Cb: *probudila mě bolest žaludku, kterou doprovázel pocit na zvracení. Už jsem déle nepřemýšlel a běžel jsem na zachod. Taky bylo jediné štěstí, že jsem měl záchod nahoře i dole, jelikož běžet dolů tak obsah mého žaludku bude na schodech.*
F: *vzbudil jsem se hned potom, co jsem ucítil jak se trochu změnila poloha matrace. Došlo mi, že když tam Binnie není tak se mu nejspíš zase udělalo špatně a běžel na záchod. Bonnie štěkal takže mě vzbudlo i to. Asi ho znepokojilo, že od nás tatínek tak rychle odešel nebo něco. Podrbal jsem ho pod hlavičkou a on přestal. Potom jsem hned běžel za Binniem* Binnie! Jsi v pořádku, zlatíčko? *nevím proč jsem se ho na to takhle zeptal, když jsem jasně viděl, že není, ale prostě mi to přišlo jako vhodné. Seděl u záchoda s hlavou v rukách. Já jsem si k němu kleknul. Binnie se na mě podíval. Musel jsem se trošku zkrabatit. Měl trochu špinavou pusu od zvratků, byl rozcuchaný jako kdyby někde prolétnul a byl hodně rozespalý. Trochu měl pozvracené i oblečení. Nikdy bych toto neřekl, ale Binnie opravdu nevoněl zrovna nejlíp. Ale do sprchy jsem ho v tomhle tahat nemohl. Nějak se mi podařilo mu umýt obličej a převléknout ho do pyžama, protože ještě byl v teplákách a v triku, které měl pozvracené. Potom jsem ho kontrolovaně odvedl do postele, kde na něho čekal Bonnie*
F: Binnie, já ti musím zajít do lékárny pro nějaké léky
Cb: N-ne to není potřeba
F: *mhm není to potřeba a každou chvíli si dává ruku před pusu a zvedá se, aby běžel na záchod* F: to určitě. Nedělej si starost už se mi nic nestane. Teď jde o tvoje zdraví. S Bonniem to tady zvládneš *dal jsme mu pusu na čelo a Bonniemu zašeptal "dej na tatínka pozor" on štěknul na souhlas, jako kdyby mi rozuměl a odhupkal k Binovi* F: Tak já jdu kluci! Zachvilinku jsem zpátky nemusíte se bát. *dnes opravdu neplánuji nic navíc. O Binnieho se bojím a Boo je ještě štěňátko na to, aby mu nějak mimořádně pomohl. Pro jistotu jsem za sebou zamkl a zavřel okna*
Cb: *Byl jsem znespokojen, jak Felix odešel a ještě k tomu mi bylo tak nějak hůř. Ou bože proč.. Já se mám starat o Lixe a né on o mě. Cítím se ještě víc trapně- z myšlenek mě přerušilo no.. Už asi víte co. Běžel jsem na záchod. Dost mě překvapovalo, že vůbec ještě zvracím, jelikož už ani nebylo co. Já chci Lixe u sebe. Já už nepřežiju, jestli se mu něco stane. Ahhhh. Bonnie byl se mnou.. Nechápu, proč si ho nevzal. Ano vím, že by Bonnie zrovna nic moc nemohl, ale byl bych klidnější aaaaaa. Ta nemoc, mě nějak zmahala. Bylo mi na nic i psychicky, takže jsem každou chcili zadržoval slzy a to mě ničilo ještě víc. Vstal jsem od záchodu, ale jaksi jsem se tam hned vrátil. Já už chci Lixeee. Teď mi začala stékat slza po tváři. Už to nešlo nijak držet.*
Bonnie's POV *hm co to? Co mu to kape z očí? Zkusím se mu otírat o nohu, třeba to pomůže. Hmm jůtrošku se usmál, ale pak užzase. Mhmm užvím, takhle mi bylo, když mi poprvévzaliméhosourozence. Byltotiž moc nemocný.. Podle mě se tatínkovistýská po mamince. Půjdu na ni čekatkedveřím. Rozběhljsem se dolůkedveřím a čekal.*
Cb: hm? Bonn- eh *zvedl se mi žaludek. Řekl jsem si, že se asi běžel napít či najíst, nebo si hrát. Nechal jsem ho dole do postele jsem si chtěl jít lehnout alee.. Když jsem vstal tak. Však víte.*
F: *otevřel jsem dveře, před kterými stál Bonnie a skákal na mě. Když jsem se k němu shýbl, zakousl se mi do rukávu od mikiny a tahal mě směrem ke schodům. Hned jsem to pochopil vzal Bonnieho do náruče a běžel s ním za Binniem* F: Binnie! *ležel na posteli se slzami v očích* F: Co se děje?
