Secret girl

Úvod

Začátek nového školního roku, nebyl nikdy pro Stephany jednoduchý. Vždy jí mrzelo, když viděla ostatní jak se loučí s rodiči, které ona sama nikdy nepoznala. Byli jí tenkrát tři roky, když jí její teta našla v prázdném domě. Po té se jí ujala a starala se o ní, jako o vlastní, ovšem nikdy jí neřekla kdo byli její rodiče. A když na to náhodou padla řeč tak rychle změnila téma. Stephany to mrzelo, protože se za prvé nikdy nedozvěděla nic kromě základních informací. A taky jí dost štvalo jak jí teta neustále hlídala a chránila, jako by byla nějaká princezna, které každou chvíli hrozilo nějaké nebezpečí. 

''Ahoj'' Rozloučila se se svou tetou a nastoupila do vlaku. Nechtěla s ní mluvit ne teď, potom co se včera pohádali opět na téma rodiče. Šla ke svým kamarádům a následně si přisedla k Melanie, která se cpala bertíkovými fazolkami, které si koupila před tím než došla na nástupiště. ''Nazdárek, lidi'' pozdravila dost suše a uvelebila se na pohodlném sedadle. ''Ahoj, věděla si, že se po tobě minulý ročník koukal Tom?'' zeptal se jí její hnědovlasý kamarád, který právě teď odtrhl své čokoládové oči od knihy. ''Všimla jsem si. A je mi to fuk. Riddle je jen nafoukaný, sebestřední pablb. '' odvětila a s zamyšleným výrazem pozorovala svého kamaráda, který se tomu zasmál. Nikdy Toma neměla v oblibě, a teď s ním dokonce musela mít i hlídky, jelikož je z ní primuska. ''Jaký byli prázdniny?'' zeptal se aby odlehčil dusno, které mezi nimi bylo. ''Nic moc, snažila jsem se něco zjistit o rodičích, ale když na to přišla teta, vše zničila. Co ty tvoje?'' zeptala se na oplátku s melancholickým úsměvem. ''No byli jsme v Himalájích... Celkem to ušlo.'' řekl a pak se opět věnoval knize. 

Vlak byl skoro v Bradavicích, ještě půl hodiny jízdy zbývalo. Stephany si nemohla nepovšimnout Riddlova pohledu, který jí věnoval celou cestu. A tak si ho změřila vražedným pohledem, kdežto on se na ní usmál. Ona jen protočila očima. Pak odvrátila pohled na divokou krajinu, která se mihala za oknem. 

Když dojeli do školy, tak si jako vždy prváky převzal hajný, šafář a klíčník, to vše v jednom. A ostatní studenti si nastoupili do kočárů. Zrovna k nim si přisedl Avery, Lestrange a idiot (Tom). Avary byl známý tím, a dokonce se nechal i slyšet, že se mu Stephany líbí, a kdyby mu to povolila nosil by jí na rukou. Ona ho ovšem ráda neměla, jistě občas s ním prohodila pár zdvořilostních frází, ale to nic neměnilo na tom, že je to kamarád člověka, kterého ráda nikdy neměla. 

Riddle jí pořád pozoroval, jakoby se jí snad pokoušel číst myšlenky, ovšem u ní moc nepochodil. Ona uměla velmi dobře své myšlenky zakrývat. ''Steffi, miláčku, pověz už sis to se mnou rozmyslela? Dáš mi jen jednu šanci?'' pověděl jí Avery, který se snažil dát ruku okolo pasu. Ona mu jí však odstrčila. ''Avery, už čtvrtý rok ti říkám, že ne. Promiň, ale buďme spíš kamarádi. '' odvětila taktně. Tom po něm střelil nenávistným pohledem.  

Kočáry zastavily a studenti se vydali do velké síně, kde jako každý rok probíhalo zahajování. Posadili se ke stolu a všichni už netrpělivě čekali na nové členy koleje. Přišlo jich tam jedenáct, nádherný počet. Poté byl proslov ředitele Dipetta, který všem poděkoval za to, že ho poslouchají a pak se jim na stolech objevilo jídlo. 

Po vskutku vydatné večeři se všichni vydali na svou kolej a do svých pokojů. Stephany unavená se šla vykoupat a pak šla ihned spát. Než usnula přemýšlela opět o svých rodičích, ovšem spánek byl daleko silnější, než si myslela... 

Tak toto mě opět napadlo. Tak snad to nebude velká magořina.. Snad se vám to bude líbit. Tak papky