F: *když jsem se ráno probudil, málem jsem spadl z postele.
Jak to, že byl tak nádherný? Ještě k tomu, když spal a měl kruhy pod očima, nebyl upravený.
Přemýšlel jsem, jestli už jsem opravdu vzhůru, nebo jestli jsem ve snu.
Zřejmě jsem byl vzhůru, protože můj mozek si začal představovat, jak Changbinovi rozepínám košili od pyžama. Řeknu vám.. Byla to nádherná představa na tu, ale bylo ještě moc brzo.
Nad tou představou mi začala stékat slina po hubě, ale Chagbin na mě promluvil. Rychle jsem si moji horny hubu otřel*
F: Eh... Ano?
Cb: *když jsem se ráno probudil nebyla to jenom bolest, co jsem cítil. Byl to i pohyb někoho vedle mě. Okamžitě jsem dostal falshback na minulou noc*
Cb: Lix-xí?
F: Nic neříkej, ať se nevysiluješ
Máš hlad? Udělal bych ti snídani
Cb: *zakroutil jsem hlavou, z teploty mi nebylo vůbec dobře*
Cb: já.. Potřebuji na záchod
F: Zvládneš vstát? Budu ti pomáhat
Cb: *Začal jsem se pomalu zvedat a Felix mě podpiral*
F: *kde je záchod jsem věděl, protože Changbin za noc potřeboval asi 3×
Ještě, že jsem u něho byl*
F: *dovedl jsem ho na wc a řekl jsem mu, ať na mě potom zavolá. Zavřel jsem dveře a čekal za nimi*
Cb: *bylo mi trapně, aby pro mě chodil i na wc, a tak jsem se rozhodl, že vstanu sám - což se později ukázalo jako velká chyba - když mě nepodpiral a já necítil oporu spadl jsem na zem a sebou vzal i kartáček s pastou plus hřeben z umyvadla, což udělalo celkem randál a Felix vletěl do koupelny jak moucha do okna*
F: Seo Changbine?!?!! Co jsem ti k sakru říkal?!
*začal mě zvedat a odvádět do pokoje. Když jsem si sedl na postel, zašeptal jsem*
Cb: Děkuju.. *lixí se jen usmál*
F: Potřebuješ ještě něco? 🥺
Cb: *objal jsem ho*
F:*eh- co.. Já.. 😳...Aaaawhhehwhhsheshjenebddvwgsaaahsuwhaazgecshjanykbe ve vnitř jsem řval nadšeností
V realitě jsem ho objal na zpět*
2 hours later
F:*Probudil jsem se u Changbina v posteli, ale on nikde nebyl začal jsem ho volat, ale nikdo se neozval. Proběhnul jsem celý dům a Bina jsem našel v kuchyni Na zemi. Asi se chtěl napít *
Cb:*šel jsem se napít. Bylo mi už líp a nechtěl jsem ho budit. Bolest jsem pravděpodobně necítil kvůli práškům, co mi lixí dal. Když jsem dokulhal do kuchyně, zase se mi zamotala hlava a flaknul sebou o zem. Byl jsem vzhůru, ale nedokázal jsem vstát
Uslyšel jsem křičet Lixe*
F: Changbine!!!!! Proč jsi mě nevzbudil *začaly mi kapat slzy*
Cb: Lixí klid.. Jenom jsem se šel napít a zamotala se mi hlava
Cb: *Lix se na mě podíval se slzami v očích, zamračil se a utíral si slzy z tváře. Sedl si vedle mě a koukal na mě*
F: teď si mě teda opravdu nasral.. Víš?
Cb: promiň, já jsem-
F: blbec! Pěknej blbec *přerušil mě* SAKRA BINNIE NECH ME TI POMOC! CHÁPEŠ, ŽE SI TAKHLE AKORÁT UBLÍŽÍŠ JEŠTĚ VÍC?!
Cb: *takhle jsem Lixe ještě neznal. Teď už jsem si uvědomil, že mu na mě záleží a že chce, abych byl save. *
Cb: Lixí.. *pohladil jsem ho na rameni* já slibuji, že už to neudělám.. Vážně.. Od teď ti to budu všechno říkat *podíval se na mě vážným pohledem*
