Dracův úkol [Dramione] ✓

39. kapitola

Den před Dracovými narozeninami byl příšerný jak pro Hermionu, tak pro Draca.

Pořád toho druhého zkoušeli alespoň vyhledat pohledem, ale když se jim to konečně podařilo, zas je něco popohnalo a oni museli jít dál.

Naštěstí se potkali na hodině pana Binnse, a tak si mohli pohledy vyměňovat alespoň o něco déle.

Po hodině už se neviděli, Hermiona zalezla do své ložnice, když začala psát esej a Draco zamířil na Malfoy Manor, kde s Voldym probral vše, co se od Hermiony dozvěděl.

Dracovy narozeniny nebyly o nic lepší, ovšem s tím, že se kolem něj pořád motaly zmijozelky. Taky proto, že spolu neměli Draco s Hermionou žádnou hodinu a neměli ani volnou hodinu, aby se mohli navštívit v Komnatě Nejvyšší potřeby.

Oba už napjatě čekali, kdy vyučování skončí, aby mohli být konečně spolu.

Hermiona ještě po vyučování potřebovala zajít k sobě, aby se převlékla, převonila a přečesala. S pomocí Ginny samozřejmě.

„Vážně nechápu, co na něm máš,“ řekla Ginny, když Hermioně česala vlasy.

„Ráda bych ti odsekla, že nechápu, co máš na Harrym, ale to nemůžu, protože to bych lhala,“ řekla Hermiona.

„No jo, já vím, koho si vybrat,“ řekla Ginny.

„Taky vím, koho si vybrat, nemůžu za to, že jsem si vybrala někoho, koho moji nejlepší kamarádi nesnáší,“ řekla Hermiona a Ginny se zasmála.

„Nesnáší je slabý slovo,“ řekla a Hermiona si povzdechla.

„Já vím, že je,“ přikývla a Ginny se zasmála.

„Ale to nevadí, jestliže jsi s ním spokojená, hodlám to tolerovat, to snad víš, ne?“

„Vím, moc si toho vážím. A zítra o tom Ronovi řeknu,“ řekla Hermiona a Ginny jí pohladila po ruce.

„Víš doufám, že to nemusíš dělat? Ron to pochopí, to je jasné, jen mu to trochu potrvá,“ řekla Ginny.

„Já vím, proto mu to chci říct teď. On se kdyžtak přes prázdniny uklidní a pak to bude v pohodě,“ řekla Hermiona a Ginny přikývla.

„S tím máš pravdu,“ usmála se a pročísla Hermioně pramínek vlasů.

„Jak vypadám?“

„Moc ti to sluší,“ řekla Ginny s pyšným úsměvem.

„Děkuju,“ řekla Hermiona a Ginny přikývla a lehla si do postele.

„Užij si to,“ řekla a Hermiona pobaveně zavrtěla hlavou a vyrazila do Komnaty Nejvyšší potřeby, kde byl Draco již od skončení vyučování, neboť potřeboval, aby měl Rozplývavou skříň opravenou do konce roku a to pořád neměl.

Jak Draco uslyšel, že někdo do Komnaty vchází, rychle přehodil přes skříň plachtu a šel se podívat, jestli to není Hermiona.

„Ahoj princezno,“ pozdravil ji a Hermiona se k němu s nadšeným úsměvem rozběhla a skočila mu kolem krku, div že ho nepovalila.

„Strašně se mi po tobě stýskalo,“ řekla Hermiona a Draco ji sevřel ještě pevněji.

„Už jsme zase spolu,“ řekl a pohladil Hermionu po rozčesaných vlasech, které -jak sám poznal- prošly pokusem o vyžehlení.

„To byly ty nejdelší dva dny, jaké jsem kdy zažila.“

„Tak to máme stejně,“ přikývl Draco.

„No to rozhodně,“ zasmála se Hermiona a políbila Draca na rty. „Takže kdepak máš brambůrečky?“

„Rovnou za nosem,“ řekl Draco a Hermiona vystřelila kupředu. „Můj blázen,“ usmál se Draco a vyrazil za ní.

