The lord of the rings |The two Towers|

13📚

Skupina skřetů se ke mě blížila a já se připravila na útok, který přišel hned potom, co ke mě dorazili.

Pěti členná skupina odporných skřetů se ne mě vrhla a já jsem byla nucena jen vykrývat útok. Až po několika minutách jsem měla dobrou pozici a mohla zaútočit. Mezitím už jsem jednoho a ležel mrtvý na zemi. Další mi odhodil mou zbraň a já byla nucena vyndat dýky z kapes u kalhot.  Stihla jsem jen tak tak vykrýt útok a zapíchla dalšímu skřetovi dýku do zad a ten se stejně jako první válel n zemi. 

Zbylé tři už jsem snadněji zabila a dostala se zpět k mým přátelům s mečem, který jsme cestou sebrala. Po cestě k nim jsem ještě dva zabila a poté už jsem útočila na nepřátele po boku Gimliho, Aragorna a Legolase.

,,Devatenáct!" Zakřičel na Gimliho Legolas a zabíjel dalšího skřeta.

„Třiatřicet!" Vykřikla jsem, když jsem spočítala kolik skřetů jsem stihla zabít a mezitím útočila na dalšího.

Byl větší a silnější než já, to jsem věděla jistě a dost mě to znepokojovalo. Výkrývala jsem rány, co jsem mohla, ale jednu už bohužel nestihla. Naštěstí jsem ale stihla alespoň trochu uhnout, a tak skřet zasáhl moje křídlo.

Bolestně jsem zaskučela, ale přesto dále výkrývala útok. Mou záchranou byl Aragorn, který byl poblíž. Ze zadu na skřeta zaútočil a po chvíli ho s mou pomocí zabil.

„Jsi v pořádku?" Zeptal se a ukázal na mé poraněné křídlo.

Bolelo to, ale nebylo to tak nijak zvlášť hrozné. Jen jsem tam měla menší ránu.

„Ano, díky," kývla jsem dekovně na něj a pohlédla na nové přicházející nepřátele.

„Kdyby se cokoliv stalo, vyřiď Arwen a Elrondovi, že je mám moc ráda," vydechla jsem znaveně a vytáhla luk, kterým jsem zabíjela nepřátelé, zatímco Aragorn používal meč.

„Povíš jim to sama," pronesl Aragorn jistě a přísně se na mě podíval.

Protočila jsem nad tím očima a pohlédla na něj.

„Mám tě ráda, jsi jako můj bratr," vyřkla jsem a zabila šestého skřeta šípem.

„A ty jako má sestra," pronesl znaveně Aragorn a vydal se na pomoc nějakému vojákovi v nesnázích.

Já se mezitím zase přesunula blíže k Legolasovi a Gimlimu. Opět jsem zase v ruce držela meč a zabíjela protivníky.

„Sedmnáct, osmnáct, devatenáct, dvacet," počítal mrtvé skřety, letící z hradeb dolů Gimli.

Já jich mezitím měla čtyřicet.
Pff, amatér...

Skřeti se dostávali k bráně a pořád nezbývali.

Kde je ten Gandalf?!

Z ničeho nic se pode mnou ozval výbuch a já s kusem hradby odletěla do prava. Pád jsem ubrzdila jsen tak tak, protože jsem použila křídla, která překvapivě ještě měla dost síly.

Velký kus hradby z neznámého důvodu vybuchl a skřeti mohli dovnitř.

Nezaváhala jsem tedy a vydala se jim naproti.