^-^Moon^-^Já^-^Bratr^-^dva kluci^-^

Od ztráty ke ztrátě....

Miluji tě mami....."

Koukala jsem se stále do nebe,věřila jsem že máma na mě kouká.
Věřím v její duši která teď stojí vedle mě,věřím na její dotyky které nepřestanu nikdy vnímat.

Budu na ni vzpomínat.

********

Už je to týden a já sedím na své postely...Slzy mi stále tečou z očí.
Nikdo se neodvážil vkročit ke mě do pokoje. Protože věděli že to nemá cenu,i kdyby mě chtěli utěšovat.
Tak neprestanu brečet.
A oni to vědí....

Když jsem se odvážila dojít alespoň pro vodu. Tak jsem málem už když jsem se postavila zkolabovala....
Pak jsem to ale rozchodila.

Sešla jsem schody dolů a jelikož byla půlnoc tak by kluci měli být u Dominika a stříhat nějaké videa.
Takže jsem si na lila do čisté sklenice vodu a pak si ještě z lednice vzala alespoň bílý jogurt jelikož jsem na nic chuť neměla a musela jsem snist alespoň ten jogurt.

Odešla jsem nahoru a tam se zamkla.
Celý týden jsem jedla tak maximálně jeden rohlík. Na nic jsem neměla chuť.
A pití mi kluci donesli jen když věděli že jsem ve sprše.

Po očích se mi zase začali stékat slzy.
Nevěděla jsem kde ty slzy beru ale bylo jich každým dnem více a více....

Když jsem se ráno vzbudila, tak první co jsem uslyšela bylo ticho.
Což tu moc dlouho nebylo,většinou kluci natáčeli nějaké videa.

Ale teď tu bylo ticho,takový ticho až jsem se bála jestli náhodou někdo sem nepřišel a nezastřelil...
Teď nesmím přemýšlet nad tímhle!!
Nestačí ti že jsi takhle dost na dně??!
Okřikl mě můj vlastní mozek.

A ano, měl pravdu. Nesmím přemýšlet takhle hned. Ne když už jsem dost na dně z.....Tamtoho....
Otevřela jsem dveře a podívala jsem se do chodby. Samozdřejmě že tam byly. Koukali se na mě a stali přesně před dveřmi že kterých jsem vykukovala.

,,Akkie?.... Už to není normální že jsi zavřená celý týden v pokoji...musíš někdy vylézt....",,Nechci vylézt..."
,,Akkie pro mě to taky není lehké....Neztěžuj mi to ještě ty prosím....",,já-",,můžeme dovnitř?"
Jen jsem kývla. Jsou to moji kamarádi a můj bratr....Nechci ztratit ještě je...

Sedla jsem si na postel a oni si sedli každý na jednu stranu. Dominik byl vedle mě na pravé straně ,Radek vedle něj,na levé straně vedle mě byl Vitaa a vedle něj byl Maty....Sam byl za Matym a Víťou a koukali se všichni na mě.
Až mi jich bylo líto že museli koukat na Můj zničený obličej...

,,Akkie....Je mi jasný že o máš těžký...
I já to mám těžký.....Ale....Nesmíš se hned zhroutit.. máš tu mě,a kamarády kteří při tobě budou stát...."
,,já vím.....Ale....Stejně je to pro mě strašně těžký....."
,,Já vím.....Pojď sem"Obejmul mě a na to mě Obejmuli všichni.
Oni byly pro mě jako druhá rodina....
Byly pro mě víc než kamarádi oni byly spíš jako moji bratři.... A že si jich vážím bylo slabí slovo. Já je milovala.
Strašně jsem je milovala...A to bylo taky strašně slabi slovo protože oni byly pro mě náplastí na moje zlomené srdce....Byly pro mě více než můj život..... Pro ně bych objetovala cokoliv i moji ruku nebo nohu .
Jen kdybych věděla že budou v pořádku.

