Velká bolest (Ereri) [✔️]

29 - boj před smrtí

Pro mou lásku Creepy_Veru 😏😏💦💦❤️

Šel jsem s Levim k té Mikase. Vůbec se mi tam nechtělo ale museli jsme. Bál jsem se, že bych přišel o Leviho. Cestou jsem potkal Hanji.
  ,,Ahoj Erenáčku!" Zařvala a objala mě.
  ,,Jak jsi mi napsal o té Mikase tak jsem si řekla, že půjdu s váma." Řekla.
  ,,Hanji! To nemusíš!" Křikl jsem po ní.
  ,,Ale jo a drž hubu!" Řekla a šla s náma.

Na místě

  ,,Ty hajzle teplej!" Zakřičela na nás Mikasa.
  ,,No a co, že jsem gay?! Co po nás chceš?!" Zeptal jsem se jí.
  ,,Chci tvojí smrt!!" Zakřičela a najednou se z člověka přeměnila na ohnivého draka. Jak vím, že ohnivého? Má takový lávový proužky na random.

Pohled Leviho

Byli jsme uzavřeni v kruku ohně. Slétla na zem a posílala na mě menší ohnivé koule. Já se jim vyhýbal a běžel jsem obloukem k ní. Ona chtěla vzlétnout ale já ji trošku potrhal konec křídla. Stejně vzlétla a poslala na mě větší kouli. Já se vyhl a zařval na ni. Chtála prolétnou přímo nade mnou. Chytil jsem ji za nohu a strhl k zemi. Nemohla na ni došlápnout, vběhl jsem k ní a poranil jí křídlo. Šla jí vidět i kost, což bylo jedině dobře. Z venku jsem slyšet velkou ránu a pak pukání kamenů.

Pohled Erena

Hanji mi dala lahvičku s tím, že ji mám vypít a pak vší silou bouhnout do země, tak jsem i udělal. Zemina se začala rozdělovat na několik částí. Mezery v ní by člověk ale jen tak nepřeskočil. Drak náhle vyletěl z hořícího kruku a vzal mě do pařárů. Na nějáké skále mě hodila do nějáké velké jámy a zase letěla. Byla tam hlína a trochu písku, tudíž jsem si vykopal cestu ven, ale ta skála, kde bylo kamení vlastně jen na povrchu, byla dost vysoko. Pád bych nepřežil a nekdy nic nebylo. Navíc mezi skálou a zbytkem půdy bylo opravdu velká díra, která vedla do neznáma.
V dály jsem ale viděl Leviho, Hanji a rozběsněného ohnivého draka, který už sotva lítal.

Pohled Leviho

Někam odletěla s MÝM Erenem. Rozhodl jsem se rychle přeběhnout plameny, jednat protože ho musím zachránit a druhak, protože už tu není místo. Jsou tu všude hořící hroužky. Zařval jsem na oheň v domění, že trochu ustoupí. A taky že ano. Zařval jsem tedy znova a hned se rozeběhl. Něco jsem cítil ale hned to bylo pryč. Viděl jsem Hanji, která se snažila vymyslet, jak přeskákat velké příkopy mezi půdami.
Málem do jednoho spadla, kdybych ji včas nezachytil zuby za triko. Pro mě to byly normální kroky, ale nesměl jsem stoupnout hned na kraj toho ostrova.

Doběhl jsem s Hanji v zubech ke skále, kde letěla. Tam ji pustil a řekl, ať se jde schovat. Dračice letěla zpátky ke skále za mnou. Nahoře se proměnila zpátky na lidkou podobu a dělala něco s žebříkem. Po chvíli vylezl Eren. A ona mu přiložila meč ke krku. Hned na to ho povalila na zem a protože byli na kraji, valila se z kraje krev a dokonce jsem viděl padat i ruku