Cb: Ch-ch-chyběl jsi mi *znovu jsem se rozbrečel* Cb: a bál jsem se o tebe
F: *nic jsem neříkal a jen jsem si k němu přisedl a začal ho objímat* F: neplakej bublinko. Jsem tady. Všechno bude dobrý
Bonnie's POV *neplakej? Hmm.. On pláče? Tak to je ta voda, co mu kape z očí.. Hmm už to chápu. Pláče, když je smutný. S pomocímaminkyjsemvylezl na ten kopec, kdetatínekležel a začaljsem mu lízattu slanou vodičku z tváří, abych ho trošičkurozveselil.*
Cb: awh Bonnie.. *usmál jsem se a pohladil ho po jeho chumdelaté hlavičce. Lixí mi podal prášky se slovy, že by měly zabrat do půl hodiny. Navíc mi už bylo o hodně líp. Měl jsem totiž svoji lásku zpátky u sebe. Objal jsem Lixe tou největší silou, jakou jsem mohl.* Cb: mhhh konečně jsi tu broučku *ještě jsem trochu vzlykal, ale jeho přítomnost mě pomalu uklidňovala*
F: Ale ale. Vždyť jsem byl pryč jen chvilku *objal jsme ho nazpátek a Boo mezitím začal štěkat. Mhm? Přitáhl jsem ho k nám a objímali jsme se všichni 3. Už jsme byla taková rodinka malá, ale milující*
Cb: *nic jsem už neříkal. Ani jsem nemusel. Boo jsem hladil po hlavičce a ležel u Lixího, který mě hladil po vlasech. Bylo mi o něco lépe. Tutil jsem se k Lixovi a to mi bohatě stačilo. Byl jsem hrozně moc unavený. Zkoušel jsem usnout, ale nešlo mi to po chvilce jsem se začal klepat zimou, což Lixí rozpoznal a hned mě přikryl.* Cb: děkuji lásko *podíval jsem se mu do očí a usmál se. Lix mi úsměv vrátil a začal mě znovu hladit. Já jsem začínal usínat teď už bylo vše dokonalé. V takovém polospánku jsem dostal potřebu říct Felixovi, že ho mám rád.* Cb: miluju tě *zamumlal jsem se zavřenýma očima s obličejem zabořeným do Lixinky hrudi.*
F: huh?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
F: *i když mi to, že mě miluje řekl už hodněkrát, zrovna v téhle situaci jsem z toho byl dost zařazený. Chtěl jsem mu to zpětně povědět i já, aby věděl, že ho miluju taky, ale zdálo se, že Binnie už spinká. Tak už jsem to neříkal. Za 1. by mě nevnímal a za 2. bych ho určitě probudil, protože jak už víte, zním jak kombajn na poli. Bonnie byl zase schoulený v kuličce mezi námi a už se mu taky zavírali očička. Teď jsem se cítil opravdu jako maminka. Mám doma 2 malý miminka, co potřebují pořád spinkat. No není to slaďoučký? Binnie už vypadal o něco líp, tak by se už mohl pořádně vyspat a nemusel by pořád běhat na záchod. Snad mu bude brzy dobře. Přestal jsem se nad nimi rozplývat a zachumlal se k nim, kde jsem po chvilince usnul také*
