F: *ráno jsem se probudil a.. Huh? Kde je můj andílek, moje štístko? Řekl jsem si, že se půjdu podívat dolů. Sešel jsem ze schodů, ale Binnie nikde nebyl. Začal jsem na něj volat: broučku?! Broučkuuuu!?... Po asi 5 minutách mi došla trpělivost a zařval jsem na něj: CHANGBINE!!*
Cb: co je? *ozvalo se nepříjemným hlasem z venku*
F: kde si byl?
Cb: to tě nemusí zajímat. Nic tě nemusí zajímat *řekl otráveným hlasem. Ani se na mě nepodíval*
F: cože? Copak se stalo bublinko? *šel jsem k němu a objal ho ze zadu. Vrazil mi loket do břicha. Já spadl bolestí na zem.*
Cb: řekl jsem, že ti to může být jedno sakra
F: není mi to jedno! A ani nikdy nebude! Jsi můj přítel a-
Cb: pojďme se rozejít. Už tě mám dost. Mám dost toho, jak se o mě pořád staráš. MÁM DOST ÚPLNĚ KAŽDÉ ZÁLEŽITOSTI, KTERÁ SOUVISÍ S TEBOU *sebral si své věci a blížil se ke dveřím, tím pádem k svému odchodu z mého života. Obloha byla tmavá a já necítil nic jiného, než smutek a žal. Začal jsem záchvatovitě brečet a vztekat se. Nedokázal jsem unést to, že by mě opustil celý smysl mého života*
F: vrať se slyšíš?! Vrať se!! Nenechám tě jít! Si moje všechno *zabouchl dveře a mě probudil Binnieho hlas*
Cb: *probudilo mě brečení Lixe okamžitě jsem vystartoval. Došlo mi, že se mu zdá nějaký špatný sen, tak jsem ho okamžitě budil.*
Felixí, broučku, to je v pořádku neplakej. Byl to jenom sen. Pojď ke mně *vzal jsem si ho do náruče tak, že hlavu měl na mých boobs a jakoby mi seděl na klíně.* jsi u mě, je to dobré.. Pssst.. Psst
F: B-b-b-binnie, neopoustěj mě. NIKDY!!!
*rozbrečel jsem se ještě víc a zabořil se mu do hrudi*
Cb: prosím tě, copak tě to napadá? Ani náhodu. Nikam nejdu. Mě už se nikdy nezbavíš. Si jenom můj a já zase tvůj. Nehodlám tě NIKDY NIKDY opustit *objal jsem ho pevněji, aby cítil oporu mého těla a cítil se tak více v bezpečí*
F: zdálo se mi, že když jsem se probudil nenašel jsem tě vedle sebe a když jsem na tebe volal tak- tak- tak jsi se neozýval. Když ses konečně ozval, řekl jsi mi, že se rozvádíme a že máš dost toho jak se o tebe star a-a-a
*Binnie si mě přitulil ještě víc k sobě a já pořád brečel víc a víc i když jsem už věděl, že je to sen*
Cb: Broučku.. Neplakej *nevěděl jsem, jak ho mám teď uklidnit. Napadla mě jedna věc. Jemně a pomalinku jsem si ho odstrčil od sebe a vzal ho za bradu.* lásko moje, copak bych tě mohl někdy opustit? Podívej se na mě *oči se mi začínaly plnit slzami, i když jsem nechtěl. Když brečel Lixí já se neudržel.* vždyť ty si mě vlastně zachránil. Bez tebe bych nic nezvládl. Bez tebe bych neměl svoji lásku. Bez tebe bych byl sám. Miluju tě strašně moc *Moje slova ho rozbrečela ještě víc. Začal jsem mu otírat slzy z tvářiček. On se pomalu uklidňoval.
Jeho rty teď byly napuchlé a červené. Nevydržel jsem to a dal jsem mu pusu. Začal jsem ho líbat jenom z lehka pouze rtama, abych ho nevyděsil a spíše uklidnil.*
F: Binnie?
*z jeho polibků a objetí jsem se zcela uklidnil a už jsem byl schopný komunikovat. I když mi to trvalo dost dlouho*
Dojdeš dnes s Bonniem na procházku? Já mezitím poklidím a uvařím
Cb: Jestli ti to pomůže, tak samozřejmě. A budeš tu sám v pořádku? *🥺*
F: Určitě. Nemusíš se bát *dal jsem mu pusu na čelo a znovu se k němu přitulil*
Cb: No dobře.. Ale kdyžtak mi zavoláš ano?
F: Ano *☺️*
Cb: *Po 3 hodinách objímání jsme uslyšeli štěkat Booa. Bylo něco kolem 10 hodin a já oznámil Lixince, že tedy dojdu s tou naší kuličkou.
Oblékl jsem se a s Lixem přilepeným na mých zádech jsem sešel dolů, kde už čekal Boo.
Vzal jsem si ho do rukou a dal Lixovi pusu.*
Cb: tak jo.. Vodítko si neberu. Však Bonnie poslouchá. *podíval jsem se na svoji lásku. Koukal na mě s neutrálním výrazem.*
Jsi si tedy jistý, že to tu sám zvládneš broučku?
*šel jsem k němu a objal ho* nikdy bych tě neopustil *zašeptal jsem. Dal jsem mu pusinku na čelo.*
Cb: tak ahoj.. Tak za půl hodinky jsem zpátky. Telefon mám kdyžtak zavo- *přerušil mě jeho prst, který mi dal na rty.*
