Nobody: Start all [FF-PJ]

DeathBlow

Percy

K chatce jsme přišli, až jako poslední možnost.

„Jestli není tady, tak se propadl do země.“ Zamumlal jsem si pro sebe a šel ke dveřím. Jakmile jsem chtěl otevřít, ozvala se rána a já odletěl několik metrů dozadu. Zvonilo mi v uších a šíleně mě bolel pravý bok. Otevřel jsem oči a uviděl svojí chatku v plamenech. Sáhl jsem si na pravý bok a nahmatal něco, co rozhodně k mému tělu nepatřilo.

„Sakra…“ rozkašlal jsem se a pomalu vstal „Annabeth!“ nic se neozývalo. Rozhlédl jsem se kolem sebe a uviděl jí pod troskami. Rozeběhl jsem se k ní „Annabeth.“ Klekl jsem si a pomalu jí odhraboval. Šáhl jsem jí na krční tepnu… Žije. Políbil jsem jí na čelo a šel k mé chatce. Jenom doufám, že Shu nebyl uvnitř. Všichni táborníci se seběhli a zalapali po dechu.

„Před vámi je Annabeth.“ Zakřičel jsem jí „Pomozte jí.“ Několik lidí k ní přiběhlo a začali z ní sundávat zbylé trosky. Otočil jsem se zpět k místu dění a uprostřed ohně jsem zahlédl osobu.

„Shu?“ zaostřil jsem a opravdu to byl on.

„Percy já… Já nevím, co se stalo.“ Podíval se na mě a v jeho očích byl vidět strach.

„Ale víš synu.“ Zaburácel mohutný hlas „Přišel čas, abys splnil to, co ti bylo určeno.“ Vedle něho se objevil… Tartar?!

„Kdo… Kdo jste?“ Shu začal couvat. Bál se ho. Kdo by se nebál Tartara?!

„Jsem tvůj otec.“ Tartar na obličeji vytvořil něco, čemu by se dalo říkat úsměv, ale úsměv to rozhodně nebyl „Je na čase, aby sis vzpomněl.“ Tartar šáhl Shuovi na hlavu. Napjatě jsem čekal, co se stane. Jakmile dal Tartar svojí ruku pryč, Shu se na mě podíval, ale jako by to nebyl on. Jako by to nebyl, ten nejlepší přítel, kterého znám. Jeho oči byli rudé a ne hnědé jako vždy. Začal jsem se ho bát, protože jsem z něj cítil smrt.

„Musím zabít Percyho Jacksona.“ Shu si sundal svůj přívěšek a okamžitě se mu v ruce objevil meč. Jenže tentokrát udělal ještě něco a v druhé ruce se mu objevil druhý meč.

„Oh… To jako vážně?“ podíval jsem se vyčítavě na Tartara, ale ten jen nevině pokrčil rameny. Podíval jsem se na Shua.

„Já s tebou bojovat nebudu.“ Usmál jsem se a otočil se na přátelé. Annabeth už byla na nohou a koukala se na mě „Ať se stane cokoliv.“ Podíval jsem se na všechny „Nikdo nezasahujte do našeho boje, a když říkám nikdo, tak nikdo.“ Snažil jsem se dát do této věty co největší důraz. Znova jsem se otočil na hnědovlasého kluka, s bílím melírem na straně přede mnou a vzpomněl si na všechny krásné chvíle s ním „Měl jsem dobrý život…“ řekl jsem potichu a oddaně zavřel oči. Ucítil jsem nehoráznou bolest v pravém stehně a potom i v levém. Moje nohy už nedokázaly dál držet moje tělo, takže jsem spadl na kolena. Otevřel jsem oči a uviděl před sebou dva hroty mečů.

„Musíš mě zabít Percy, nebo já zabiju tebe.“ Šeptl Shu. Jeho meče si dal podél těla a já tak měl dokonalý výhled na něj.

„Já s tebou nebudu bojovat Shu.“ Zachraptěl jsem „Jsi jako můj bratr… Já tě nechci ztratit.“

„Tak to radši zemřeš?!“ vykřikl a já jen přikývl.

„Lepší zemřít tvojí rukou, než někoho koho nemám rád.“ Shu se jemně usmál. Pustil svoje meče a objal mě.

„Mám tě rád Percy a omlouvám se.“ Než jsem se stačil zeptat, za co se omlouvá, tak se moje ruka začala sama hýbat směrem ke kapse, kde jsem měl propisku.