The lord of the rings |The two Towers|

10📚

Připomínám účast v Charakter ASKU, ale není povinná!

Po nějaké době jsme dorazili do Helmova žlebu s se zdrcenými obličeji. Tedy přesněji já, Gimli a Legolas jsme byli smutní. Ostatní to nějak neřešili, protože každý přišel o někoho sobě blízkého.

„Ustupte z cesty Theodenovi, Ustupte z cesty králi!" Rozléhalo se uličkou, kterou měl král projet na koni.

Po chvíli opravdu král projel na svém, koni a za ním v závěsu Legolas s Gimlim a já ve vzduchu. Za námi poté ještě jeli jezdci, kteří přežili.

Přistála jsem u Eowyn a ta tikala po ostatních očima.

„Tak málo, tak málo se vás vrátilo," řekla rozhořčeně a pořád tikala očima všude kolem.

„Naši lidé jsou v bezpečí, zaplatili jsme za to mnoha životy," vysvětlil král a já s Gimlim přešla k Eowyn.

„Má paní," začal Gimli, ale byl jí přerušen.

„Pan Aragorn, kde je?" Zeptala se vystrašeně a pohlédla na mne. Já jsem však k mluvení neměla a sklopila jsem raději pohled k zemi.

„Padl," vyhrkl Gimli nešťastně.

Eowyn začali stékat slzy po líci a Gimli raději odešel. Nechal mne tam s ní samotnou.

„Eowyn," pronesla jsem jemně a ona se mi vrhla do náručí, položila mi hlavu na rameno a začala vzlykat.

„Určitě žije, cítím to. Aragorna znám už dlouho a takhle by nezemřel," utěšovala jsem ji i zároveň sebe. Opětovala jsem ji objetí a hladila ji po hlavě.

Opravdu jsem cítila, že je živ a doufala jsem, že se nemýlím.

***

„Stáhněte všechny naše síly za hradbu, zartaraste bránu a na ochoz postavte stráže," vydal rozkaz Theoden.

Dále jsem neposlouchala a vydala se za Legolasem.

Shodou okolností jsem ho našla samotného, jak jsi zamyšleně brousí si svůj elfí meč.

Postavila jsem se vedle něj a zadívala se do dálky.

„Legolasi, já- přemýšlela jsem," ohlédla jsem se na něj a on ke mne zvedl zrak od meče.

Odložil ho a přešel ke mě, láskyplně se na mne podíval a já vklouzla mýma rukama do jeho.
Vydechla jsem a přiložila své čelo na to jeho.

„Přemýšlela jsem o nás. Co když naši otcové nebudou chtít, abychom byli spolu? Vždyť já jsem kříženec a můj otec chtěl, abych jsi vzala Haldira," vyslovila jsem to, co mě trápilo nejvíce.

„Utečeme spolu, nevzdám se tě. Teď když už jsem tě našel a vím, že ke mě cítíš to samé," pronesl a přiložil své rty na mé čelo, jemně ho políbil a odtáhl se tak, aby mi hleděl do očí.

„Dobře, Melinye Le," řekla jsem a přitiskla mé rty na ty jeho. Jemně jsme se políbili a poté jsem se odtáhla kvůli nedostatku vzduchu.