The lord of the rings |The two Towers|

15📚

Stála jsem právě na trávě před vchodem do Helmova žlebu. Počítala jsem dny zbývající do mé smrti. Myšlenky mi proudili hlavou a jedna Gandalfova věta se mi zaryla do mozku, tak žejsem se jí pořád nemohla zbavit.

Včera, když jsem s ním totiž mluvila mi řekl tohle: 

,,Měla by jsi jim to oznámit, co nejdříve, stejně se to jednou dozvědí a bude lepší, když se to dozví od tebe."

Věděla jsem přesně o kom mluví a také jsme věděla, že jim to musím říci. Bylo tu však jedno velké ale. Kdybych jim to řekla a obzvláště Legolasovi, snažil by se mi pomoci a pořád by se o mě strachoval. Když to, kdybych mu to neřekla, nemusel by se bát a poté bych mohla v klidu zemřít uprostřed bitvy.

Bylo to těžké, opravdu těžké rozhodnutí, které jsem si musela ještě pořádně rozmyslet.

Zaslechla jsem za sebou něčí kroky. Pomalé, opatrné, ale jisté. Nohy dopadaly na zem s dunitými ranami. V tom případě to byl muž. Legolas chodí potichu a Gimli zase dost nahlas, takže jediný, kdo by to mohl být byl Aragorn.

Postava se postavila vedle mě a dívala se do dálky stejně jako já. Po očku jsme se na osobu podívala a zjistila jsem, že mám naprostou pravdu.

,,Krásný výhled," prohodil Aragorn a dál se díval na vycházející slunce.

,,Ano," pronesla jsem a povzdechla jsi. ,,Nejsi tu jen tak, že ne?"

,,Ne, to opravdu nejsem," odpověděl a pohlédl na mě stejně jako já na něj.

,,Tak proč jsi tu a nejsi někde s Legolasem a Gimlim?" Optala jsem se zvědavě.

,,Na to samé bych se tě mohl zeptat já," odpověděl stroze a nasadil vážný obličej.

,,Proč jsi nám to neřekla?" Zeptal se najednou a ve mě hrklo.

,,Cože? Nevím o čem to mluvíš, já vám říkám vše," lhala jsem jako, když tiskne.

,,Nezapírej, slyšel jsem tvůj rozhovor s Gandalfem," oponoval Aragorn neústupně a já sklopila hlavu k zemi.

,,Dobře, nezapírám. Co jsi slyšel, je pravda...bohužel," pronesla jsme tiše.

,,Já- Aragorne nevím, co mám dělat. Nevím, zda mu to mám povědět či ne. Nevím kdy, nevím jak a už vůbec nechci, aby jsi  to bral, jako svoji vinu nebo hůř snažil se mi pomoci, i když to nejde. Já vůbec nic nevím. 

Vždycky  jsem jsi ve všem byla tak jistá, ale teď pořád pochybuji ať už o sobě, o vás nebo o všem. Nevytrvám v boji tak jako před rokem, cítím se rychleji unavená, cítím úzkost a nevím, co s tím," pronesla jsem rozechvěle a oči mi začali slzet.

Aragorn nic neříkal a jenom mě vtáhl do přátelského, pevného objetí, které jsem mu opětovala. Potřebovala jsem to, jinak bych se zhroutila a zemřela dříve než bych ještě něčemu dokázala zabránit.

Stáli jsme tu takhle několik minut a mě bylo o  trochu lépe. Aragorn se ode mě odtáhl a zadíval se mi do očí.

,,Víš, měla by jsi to všem říci a hlavně Legolasovi. Měl a má právo to vědět a co nejdříve to půjde až budete sami, tak mu to řekneš a v klidu jsi o tom popovídáte," promluvil klidně Aragorn a smutně se na mě podíval. ,,Možná by se s tím dalo něco dělat."

,,Kéž by."

***

Připravili jsme si koně, které jsme měli cestou do Rohanu a vyrazili jsme dále. Pokračovali jsme dále za účelem najít dva ztracené hobity, kteří by měli být ještě v pořádku. Tedy doufali jsme v to.

Seděla jsem opět za Legolasem a nasávala vůni jeho vlasů, které jsem si chtěla zapamatovat. Vždy když se otočil, aby se zeptal zda jsem v pořádku, jsme jen kývala hlavou a místo odpovědi jsem si snažila zapamatovat každý rys jeho obličeje, každou jeho dokonalost, jizvu, ty jeho modré, pronikavé oči jako studánky. Snažila jsme si ho celého zapamatovat i jeho chování, dokud jsem měla čas a nepřišel můj osudný den.

,,Sauronova zloba bude strašná, jeho odplata rychlá. Bitva o Helmův žleb skončila, bitva o středo zem teprve začne. Naše naděje jsou nyní v rukou našich malých hobitů, někde v pustině," pronesl Gandalf a my se vydali na cestu.

Ahoj, je to tady zase poslední díl druhého příběhu.

Můžete se  těšit na další a zároveň poslední.

Vím, že tato kapitola byla kratší, ale něco si musíme nechat na příště. 

Mějte se krásně a doufám, že distanční výuku zvládáte. Můžeme jen doufat, zda to bude už konečně dobré. Dodržujte nařízení a noste roušky, i když by jste je nejraději vyhodili.

Zatím🤗