Nobody: Start all [FF-PJ]

Home

Každý se musí nějak rozhodnout, ale rozhodnutí vzít sebou Luka byla ta největší chyba. Blesklo hlavou zelenookého chlapce u kormidla.

                „A taky-“

                „Sakra Luku! Zavři na chvíli tu tvojí nevymáchanou hubu!“ sykl nepříjemně Percy na svého blonďatého přítele.

                „Ale Percy.“ Než stačil ještě něco říct, Percy ho zarazil.

                „Chceš další jizvu na té tvé nechutně dokonalé tváři?!“ sykl na Luka, který polkl, tak že to muselo být slyšet na míle daleko. Už byli na cestě dva dny a Percy spal jenom čtyři hodinu a to ho musel Luke praštit, aby si vůbec odpočinul. Člověk by řekl, že když kormidluje syn Poseidóna, že tam budou hned, ale dostat se z Miami na Long Island je celkem oříšek.

                „Neměl by si na něj být takový.“ Objevil se vedle Percyho jeho bratr.

                „Nemá být, tak otravný.“ Povzdechl si a podíval se dolů na palubu, kde Luke v poklidu klimbal.

                „On se snaží tě jenom rozveselit. Kdy jsi, se naposledy usmál?“

                „Před týdnem na závodech.“ Odpověděl Percy a ani o tom nepřemýšlel.

                „Já myslím normální úsměv. Upřímný a ne z donucení kvůli kamerám.“ Povzdechl si Shu a ještě k tomu protočil očima.

                „To už je nějaký pátek.“ Odpověděl Percy a sklopil hlavu. Vzpomněl si na dny, kdy se smál neustále po boku svých přátel. Bohužel postupem času ztratil vše, díky čemuž se smál.

                „No vidíš.“ Drkl do něj „Stal se s tebe mrzutý a nepříjemný Percy. Už nejsi takový jako dřív. Nejsi ten Percy, kterého mám rád.“ Percymu, v očích zaleskly oči. Tohle byl první projev citů, který za poslední měsíc vyjádřil. Samozřejmě, že se vztek nepočítá.

                „Já vím Shu.“ Řekl roztřeseným hlasem Percy, ale pořád se díval před sebe. Shu to už nevydržel a zezadu objal svého přítele. S Percym to ani nehnulo a jenom mu po pravým líčku sjela první slza. Po nějaké chvíli tlak kolem Percyho boků zmizel a i ten hřejivý pocit.

                „Kdy už tam budeme?“ objevila se v kajutě blonďatá hlava. Percy si dal na čas s odpovědí, protože se musel uklidnit „Halo?“

                „Támhle je New York.“ Oznámil mu znovu chladným tónem, který Percy v poslední době hodně používal. Už ani Luke si nepamatoval ten krásný a vlídný hlas, svého přítele, kterého poznal před pěti lety.

                Byla noc a New York svítil jako by tam bylo milión světlušek. Večer New York doopravdy ožívá a každý, kdo tam bydlí se ani skoro nevyspí, teda pokud nemá dobré těsnění. Netrvalo dlouho a jejich loď proplula kolem Fire Islandu a mířila si to rovnou k pobřeží Tábora polokrevných.

                V tu chvíli Percyho zalila nejistota. Je opravdu správné se vracet? Opravdu by jim měl pomáhat? Z myšlení ho vytáhla ruka, která se objevila na Percyho rameni. Podíval se na majitele, který se soustředěně dívala dopředu. Už to nebyl ten kluk, kterého vídával každý den u něj ve vile, ale starý Luke, kterého si pamatoval.

                „Musíš se rozhodnout teď Percy. Za chvíli nás táborová hlídka uvidí.“

                „Já se už dávno rozhodl.“ Zamumlal Percy.