„Ty brambory jsou dobrý, lepší než U Tří košťat,“ řekla Hermiona a Draco se zasmál. Samozřejmě že byly lepší než U Tří košťat, vždyť tyhle dělal on.

„To mám radost,“ řekl a Hermiona přikývla a dala si do pusy další bramboru.

„Miluju totiž brambory na americký způsob,“ řekla Hermiona.

„U nás se tomu říká americké brambory,“ řekl Draco a Hermiona se zasmála.

„I tak by se tomu mohlo říkat.

„Takže chutnají?“

„Jsou vynikající, co jsi dal skřítkům za to, že je tak pěkně připravili?“ zeptala se Hermiona.

„Vlastně jsem je připravoval já,“ řekl Draco a Hermiona vyvalila oči.

„Ty víš, jak se vaří americké brambory?“

„Dokonce i jak se pečou perníčky,“ chvástal se Draco. „A hráškovou polévku umím taky.“

„Vážně?“

„To koukáš, viď?“

„No to teda koukám,“ řekla Hermiona a Draco ji pohladil po tváři, zatímco se k němu Hermiona přitiskla a začala ho líbat.

Draco samozřejmě spolupracoval.

Tentokrát nechal všechno na Hermioně. Ta ho nechala docouvat ke gauči, na který Draca ve své podstatě odhodila a posadila se na něj obkročmo.

Líbali se tak dlouho, než Dracovi došlo, co Hermiona dělá.

Mrška mrňavá už mu sundala sako a teď se pokoušela rozepnout mu knoflíčky u košile.

Trošičku se od ní odtáhnul a koukal se jí do očí. Do těch úžasných čokoládových očí.

„Tohle nejde, beruško,“ řekl Draco s těžkým srdcem. Samozřejmě že jí chtěl. A chtěl ji víc, než kdy kterou chtěl, ale nemohl.

Nemohl jí to udělat.

„Draco, prosím. Já to myslím vážně s tebou, ty se mnou, tak v čem je problém?“ naléhala Hermiona, v tmavých očích slzy.

Však on jí tady před chvílí dá naději, že by snad konečně mohli a teď?

„Hermio...nejde to,“ povzdechl si Draco.

„Tak mi řekni rozumný důvod," zašeptala Hermiona.

„Musím?“ zeptal se Draco.

„Musíš, když ne, ať už aspoň vím proč,“ zašeptala.

„Miluju tě, to je ten důvod,“ řekl Draco a Hermiona se mu zavrtěla na klíně.  „A ty mi teď řekni důvod, proč to chceš."

„Taky tě miluju, to je ten důvod,“ řekla Hermiona a přejela mu bříšky prstů po tváři.

„Nejde to,“ řekl Draco.

„Jde to. Jde to a uděláš to,“ zašeptala Hermiona zoufale a naklonila se k němu blíž.

„Neudělám to, nemůžu. Nehraj si se mnou, prosím,“ prosil Draco.

„Draco,“ šeptla nebelvírka a spojila jejich rty.

Byl to dlouhý polibek, do které dali všechno. Bylo to něco jako bitva. Bitva, ze které mohl jen jeden vyjít jako vítěz.

Nakonec to byl Draco, kdo jí začal sundávat mikinu.

„A pak že nemůžeš,“ zašeptala Hermiona spokojeně.

„Nic neříkej, kazí to atmosféru,“ zašeptal Draco a Hermiona se zasmála.

„Už mlčím,“ zašeptala Hermiona.

„Správně,“ přikývl Draco a tvrdě Hermionu políbil, při čemž tiše vzdychla.

Ahoj. 🥰
Tak zítra Vánoce! 🧦
Já se tak těším. 😂
26. vyjde poslední kapitola roku 2020. ⚡
Ale od 1.1.2021 vydám kapitolu. 😊😂
No to jen abyste věděli. 🥰
Takže si užijte poslední den před Vánoci a zítra bohatého ježíška. 😊
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