Cb: *potom, co jsme se tak nějak doobjímali u stolu, jsme uklidili nádobí - tedy spíš Lixie, já mu to pouze narovnal na sebe a on to odnesl -. Bylo něco kolem 1 hodiny odpoledne a já nevěděl, co dělat. Leželi jsme na posteli a koukali do mobilů. Po chvíli jsem odložil mobil a nasáčkoval jsem se blíž k Felixovi. Moji tvář jsem naplácl na jeho. On se jenom usmál.*
F: copak?
Cb: nudím se.. *začal jsem mu prohrabovat jeho vlásky. Líbily se mi.. Líbil se mi celý. Byl nádherný, přímo dokonalý. Dal jsem mu pusinku na vlasy*
F: *vypnul jsem mobil a dal jsem mu taky pusinku, ale na rty. Nepočítal jsem kolik, ale těch pusinek bylo, jako je na světě vlezlých bab.
O chvilku později jsem začal přemýšlet o tom, jestli je na to vhodný čas nebo ne. Po chvilce zamyšlení jsem si řekl, že ano. Bylo to pro mě těžké se na tohle zeptat, protože jsem před Binem byl vždycky hodně shy*
Binnie? Mohl bych mít otázku
Cb: ty můžeš všechno
F: *co to řekl se na mě usmál a pořád si pohrával s mými vlasy*
Jsme už ve vztahu nebo jsme pořád jen kamarádi, kteří se mají rádi?
Cb: *přestal jsem si hrát s jeho vlasy a zarazil jsem se*
Cb: Nebuď nedočkavý *mrkl jsem a usmál se na něj, přičemž jsem mu ještě stihl cvrnknout do nosu. Objal jsem ho a zabořil se mu do hrudi. Miloval jsem jeho vůni.*
F: *zaraženě jsem se na něho podíval, ale dobře počkám až bude připravený*
Cb: *ležel jsem chvíli u něj a po chvíli mě začala hrozně bolet noha. Úplně jsem zapomněl na to, že si mám vzít prášky.*
Cb: au *vzdychal jsem, tak, že to Lixí uslyšel*
F: Co se děje? *začal jsem se o něho bát, protože mě to vyděsilo, jak zasténal*
Cb: To je v poho- ah dě. Já jsem si zapomněl vzít - práš- k-ky proti bo-lesti *ffff ouch*
F: *arghhh úplně jsem na tu jeho nožku Zapoměl*
F: To nevadí počkej tady!
*běžel jsme dolů pro prášky. Vzal jsme sebou i sklenici vody a podal to Binovi. *
Tady máš. A odpočívej. *vím, že ho to po práškách přestane bolet, ale měl jsme o něho strašný strach*
Cb: Děkuju *zapil jsem prášky vodou a prázdnou sklenici podal Lixímu. Ten na mě koukal, jako bych měl umřít, div se mu snad nespustily slzy. Pousmál jsem se.*
Cb: pojď ke mně
*natáhl jsem ruce a lixího si položil hlavu na moji hruď*
F: Miluju tě *zamumlal jsem do jeho hrudi, ale nejsem si jistý, jestli to slyšel*
Cb: Já tebe taky
F: *Zarazil jsem se a řekl stydlivym hlasem*
Eh-h ty jsi to slyšel?
Cb: Mhm *souhlasil jsem s úsměvem*
F: *po asi hodině objímaní už prášky zabraly, a tak už mi Chabgbinka nic neobtěžujovalo. Proto jsem se zeptal.* Co budeme dělat dnes večer?
Cb: To už nech na mě
F: co tím jako myslíš? *řekl jsem s mírně zamračeným obočím a s otázkou v obličeji*
Cb: Jen počkej. Až se setmí, tak uvidíš.
F: *nadzvednul jsem jedno obočí, ale nijak jsem nad tím víc nepřemýšlel. Ať mě čekalo cokoliv byl sjem rád, že budu s Chagbinem a že mu bude dobře. Zabořil jsem hlavu zpátky do jeho hrudi dal jsem mu pusu a rukou mu zajel pod mikinu na záda, kde jsem ho hladil, aby třeba nachvilku usnul, když ho bolí ta noha.*
