„Percy Jackson znovu vyhrál! Je to neskutečné Bobe. Před měsíce někam záhadně zmizel a po svém návratu překonává rekordy a vyhrává jeden závod za druhým. Bohužel má i několik problémů ohledně bulváru a toho jak se reprezentuje. Měl by se nad sebou zamyslet…“
„Máš naprostou pravdu Dane. Nikdo neví, co se s ním stalo, ale Percy Jackson je na vrcholu své kariéry!“
Chlapec sáhl po ovladači a vypl ty žvásty, které ho začínali deptat. Zvedl se z pohovky a do ruky si vzal skleničku, kde měl nahořklou tekutinu, kterého dokázala uklidnit. Nejzajímavější na tom, ale bylo, že ať už pil alkoholu kolik chtěl, nikdy se neopil. Dokonce, když jel z jedné party, kde vypil snad deset flašek alkoholu, ho zastavili policajti a dali mu dýchnout. Policisty i jeho samotného překvapilo, že má 0.00 promile. Zelenoočko do půl těle vypil zbytek, co měl ve skleničce a položil jí na dřez. Namířil si to k sobě do ložnice. Pomalu otevřel dveře a opřel se o futra. Když viděl co se v pokoji děje, zhluboka si povzdechl a prohrábl si svoje havraní vlasy.
„Vypadněte.“ Zachraptěl na děvky z jednoho klubu a na svého „přítele“, který tam byl s nimi.
„Ale no tak chlape. Jsme v tom nejlepším…“ žadonil Jacob.
„Jste u mě v ložnici a v mé vile!“ sykl nepříjemně „Seberte si svoje věci a ať vás tady už nevidím!“ naštvaně třískl dveřmi a šel se ustrojit. Přehodil si přes sebe tmavě modrou košili, kterou ani nezapnul a místo trenek nebo kalhot si vzal červeno-žluté plavky. Do jedné ruky si vzal plavecké brýle a do druhé klíče od domu. Když vyšel před dům, pod nohami ucítil horký písek, který se mu dostával mezi prsty. Nasál vůni moře, které mělo barvu oranžovou barvu, protože zrovna vycházelo slunce a vydal se ke břehu. To nejlepší co kdy mohl udělat, bylo si postavit vilu přímo u moře. Takhle, když ho něco naštvalo, mohl jít jenom pár kroků a uklidnit se v hlubinách moře, kde si mohl povídat s rybkami.
Chlapec vstoupil do moře a uchvátil ho příjemný pocit, když zase cítil to jediné, co mu zbylo – moře. Kousek od břehu si sedl do moře a rozhlédl se kolem. Tady na Miami Beach je krásně. Chlapec odjel daleko od jeho starého domova, takže když se někam podívá, nevidí něco, co by mu připomnělo jeho starý život. Jediné co mu zůstalo, je vědomí, že je syn Boha moře a toho se nikdy nezbaví a taky jeho každodenní sny, ze kterých se každou noc probouzí. Už se mu nezdá jenom o tom, že stojí nad matkou a Paulem s krvavým Anaklusmosem, ale také jak zabíjí Shua. Jeho jediného nejlepšího přítele Japonce. Nejhorší na tom všem je, že on ho opravdu probodl a Shu zemřel v jeho náručí.
„Nezabývej se minulostí Jacksone…“ zakroutil hlavou a nasadil si plavecké brýle. Zase se postavil a rozeběhl do vln krásného azurového moře. Stál už v přijatelné hloubce a chtěl skočit, když ho zarazila náhlá změna počasí. Svůj zrak nasměroval na oblohu a zamračil se.
„Sakra Die! Dneska mělo být krásné slunečné počasí! Nemůžeš to měnit, podle tvojí náldy!“ zakřičel na oblohu. Kdyby ho teďka někdo viděl, určitě by zavolal do blázince, aby si přijleli pro blázna co řve na oblohu. Určitě by ho hned dali na samotku a nasoukali do svěrací kazajky.
„To se pleteš. On si může dělat, co chce. Je to vládce nebes.“ Pokrčil vedle něho rameny hnědovlasý chlapec, který měl, bílí melír na levé straně.
„Ty jsi jenom vidina a on.“ Ukázal na oblohu „On je jenom mýtus, kterému nikdo nevěří!“ znovu zakřičel na oblohu, kde začali šlehat i blesky.
ČTEŠ
Nobody: Start all [FF-PJ]
FanfictionJmenuje se Percy Jackson a je nikdo. Celý svět ho vnímá, jako prostého normální kluka, který chodí na střední, která pořád mění. Nikdo o něm, ale neví že už jednou zachránil svět a měl by znovu. Jenže co se stane, když slavný Percy Jackson už nechce...