,,Já vás tak miluju kluci...."
Z očí mi vytryskli slzy a podívala se na ně ,,My tebe taky" řekli kluci nastejno
,,Nevím co bych bez vás dělala.....vždyť vy jste pro mě jako rodina....Ne vy jste pro mě rodina....."
,,To jsme byly hned ze začátku. Protože tě máme rádi Akkie..." řekl Vitaa. Sakra ti kluci jsou pro mě celý můj život!....,,Nevím co bych bez vás dělala....nejspíš bych tu shnila."
,,Nikdy tě neopustíme"
Řekl Maty,,Děkuji.....I když tohle je slabý slovo... ",,Pro nás je daleko lepší když ti uděláme úsměv na tváři než aby jsi nám říkala děkuji Akkie"
Řekl Radek. Oni byly poklad který jsem tak dlouho hledala.
,,Asi bych měla zavolat Molly"
Rozhodla jsem ,,Řekl jsem jí to....nemusíš. prý ti nechá prostor"
Prohlásil Maty ,,Děkuji.....Vy jste strašně zlatí.....",,Nemáš za co děkovat tohle by udělal každý",,ne....neudělal....Věř mi Maty...."
,,Nechceš se jít najíst?"
,,Asi jo....",,Tak pojď....." Šli jsme dolů ale když jsem byla dole tak se mi rozezněl mobil... Nemocnice...

Ne Prosím ne.
,,Dobrý den....",,Dobrý den....Je nám to moc líto.....Ale.....Vaše kamarádka....Mrtvá"
V očích se mi rozlil další vodopád....Ne....Už ne prosím .....
,,Děkuji.....C-C-Co se ji s-s-stalo?.."
,,Srazilo ji auto.....údajně chtěla jít za vámi...Ale....auto do ní narazilo tak silnou rychlostí tak že byla na místě mrtvá" Třískla jsem s mobilem o zem...a sesypala jsem se na zem....
NE!!!....PROČ JÁ??!!

Dominik a ostatní za mnou přiběhli z kuchyně. Ostatní mě Obejmuli a radek vzal můj mobil. Podal mi ho a řekl
,,Funguje...Ale je na sračky...."
,,Teď je mi to u prdele.....Já jsem takový....!!",,Co se stalo?"...,,Molly....."
Tohle jediný slovo které jsem řekla a kluci stále celý napnuli...přesně jako struny.

,,Pojď sem...." řekl Dominik a Obejmul mě ,,Akkie?"..Řekl zničehonic samo a přišel ke mě ,,Ano......" slova jsem byla schopna jen trochu. Protože jsem měla sucho v krku ,,Pôjdeš so mnou na chvíľu von?",,Asi jo.....potřebuji na vzduch..."

Vyšli jsme a vyrazili rovnou do parku
,,Co se děje?"Zeptala jsem se Sama
,,Viem že to nie je dobrá chvíľa ale....
Už to nedokážem v sobě dusiť.....
Akkie....pozri sa na mě....."
Jak řekl tak jsem udělala. Zahleděla jsem se do jeho modrých očí
,,Vieš že ťa milujem Z celého srdca?...."
,,Ano....",,Vieš....Od tej chvíle čo som ťa poprvé spatril.... Bola si ako zvoneček v mé duši. Ako by sa Najednou svet zastavil a bola si tu len ty.
V tej škole keď som poprvé prisel. A ty jsi sa zasekla na mě... Bolo mi jasné že jsi ďalšie fanynka ale ty jsi už od pohľadu bola výjimečná a vieš ako rok viem? Ľahko. Jakmile si ma provedla po škole a já na tvojim obličeji pozrel ten úsmev tak som sa hneď zamiloval do toho úsmevu. Nevěděl som jestli to je len pretvarka ale teď viem že nie....A že jsi opravdu úžasný človek. Ktorý mi udělá na tvári pokaždé úsměv len keď sa ma mé pozerá....
Akkie budeš do mnou chodiť?"

Hm hm hm no jako tuto kapitolu jsem mohla vydat zítra ale tak co :D