Nobody: Start all [FF-PJ]

I know it

Percy

                Bledší chlapec než, kdy před tím se nadechl.

                „Nico.“ Položil jsem mu ruku na rameno „Není nic, čím by si mě dokázal překvapit.“ Jemně jsem se usmál.

                „Ty to víš?!“ vyjekl Nico. Já jen jemně přikývl a podíval se před sebe „Takže ty jsi celou tu dobu věděl, že jsem gay a nejradši bych tě hned políbil?!“ rozhodil rukami, až se praštil rukou o opěradlo „Celou tu dobu víš, že jsem do tebe zamilovaný a ty jsi nic neudělal…“ mluvil už klidněji. Já jen zavřel oči, abych zadržel všechny emoce, které se mi drali na povrch. Pomalu jsem oči zase otevřel a podíval se do krásně oranžového slunce. Západ slunce mě nikdy nepřestane fascinovat.

                „Jo Nico. Celou tu dobu jsem to věděl.“ Sklopil jsem hlavu a podíval se na špičky svých zablácených bot „Přece sis nemyslel, že jsem tak blbej a slepej.“ Šeptl jsem a začal do země nohou dělat čáry.

                „Proč jsi mi nic neřekl…“ povzdechl si Nico a podle toho jak luplo opěradlo, jsem poznal, že se Nico opřel „Mohli jsme si tohle všechno ušetřit.“

                „Čekal jsem, až mi to povíš sám. Navíc v tu dobu jsem měl všechno.“ Nostalgicky jsem se zasmál „Teď nemám nic. Annabeth, přátelé, rodinu…“ zvedl jsem hlavu a podíval se na oblohu, která byla oranžová jako slunce přede mnou „Taky bych ti tu lásku nemohl opětovat. Miloval jsem Annabeth a pořád miluji. Nechtěl jsem ti ublížit.“ Postavil jsem se a podíval se na Nica, který se koukal na oblohu, a po tvářích mu stékaly slzy. Přiblížil jsem k němu svojí ruku a položil jí na jeho tvář. Jemně sebou škubl, ale po chvíli zavřel oči a užíval si mého dotyku. Bylo to zvláštní. Nikdy jsem nepomyslel na variantu, že bych mohl být gay, protože se mi odjakživa líbí holky, ale právě teď se ve mně něco hnulo. Nico byl úžasný přítel a já věřím, že bych ho i možná dokázal milovat, ale já si vybral. Naklonil jsem se a políbil ho na lícní kost.

                „Zapomeň na mě Nico. Najdeš si někoho, kdo si tak skvělého kluka zaslouží.“ Zašeptal jsem blízko jeho obličeje a pomalu jsem dal svoji ruku z jeho tváře „Sbohem Nico. Děkuji ti, že jsi tu pro mě vždycky byl.“ Pomalu jsem se rozešel ke své lodi a ještě zapískal na Shua „Shu! Pojď sem!“ Shu hned přiběhl a šel těsně vedle mé levé nohy.

                K lodi jsem přišel, když už slunce skoro zapadlo. Shuovi jsem udělal provizorní postel a nechal ho v kajutě. Měl jsem namířeno do vody, ale vyrušilo mě kručení v břiše.

                „Měl by, jsi se najíst, kámo.“ Ozval se Luke, který seděl v kuchyni a něco jedl.

                „To mi povídej. Nejedl jsem celý den.“ Namířil jsem si to k ledničce plně rozhodnut, že najdu něco k snědku.

                „V mikrovlnce je ještě zbytek brambor a v troubě máš maso.“ Usmál se Luke a dal si do pusy další sousto „Jsem rád, že tahle loď je tak moderní. Má to své výhody.“ Mluvil a při tom žvýkal jídlo.

                „S plnou pusou se nemluví. Akorát mi to tady celé poprskáš.“ Zamumlal jsem a dal si na talíř maso s bramborami. Sedl jsem si na lavici, ke stelu vedle Luka a pustil se do jídla, které na mě přímo křičelo „Sněz mě!“. Chvíli bylo ticho, ale to by to nebyl Luke, kdyby nezačal mluvit. Bych si myslel, že je nemocný.

                „Myslel jsi vážně to, co jsi říkal v hlavní budově?“ ukrojil si maso a dal si ho do pusy. Já dožvýkal své sousto a pomalu ho spolkl.