Dracův úkol [Dramione] ✓

47. kapitola

„Ahoj Drakie,“ usmála se Hermiona, když přišla dalšího týdne do Komnaty Nejvyšší potřeby.

„Stýskalo se mi, sluníčko,“ řekl Draco, objal ji a jako vždy zabořil obličej do jejích vlasů.

„To i mně,“ zašeptala Hermiona s úsměvem.

„Co dneska budeme dělat?“ zeptal se Draco.

„Tenhle týden mám ještě větší haldu úkolů než minulý, takže dneska spolu budeme dělat úkoly,“ řekla Hermiona rozhodně, posadila se na huňatý koberec, otevřela si tašku a vyndala učení.

Draco se zamračil. Zbývají jim podle všeho jen dva týdny, každý den je naprostá vzácnost a ona si přinese učení.

„Nemrač se a pojď. Copak ty už máš hotový ten úkol z lektvarů? Máš přečtený ten úryvek z OPČM?“

„Ne,“ pokrčil Draco rameny.

„Hele, to, že jsi Snapeův oblíbenec neznamená, že se budeš flinkat, Draco. I když je mi jasný, že bys prolezl z každého předmětu, který by učil Snape, na život tě to nepřipraví.
A teď se nám bude ta praxe sakra hodit. Tak sakra zvedni zadek a přečti si ten posranej úryvek. Hned!“

„Hermiono?“ vykulil Draco oči.

„Draco?“

„Co se děje, zlatíčko?“ zeptal se blonďák a pohladil Hermionu po vlasech.

„Promiň, je toho teď na mě asi moc. Pořád je víc a víc úkolů, Ginny se mi teď vyhýbá, sice se snaží moc to nedávat najevo, ale vyhýbá, do toho mi přijde, že Ron se začíná víc zajímat, Harry na mě teď moc nemá čas, protože je víc s Brumbálem, blíží se konec školy, zas se neuvidíme, do toho zas PMS, já fakt nevím, nejradši bych se zhroutila, ale vím, že nemůžu,“ povzdechla si Hermiona.

„Hermionko, vím, že toho máš hodně. Klidně ti se vším pomůžu. Vlastně...se vším, s čím budu moct, což se toho tvýho PMS netýká,“ řekl Draco a Hermiona se zasmála.

„Týká. Můžeš mi nosit bonbóny,“ pokrčila Hermiona rameny a Draco se usmál.

„Klidně ti budu nosit i čokolády,“ řekl Draco.

„To bys udělal?“ usmála se Hermiona.

„Pro tebe cokoliv,“ zasmál se Draco a Hermiona se mu opřela do ruky.

„Pro tebe platí to samé,“ přikývla Hermiona a rozvinula pergamen. „Čím to, že mě vždycky uklidníš?“

„Nevím. Možná je to tím, že jsem tak úžasnej a tak dokonalej, takže dělám ty nejdokonalejší -“

„No to moment,“ přerušila ho Hermiona. „Sebevědomí je důležité, ale to tvé je až moc velké.“

„Říkalas, že ti to nevadí,“ řekl Draco.

„Do určité míry,“ přikývla Hermiona. „Pak už je to moc.“

„Dobře, asi to bude mými neúžasnými skutky,“ řekl Draco a Hermiona se usmála.

„Tak jsem to nemyslela. Ale jo, možná to tím bude,“ přikývla Hermiona.

„Tak jdeme dělat ty úkoly?“ zeptal se Draco.

„Jo,“ přikývla Hermiona.

„Kde je ten tvůj slavný úryvek?“

„Na straně tři sta devadesát čtyři,“ řekla Hermiona.

„Děláš si ze mě legraci?“ zasmál se Draco. „Co to je?“

„Náhoda?“

„Nemyslím si,“ řekl Draco a Hermiona se zasmála.

Draco jí dal vlasy na stranu a políbil ji tak, jak to uměl jenom on. Dal jí ten polibek, který Hermioně naprosto oddělil mozek od hlavy.

„Lek...vary. Musím zadělat na tvary,“ řekla Hermiona a Draco přikývl.

„Nebo ne a můžeš se místo toho věnovat něčemu jinému...?“ navrhnul Draco.

„Orabně?“ dostala ze sebe Hermiona.

„Nemyslel jsem obraně, myslel jsem spíš...věnovat se mně.“

„Musím školu,“ řekla Hermiona.

„Nemusíš,“ zašeptal Draco a znovu ji políbil tím polibkem. „Notak.“

„Dobře, chvilku,“ zašeptala Hermiona a Draco přikývl a začal ji líbat. „Ale nikam dál,“ řekla.

„Jenom líbání,“ přikývl Draco.

„To je dobře.“

„Souhlasím.“

„Bílé závěsy,“ zašeptala Hermiona najednou po pár minutách.

„Cože?“ zasmál se Draco. Nevěděl, o čem mluvila, ale dost ho to zajímalo.

„Do bytu chci bílé závěsy,“ řekla Hermiona a Draco přikývl.

„Tak budeš mít bílé závěsy.“

„A velkou vysokou postel povlečenou do modra.“

„Ještě něco?“

„Zrcadlo přes celou stěnu. A knihovnu přes celou stěnu až do stropu,“ řekla Hermiona a Draco se usmál a dal jí vlasy za ucho.

„A?“

„Stůl do rohu pokoje s měkkou židlí. A květiny."

„Jaké?“

„Třeba fialky,“ usmála se Hermiona a Draco přikývl.

„Tak budou fialky.“

„Myslíš, že to tu ještě funguje?“ zeptala se Hermiona zničehonic.

„Asi ne, když se nic neděje,“ řekl Draco.

„To nevadí, i tohle může být,“ řekla Hermiona.

„A ještě něco by sis představovala?“ zeptal se Draco.

„Poličky. Dvě. Jednu na tvoje gely a druhou na něco jiného,“ zasmála se Hermiona. „A taky chci fotky. Spoustu našich společných fotek.“

„Všechno bude jak si přeješ, princezno,“ řekl Draco a Hermiona se usmála.

„To mám radost,“ přikývla a přitáhla si Draca do polibku.

Dnešní kapitola zase oddechovka, ale doufám, že i tak se líbila. 😊
Další kapitolka vyjde ve středu. 😉❤️
Mějte se krásně. 😊
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