Cb: *leželi jsme tam celkem dost dost dlouho a byli na našich mobilech, potom šel Lixie udělat večeři a pak jsme kolem 8 hodiny šli znovu do postele.*
Lixie? Půjdeš se semnou vykoupat? *ušklíbl jsem se na něj a Lix docela znervózněl, což mě vyděsilo. Chytl jsem ho za ruku. *
Copak? Stalo se něco?
F: Ne? Proč by se něco mělo dít? Vypadám snad na to, že by se něco dělo, nebo? Co? Ne? Jsme v-v-v pohodě
*hehe kurva*
J-já bych se chtěl vvyvyvykoupat sám
*už jsem se mu nemohl koukat do oči. Trhlao mi srdce, že mu lžu*
Cb: Jsi si tím jistý? Že se nic neděje? *došlo mi, že se něco děje. Pohladil jsem ho po tváři.* Lixinko moje, ty víš, že mi můžeš všechno říct. No tak..
F: J-jjj-jistě, že vím. Jen bych se dnes chtěl vykoupat sám. *začal jsem panikařit a mlet totální 💩*
Nežebychtěnemělrádneboněcotovůbecnefurtjsemtvůjklukamilujutěnejvícnasvětěalejenbychsijednoujednouchtěldátsprchusámprosímdokudsemitonezah-
*kurva co jsem to vyblil?! Absolutně jsem se v tu chvíli nehlídal a prostě jsem to řekl pane bože. Ne já se bojím. Jeho reakce. Pane bože. Panikaaaaaaa*
Cb: *Lixie vystartoval z mého klína a utíkal do rohu pokoje *
Lixí.. Hej Lixí *vstal jsem a po jedné noze jsem k němu doskakal rychlostí blesku.*
Dobře.. Dobře .. Nemusíš se se mnou přece koupat pořád *podíval se na mě se slzami v očích. Přiskákal jsem ještě blíž a Lixí mě rychle objal.*
F: Děkuju
Cb: *pohladil jsem ho po hlavě. Sice jsem nechápal, co se děje, ale tak ho přece nebudu nutit do něčeho, do čeho nechce*
Cb: to je v pořádku broučku můj *objal mě pevněji*
F: já se ti moc omlouvám Binnie *začaly mu téct slzy a začal brečet*
Cb: heej psst Lixí.. Je to v pořádku *utěšoval jsem ho a on mi brečel do ramene. * jeto v pořádku jsi se mnou
*Po chvíli přestal brečet a já ho začal líbat. Potom jsem mu dal pusinky úplně všude po jeho hezkém obličejíčku, což mu vykouzlilo alespoň menší úsměv. Odtrhnul jsem se od něj a doskákal jsem mu pro ručník.*
Cb: Tak běž ty miminko moje *usmál jsem se a Lixie mi dal rychlou pusu a odešel do koupelny.
Pořád mi vrtalo hlavou, co se mu děje. Proč se takhle rozbrečel a tak.. Řekl jsem si, že je to možná na něj už moc a teď mu z toho není psychicky dobře. Rozhodl jsem se, že zítra vstanu brzy a pokusím se ho alespoň překvapit palačinkami k snidani, to přece zvládnu.*
F: *doběhl jsem do koupelny, kde jsem si svlékl tričko, sundal obvaz a podíval se dozadu na záda. Ty řezance byly celkem velké. Krvácely a hnisaly, takže nádhera. Osprchoval jsem se, což tedy pěkně štípalo, a potom jsem asi hodinu ještě omýval sprchu od krve, protože se moje záda rozhodly, že ty rány budou krvácet ještě víc. Neměl jsem nikoho, kdo by mi to zalepil, tak jsem si na záda hodil obvaz a nějak jsem to udělal, moc to ale nedrželo, jelikož si zkuste obvázat záda sám sobě. Pro jistotu jsem na obvaz hodil ještě ručník a přes to košili od Binnieho pyžama, která vše hezky zakryla, jen ne tu bolest.
Binnie měl ve skříni všechny věci naházené, takže žádné ani nebyly tak vyzěhlené, ale tohle pyžamo ano. Včera večer, když jsem byl dělat večeři, ho Binnie potají žehlil. I když to teda moc potají nebylo, protože jsem ho viděl ze dveří.
Někdy mi připadá, že od té doby, co mě poznal se chová úplně jinak. Ve škole to byl vždycky takový tvrďák, ale teď o prázdninách, co jsme spolu se tak už nechová. Je strašně milý a starostlivý a dokáže i brečet, což jsem si nedokázal představit už vůbec. A moooc se mi líbí, že dokáže pocity projevit i takhle. Přiznám se, že podle toho, jak jsem ho znal, bych to do něho neřekl.
Vyšel jsem z koupelny v jeho pyžamě*
Jak to, že mi to pýžo tak padne?
*sedl jsem si vedle něho a koukal na něho. On se usmál a řekl: TO JE TAJEMSTVÍ
*začal mi sušit vlasy.*
