The lord of the rings |The two Towers|

4📚

Světlo zmizelo a my jsme upírali pohledy na Gandalfa. Celého, živého a hlavně bílého, protože měl bílé vlasy a šaty. Předtím měl šedý klubouk, šedé obnošené šaty a hlavně šedé vlasy a vosy.

„Gandalfe," šeptla jsem nevěřícně a překvapeně jsem se na něj dívala.
Jak pak by ne, když jsme ho před týdnem viděli spadnout do hlubiny Morie spolu s Barlogem.

Stejně jako já poklekl před Gandalfa Gimli a Legolas, mezitím co s ním Aragorn hovořil.

„To není možné, padl jsi," oponoval pořád nevěřícně Aragorn.

Nemohl tomu uvěřit stejně, jako my ostatní, ale teď když byl Gandalf naživu, jsme měli naději. Pipin se Smiškem mohli také žít a my mohli vyhrát válku proti zlu, které naši zem postihlo.

„Skrz oheň a vodu. Od nejhlubší jámy po nejvyšší vrchol jsem bojoval s urputným Barlogem. Až jsem nakonec svého nepřítele svrhl a on se zřítil po úbočí hory.

Zmocnila se mě tma a blpudil jsem mimo myšlení a čas.
Nade mnou kroužily hvězdy a každý den byl dlouhý, jako celý věk života země.

Nebyl to však konec, opět jsem v sobě pocítil život.
Byl jsem poslán zpět, abych dokončil svůj úkol," vysvětlil nám Gandalf.

Opět jsem se postavila a pořád na něj nevěřícně hleděla.
Mým tělem a mojí mysli procházeli nejrůznější pocity a myšlenky. Naděje, radost, štěstí, úleva, toto mě teď naplňovalo a já se nemohla vzdát pocitu, že už by mělo být všechno jen lepší a lepší. Avšak ne nadarmo se říká- Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil.

„Gandalfe," pokračoval Aragorn a pořád se na něj úžasle díval.

„Gandalf, ano. Tak mi říkávali. Gandalf Šedý, tak jsem se jmenoval," řekl Gandalf zamyšleně a usmál se.

„Gandalfe," vmísil se do rozhovoru Gimli, avšak byl přerušen.

„Gandalf Bílý a vracím se k vám, když se karta obrací."

***

Šli jsme opět lesem, ale tentokrát za Gandalfem a už jsme se necítili tolik osaměle, smutně a rozmrzele. Konečně se něco vyvinulo k dobrému.

„Jedna část cesty je za vámi. Na Rohan přišla válka, musíme jet do Edorasu, co nejrychleji," zavelel Gandalf a my jsme dále pokračovali poslušně za ním.

Jako první šel Gandalf za ním Aragorn poté Gimli, já a nakonec naší vyprávu uzavíral Legolas. Ach, Legolas a když už něm mluvím, právě jsi to ke mě přispechal, aby mě dohnal.

„Calimë, asi bych ti něco měl říci," začal a podrbal se na hlavě. Nevypadalo to dobře a já jsem si mohla jen přát a doufat, že to nebude něco, jako-Promiň, ale už nemůžeme být přáteli. Miluji jinou a ty jsi teď budeš žít také svůj život, takže bychom se už neměli tolik výdat, protože prostě proto...

Ano, takhle nějak jsem občas přemýšlela.

„Taky bych ti něco potřebovala říci," řekla jsem a věnovala mi významný a dosti výstižný pohled.