Dracův úkol [Dramione] ✓

44. kapitola

Draco se usmál, když přišel do KNP a viděl svou kudrnatou princeznu, jak si čte.

Najednou jakoby zapomněl, že jejich vztah není normální. Jako vždycky, když byl s ní.

Pomalu se k ní přikradl, objal ji zezadu a políbil na krk.

Hermiona vyděšeně vypískla a devíti set stránková bichle s hlasitou ránou dopadla na zem.

„Sakra Draco,“ vydechla Hermiona a zaklonila hlavu, takže ji teď měla položenou na Dracově hrudníku.

„Nechtěl jsem tě vyděsit,“ řekl a políbil Hermionu na rty.

„Samozřejmě že chtěl, znám tě, lásko,“ řekla Hermiona a Draco si přivoněl k jejím vlasům.

„Zas ty proklatý jabka."

„Tak čím si mám ty vlasy mejt, abys nenadával na moje jablíčka?“ zeptala se Hermiona dotčeně

„Myj si je pořád tímhle, mně se ta vůně moc líbí, jen mi úplně kazí sebeovládání,“ řekl Draco a Hermiona do něj strčila.

„Seš blbeček,“ řekla Hermiona.

„Nejsem, ale když mi podkopáváš sebeovládání, nemůžu si s tebou hrát,“ řekl Draco.

„Copak ty si chceš se mnou hrát?“

„Jo, to přesně chci,“ přikývl.

„To se ti ale nepodaří,“ zavrtěla Hermiona hlavou.

„Myslíš?“

„Vím.“

„Ty jsi přímo závislá na mně,“ řekl Draco.

„A nepopírám to,“ řekla Hermiona.

„No však já neříkám, že to popíráš,“ pokrčil Draco rameny.

„Neřekla jsem, že říkáš, že to popírám,“ řekla Hermiona.

„To je dobře,“ přikývl Draco.

„Vím, že je to dobře,“ řekla Hermiona.

„To je dobře, že to víš,“ řekl Draco.

„Je to dobře,“ přikývla Hermiona.

„Moc dobře,“ řekl Draco.

„Moc,“ zasmála se Hermiona.

„Hodně moc.“

„Jak smyslná je tahle konverzace?“

„Vůbec,“ řekl Draco.

„Absolutně vůbec,“ řekla Hermiona.

„Otoč se na mě,“ řekl Draco a Hermiona se zvedla a otočila se na něj.

„Tak?“

„Tak,“ přikývl Draco a jemně Hermionu políbil do koutku úst.

„Draco,“ zašeptala Hermiona a přejela Dracovi prstem po čelisti tam a zase zpátky.

„Hm?“

„Už mě polib,“ řekla Hermiona a natáhla se k němu, ale Draco jí uhnul. „Draco.“

„Ano?“

„Nehraj si se mnou,“ zamračila se.

„Budu,“ řekl Draco a přiblížil se k ní na polibek, ale pak se zase stáhnul zpátky.

„Štveš mě,“ řekla Hermiona a Draco ji k sobě přitisknul.

„Vím,“ přikývl a naklonil se k ní, aby ji políbil, ale tentokrát to byla Hermiona, kdo uhnul. „Hermiono.“

„Jak ty na mě, tak já na tebe,“ zašeptala Hermiona.

„To je nějaký fór?“

„Přece si chceš hrát,“ řekla Hermiona a přejela mu po tváři prstem.

„Ano, ale já s tebou, ne ty se mnou,“ přimhouřil Draco oči.

„Ne,“ zavrtěla Hermiona hlavou.

„Hermi,“ zavrčel na ní Draco.

„Ano?“

„Nenecháme her a prostě,“ začal Draco a naklonil se k Hermioně, která se naklonila k němu, ale vzápětí zase ucukla. „Nebelvírská.“

„Zmijáku?“

„Tohle už ale není hra,“ řekl Draco.

„Vážně?"

„Jo,“ řekl a Hermiona se k němu přiblížila na polibek, ale hned na to ucukla a obešla Draca, aby se posadila na zem.

Draco se na ní chvíli koukal přes přimhouřené oči a pak se rozešel k Hermioně a uvěznil ji pod svým tělem.

„Co?“ zasmála se Hermiona a Draco ji umlčel tím vytouženým polibkem. „Tak spokojen?“

„Ne úplně,“ řekl Draco a Hermiona naklonila hlavu na stranu a posadila se normálně. „Můžu se přitulit?“

Hermiona se usmála a přikývla, načež ji Draco objal kolem pasu, hlavu si položil na její dekolt a zavřel oči.

„Strašně moc tě miluju, mandelinko,“ zašeptal jí Draco.

„Taky tě moc miluju, Dráčku,“ zasmála se Hermiona tiše a políbila Draca do vlasů, které již nebyly tak přegelované, ač z nich byl ten gel cítit.

„Jsi ta nejúžasnější holka na světě,“ řekl Draco.

„Ty jsi ten nejbáječnější kluk, jakého jsem kdy potkala,“ šeptla Hermiona a hladila ho ve vlasech.

Draco spokojeně zapředl a Hermiona se usmála a taky zavřela oči.

Teď bylo všechno tak snadné, ani jeden to nechtěl jinak.

Byli spolu, byli šťastní.

Hermiona si myslela, že jim to nějakou dobu vydrží.

Draco ale znal pravdu. I když byl odhodlaný vymyslet a udělat všechno pro to, aby byl s Hermionou, připravoval se i na to, že spolu možná nebudou.

Ale teď na tohle zapomněl, teď byli jen Draco a Hermiona. Teď byli Dramione, sedmnáctiletí lidé, kteří do sebe byli bezmezně zamilovaní.

Miloval tyhle společné chvilky. Miloval tuhle holku a miloval všechno, co mu dávala a poskytovala.

Nebelvírčin hrudník už pomalu klesal a stoupal. Spala.

S úsměvem zalovil v kapse, vytáhl své srdíčko, které mu Hermiona věnovala a na to se podíval.

Hermiona Jean Grangerová (beruška) - 0 cm, V bezpečí, Šťastná.

To mu na tváři vyvolalo úsměv, se kterým spokojeně usnul...

Ahoj. 🥰
Dneska taková kratší oddechová povídka, neměla jsem moc na rozhovory náladu. 😅
Doufám ale, že se vám i tak líbila. 😊
Na mém profilu se teď chystá novinka. 🥰
Takže ho prosím nezapomeňte kontrolovat, abyste o nic nepřišli. ❤️
Mám vás moc ráda. 🥰
Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