Nobody: Start all [FF-PJ]

I'am only human

Annabeth

Percy. Téma týdne. Od doby co ho na nosítkách vzali do táborové nemocnice, nepromluvil. Ani když mu rovnali žebra – bez toho aby ho uspali – nepromluvil. Nezakřičel, nebrčel. Jenom koukal nahoru na trop a nechal svoje tělo na pospas apollónovým dětem, kteří si dokonce přizvali na pomoct několik táborníků, aby ho když tak přidrželi. Byli tak ničemu. Všichni akorát koukali na Percyho s otevřenou pusou.

„Percy?!“ luskla mu před očima Ráchel. Nemrkl a ani se na ní nepodíval.

„Tohle trvá už týden Ráchel.“ Povzdechla jsem si „V živým těle je mrtvá duše.“

„To si nemyslím…“ záporně zakroutila hlavou „Je v šoku…“

„V šoku?! Ty ale trvají jen několik hodin nebo den! Ne týden!“

„Nekřič na mě Annabeth!“ vyštěkla Ráchel „Najdi si někoho jiného, na kom si vybiješ vztek…“ šeptla Ráchel a pohladila Percyho po tváři.

„Promiň Ráchel…“ prohrábla jsem si vlasy „Měla bych už jít. Mám dneska kontrolu srubů.“ Zavrčela jsem a rychlým tempem odkráčela pryč. Vzala jsem si desky s papíry, které jsem měla položené v jídelně a šla na kontrolu. Všichni měli osm bodů, až na Afroditin srub, který měl deset a Áresův srub, který dostal pět bodů. Poseidónův srub dostal… nula bodů. Místo srubu, tam bylo jen ohořelé dřevo a věci. Nic z toho se už nedalo použít, takže Cheirón přikázal odklidit trosky a postavit nový srub. Jenže se k tomu ještě nikdo nedostal. Nahlas jsem se nadechla a zase vydechla. Do nosu se mi dostal čerstvým vzduch s nádechem spálenin. Otočila jsem se na patě a vydala se do hlavní budovy.

„Tady.“ Mrskla jsem desky na Cheirónův stůl a chystala se odejít.

„Nějaké změna?“ zamumlal.

„Ne.“ Otevřela jsem dveře a zavřela za sebou. Vyčerpaně jsem sjela po zdi naproti dveřím a přemýšlela co dál. Nedostávala jsem nápady. Mělo jsem vymazáno. Nedokázala jsem se na nic pořádně soustředit. 

„Annabeth!“ vykřikl Grover „Pojď honem. S Percym se něco děje.“ Vyhrkl a vzal mě za ruku. Všichni se seběhli k nemocnici a sledovali dění ve předu.

„Annabeth!“ vyhrkl jeden z dětí Apollóna. Nevím proč, ale nedokázala jsem si vzpomenout na jméno. Procpali jsme se špacírem lidí „Nevím co se to děje, ale Percy má zase všechny zranění jako ten den. Nechápu to. Nedává to smysl.“ Percy tentokrát nebyl potichu. Po dlouhé době jsem zase slyšelo jeho hlas, ale ne tak jak jsem chtěla. Křičel. Byl připoutaný k lůžku, aby si ještě neublížil.

„Hlídali jste ho někdo?“ zamračila jsem se.

„Byli tady dva lidi a nikdo z nich mu nic neudělal.“ Pak mi to docvaklo.

„Skontrovali jste, jestli ty zranění vážně má?“ zamračila jsem se. Ten kluk jen vykulil oči a zakýval do záporu. Přišla jsem k jeho lůžku. Měl sice otevřené oči, ale byli jiné. Percy spal s otevřenými oči.

 „Potřebuji aspoň osm silných táborníků!  Zakřičela jsem na shluk lidí před budovou. Přišel ke mně Cris, Clariss, Grover, bratři Stollovi, Jason, Leo a Frank „Rozepnu ho. Držte mu ruce i nohy!“ dala jsem pokyn a oni tak udělali. Jakmile jsem se ujistila, že ho pevně drží rozepli jsme s Ráchel kožená pouta, co měl kolem rukou, nohou a pasu „Běžte s ním dolů k moři na molo!“ všichni se svižným tempem rozešli k moři.

„Tak a teď ho hoďte do vody!“ všichni na mě vykulili oči „Šup!“ určitě chtěli něco říct, ale nakonec tak udělali. Percy pomalu klesal k hladině.