte se.“

„Ty taky.“

Draco už poslušně čekal v Komnatě Nejvyšší potřeby. Ani nevěděl proč, ale byl vcelku nervní. Zřejmě kvůli tomu, že měl být celý den se šprtkou špinavé krve, která mu pomůže splnit úkol a která má vlastně jeho život ve svých rukách...

Pokud ten úkol nesplní do měsíce, zemře. Tak jí přece musí nějak dostat. Na druhou stranu by nebyla smrt tak strašná možnost. Ano, bylo mu příjemné trávit s Hermionou čas. Ale když si vzpomněl, co je vlastně zač, jakoby to všechno bylo pryč.

„Kdo jsem?“

„Nebelvírská princezna Grangerová,“ usmál se Draco a Hermiona mu sundala ruce z očí.

„Tak co budeme dělat,“ zeptala se Hermiona s úsměvem.

„Nemám ponětí,“ řekl Draco a Hermiona se zasmála.

„Tak fajn, tak se zas můžeme drobet prospat, jsem celkem unavená a pak něco vymyslíme, co na to říkáš?“

„Říkám na to, že souhlasím,“ pousmál se Draco a Hermiona mu úsměv opětovala.

„Tak mi tedy pověz, Draco, už mnou neopovrhuješ?“ zeptala se a posadila se k Dracovi na okenní výklenek.

„Ne.“ odpověděl Draco rychle. Možná až příliš rychle.

„Proč?“

„Protože...jsi vlastně moc fajn,“ řekl Draco a Hermiona se usmála a hlavu mu položila na hrudník a zavřela oči.

„Taky jsi moc fajn,“ řekla.

„Myslíš?“ zeptal se Draco užasle.

„Zatím to tak vypadá,“ pošeptala Hermiona.

„A co když vlastně fajn nejsem?“

„Tak se to za dnešek a včerejšek ještě neukázalo.“

„A za předchozí roky ano,“ povzdechl si Draco. No což, tak když bude dělat, že je mu to líto, třeba to jeho úkolu pomůže.

„Draco, předchozí roky byly příšerné, jenže tohle nejsou předchozí roky. Teď máš šanci si to vyžehlit, pokud budeš mít zájem,“ usmála se Hermiona.

„Dobře. A jak si to vyžehlím?“

„Začal jsi správně, tak tak i pokračuj,“ zamumlala Hermiona.