The lord of the rings |The two Towers|

7📚

Theodenův lid začal balit to nejnutnější, aby byli, co nejdříve Helmově žlebu, kde měli být v bezpečí.

Vůbec se mi to nelíbilo, ovšem králi jsem nějak dále nehodlala mluvit do jeho rozhodnutí, to on ponese následky, ne já. Myslela jsem to dobře, ale zřejmě ho nezajímala slova vílí dívky.

Stála jsem zrovna před branou do sídla krále, když jsem uslyšela klapání podpadků a ucítila jsem známou vůni květin.

„Co potřebuješ Eowyn?" Optala jsem se jí bez otočení hlavy a pořád jsme sledovala jedno místo v dáli.

„Jak jsi věděla, že jsem to já a není to někdo úplně jiný?" Odpověděla na mojí otázku otázkou a postavila se vedle mne.

„Není slušné odpovídat na otázku otázkou, to za prvé a za druhé jsem to za ty léta už nacvičila," řekla jsem stroze. Zrovna teď jsem neměla náladu si s někým povídat.
Moji mysl zaplavil smutek ze ztráty mé matky a pocit viny za její smrt.

„Omlouvám se, jen jsem se tě chtěla zeptat, jak zvládáš toto všechno?" Zeptala se a já na ní otočila hlavu.

Její blond vlasy, které se táhly pod záda se leskly na slunci a její úsměv byl nakažlivý.

„Definuj všechno,"  vyřkla jsem a pohled upřela opět do dáli.

„Myslím tím, vstup do společenstva. Jsi jediná dívka v něm a také poslední žijící víla. Jakože jsi tak silná? Vypadáš tak vyrovnaně," řekla tiše a zkoumala moje křídla.

„Za ta léta jsi uvědomíš, co jsi předtím nevěděla. Pochopíš, že je lepší, když lidé které neznáš, neví jak se cítíš a tím pádem, jak budeš jednat. Z lidí, které jen neznáš se mohou vyklubat nepřátelé a oni ví o každém tvém kroku," řekla jsem pravdu o tom, co jsem pochytila od otce a matky.

„Obdivuji tě, chtěla bych být jako ty...," promluvila do ticha s roztřeseným hlasem.

Prudce jsem se na Eowyn otočila a položila jí ruce na ramena v přátelském gestu.

„Hlavně buď svá, každý je originální a každý může změnit svět. Dokonce i my ženy máme svá práva a můžeme leccos změnit," vynutila jsem úsměv a zadívala se do jejích očí.

„Děkuji, Calimë," řekla vděčně otočila se na podpatku a odešla zpět za svým strýcem.

„Ach, kdybys jen věděla, že nejsem tak silná a vyrovnaná, jak myslíš."

***

„Helmův žleb, utíkají do hor když měli bojovat. Kdo je bude bránit, když ne král?" Mluvil Gimli rozhořčeně, když jsme si to mířili do stájí v celé s Gandalfem.

„Dělá jen to, co považuje za správné," oponoval Aragorn.
„Helmův žleb už je dřív zachránil."

„Z té strže nevede žádná cesta, Theoden kráčí do pasti. Myslí si, že je vede do bezpečí, místo toho je zmasakrují.

Theoden má silnou vůli, ale mám o něj strach. Mám strach o přežití Rohanu. Ještě tě bude potřebovat, Aragorne. Rohanský lid tě bude potřebovat.
Jejich obrana musí vydržet," mluvil s Aragornem Gandalf, zatímco já, Gimli a Legolas jsme stáli opodál.