The lord of the rings |The two Towers|

12📚

Připravila jsem si své zbraně. Meč jsem si zastrčila do pochvy, vrhací nože a dýky jsem zastrčila do bot. Luk jsem připevnila na záda, stejně jako šípy a šla jsem za svými přáteli.

Došla jsem do nějaké místnosti, kde už byl Aragorn a Legolas.

Právě se usmiřovali, a proto se můj úsměv rozšířil.

Když zjistili, že je pozoruji, tak se na mě oba podívali a usmali se. Poté svůj pohled přesunuli za mě na Gimliho, který jsem přikráčel a nadával.

Přetahoval jsi přes sebe drátěnou košili a podíval se na nás.

„Kdybychom měli čas, nechal bych jsi to upravit," pustil košili, která mu byla až na zem a já se uchechtla.
„Je mi to těsné přes prsa."

Přerušil nás hlasitý, nepříjemný a nekonečný zvuk, který se rozlehlál místností.

„To není skřetí roh," řekl Legolas a všichni jsme společně vyběhli ven a dívali se, co se děje.

Sešli jsme schody a pohlédli na elfy, kteří nám přišli naštěstí pomoci a já se šťastné usmála. Avšak můj pohled ihned ztvrdl jakmile jsem pohlédla na Haldira, který se již netvářil tvrdě, arogantně a namyšleně, ale omluvně.

„Přicházíme dodržet spojenecký slib," pronesl a pohlédl na nás.

Aragorn sešel po schodech a radostně ho objal.

Haldir se chvíli cítil zaskočen, ale poté ho také jemně objal. Když ho objimal, pořád se díval na mě a to už mi bylo nepříjemné tak jsem nervózně poklepávala nohou.

Legolas jsi všiml Haldirova pohledu a přišel ke mě blíže, chytil mě za ruku a propaloval pohledem Haldira, který už pustil Aragorna.

„Jste velmi vítáni," pronesl Aragorn šťastně a odstoupil od něj.

Haldir přesunul pohled na naše spojené ruce a smutně jsi povzdechl.

Přesvědčila jsem nohy k pohybu, pustila jsem Legolase a věnovala mu láskyplný pohled, který ho měl uklidnit.

Přešla jsem k Haldirovi a také ho jemně objala.

„Omlouvám se, už se to nikdy nestane," zašeptal mi do vlasů a pevněji mě stiskl.

„Odpouštím ti, příteli," odtáhla jsem se od něj a prosebně se podívala na Legolase, který chvíli váhal, ale poté k němu došel a poplácal ho po zádech, přinutil se k úsměvu a poté se postavil vedle mě.

Nenápadně jsem se k němu naklonila a zašeptala ta dvě slova.

„Melinye Le," pronesla jsem tiše a odtáhla se, opět ho chytila za ruku a Legolas mi věnoval jeden ze svých zářivých pohledů, který říkal vše.

„Jsme hrdí, že budeme zase bojovat po boku lidí," pronesl Haldir a my jsme se šli rozmístit po hradbách.

Stála jsem vedle Gimliho z levé strany a z pravé stál Legolas. Aragorn byl někde u krále a vyčkávali jsme.