Cb: *jsem nepopsatelně šťastný. Vůbec tomu nerozumím. Lee Felix. Je. Můj. Snoubenec. Cožeeeee aaaaaaa.
Ležel jsem na gauči a Lixí v objetí u mě. Hladil jsem ho po vláskách a nemohl se na něho vynadívat.*F: mh Binnie. A-a. Já, můžu se tě na něco zeptat?
Cb: ano lásko moje? Copak potřebuješ?
F: mě je trošku trapné se na to zeptat, ale snad to nevezmeš nějak špatně nebo něco. M-my budeme mít s-s-svatbu?
Cb: noo... Ano. Je s tím něco špatně? Nejsi ještě připravený?
F: to ne. Jsem. Ale... Nebylo to moc drahé?
Cb: ale Lixí, broučku, vůbec neřeš peníze dobře? Navíc to bude všechno na tobě. Takže, když budeš chtít, teď jenom tak plácnu, můžeme se klidně vzít i tady.
F: a co... *šaty? Ale ne. Ty šaty!! Já na to úplně zapomněl!!! Bože*
Počkej Binnie. Já jsem úplně Zapoměl, že jsou dnes vánoce. Něco pro tebe mámCb: hm? *než jsem se stihl vymáčknout Lixí byl pryč. Odběhl nahoru.*
F: *rychle jsem si na sebe oblékl šaty a hodil přes sebe bílou plyšovou šálu s třpytivými vlákny. Učesal jsem si vlasy a po straně upletl copánek. Ty šaty byly NAD kolena, takže zbytek byl bez jakéhokoliv kousku oblečení. Ještě jsem přemýšlel, jestli si mám vzít podpatky, ale pak jsem usoudil, že už by to bylo opravdu moc. Fuuu. Začal jsem scházet ze schodů. Byl jsem strašně shy, takže já teď určitě rudý. To byl ale Binnie taky*