Dramione - Advent calendar

1.12.

Bylo prvního prosince, venku sněžilo a Hermiona se stejně jako ostatní žáci už nemohla dočkat Vánoc. Narozdíl od prvních a druhých ročníků zůstávala celá jejich skupina starších studentů v Bradavicích. Ne, že by nechtěla strávit svátky u rodičů, jenže ti si ji stále moc nepamatovali. Ano, bylo po válce a ona teď dostudovávala závěrečný, sedmý ročník, který přerušila bitva s Voldemortem a jeho stoupenci. První měsíce nebylo co slavit. Zemřelo jich až moc na to, aby se těšili z vítězství. Fred Weasley, Remus a Nymfadora Lupinovi, Levandule Brownová a mnoho dalších. Po čase se však začali znovu smát, postupně, ale jistě se jim vracela pozitivní nálada. Nikdy nezapomněli na válku, jež otřásla celým kouzelnickým světem a jistě dlouho nezapomenou, ale nemohli do konce života pouze truchlit, a proto většina z nich ani nezaváhala, když jim profesorka McGonagallová nabídla dostudování sedmého ročníku a okamžitě ho přijala. Bylo jich celkem dvacet pět a do seznamu žáků, který Bradavická ředitelka na začátku roku četla, jakoby se vrátili o osmnáct let zpět v čase a čekali, kam je Moudrý klobouk zařadí, akorát s tím rozdílem, že teď už si byli stoprocentně jistí u jakého stolu mají sedět, samozřejmě patřili Nebelvírští studenti, jako například Ron Weasley, Hermiona Grangerová, Parvati Patilová, Neville Longbottom, Seamus Finnigan, Dean Thomas a neposlední řadě také Harry Potter, pak tu bylo několik mrzimorců, kam patřila i Abbotová Hannah, Justin Finch- Fletchey, Ernie Macmillian, Zachariáš Smith, Havraspáři, kde nesměla chybět Lenka Láskorádová, Padma Patilová, Terry Boot, Michael Corner a Cho Changová a hlavně i několik Zmiozelů, Pansy Parkinsonová, Astorie a Daphné Greengrasovy, Theodore Nott, Blaise Zabini a nad očekávání všech přítomných i Draco Malfoy. Každý by přecijen čekal, že se bývalý Smrtijed po porážce Voldemorta schová a zahrabe někam hluboko tak, aby ho už nikdy nikdo neviděl a on si místo toho jen tak nakráčí do Bradavic, jakoby ještě před necelým rokem nestál na straně zla. Hermiona se na něho však asi jako jediná i přes to všechno nedívala jako na krysu, které by nejradši usekla hlavu a naservírovala jí Křivonožkovi jako předkrm. Sama neměla sebemenší tušení, jak je možné, že ho i přes to jak ji nazýval, co jí dělal a ke komu se v závěrečné bitvě přidal, přestala nenávidět. Ne, že by Zmiozela měla ráda, ale nevadil jí a byla schopna ho ignorovat. Navíc to nebylo nijak složité, protože ani sám Draco neměl potřebu si s nikým nic začínat a raději se všem vyhýbal. Samozřejmě Miu zajímalo, jak je možné, že se zbavil kousavých nadávek a že svůj proslulý Malfoyovský úšklebek schoval za nic neříkající masku. Nicméně, Nebelvírce také jakožto nejchytřejší žákyni svého ročníku, narozdíl od ostatních došlo, že mladým Zmiozelům věří i profesorka McGonagallová, jinak by je do školy přeci nikdy nepozvala, a tak se rozhodla je neodsuzovat a pokud možno si jich nevšímat. Takzvaně, pokud nechají oni ji, ona nechá na pokoji je. A oni to zřejmě neměli jinak, protože kromě hodin, které měli spojené s Nebelvírem, se Zmiozelové bavili pouze mezi sebou a stranili se ostatních bez toho, aby je jakkoli uráželi, nebo se do nich naváželi s tím, že mají čistou krev a mohou si dovolit lepší košťata, či kotlíky, i když z toho už většina z nich dávno vyrostla. Dospěli, a to bylo dobře, jelikož začali vše vidět jinýma očima a dokonce i zalitovali svých dřívějších činů. Navíc i je bitva poznamenala a to možná víc, než ostatní.
   Nicméně, odbočme od depresivních témat a pojďme se společně zabývat přítomností. Hermiona zrovna kráčela po boku svých přátel, Ginny Harryho a Rona, do Velké síně, kde jim měla ředitelka Bradavic, Minerva McGonagallová oznámit jakousi novinu, která se zřejmě týkala Vánoc na hradě, které byly už za necelých 24 dní a mimo jiné se tam měli také navečeřet. ,,Co myslíte, že to bude za překvapení?" Zeptala se Ginny s úsměvem od ucha k uchu a rukou si prohrábla své ohnivě zrzavé vlasy. ,,Jak znám McGonagallovou, bude to jistě nějaká slavnost a taky to podle všeho bude pouze pro starší ročníky," odvětil její starší bratr Ron a podíval se na Hermionu, která zrovna protáčela panenkami. ,,Ne, tyjo. Určitě to bude pro první, druhé, třetí a čtvrté ročníky, protože ty určitě zůstaly tady na hradě a neodjely domů," pronesla ironicky brunetka a plácla se rukou do čela, ,,nekdy přemýšlej hlavou, Ronalde." ,,Tak to promiň, ale já hlavou přemýšlel. A neřekl jsem nic, kvůli čemu by si na mě musela být nepříjemná," zamračil se zrzek a založil si ruce na hrudi. Hermiona si povzdechla. ,,Promiň," vydechla a vrhla po něm omluvný pohled, ,,jsem dneska nějaká unavená. Přes noc jsem skoro nespala a to se teď projevuje na mojí náladě." Ron se na ní pouze zazubil a dál už se o to nezajímal. Harry, který dosud pouze mlčky kráčel po jejich boku, konečně vzhlédl a potom, co se ujistil, že se jeho nejlepší přátelé již nehádají, konečně promluvil. ,,Upřímně hádám, že se bude jednat o nějaký ples. Vsadím se, že kdyby ještě žil Brumbál, udělal by ho taky," smutně se pousmál a Ginny mu povzbudivě stiskla ruku. Všichni věděli, kolik ten "starý blázen" pro mladého Pottera znamenal a proto to sami nikdy nepřipomínali. Vlastně, nikdy nemluvili o bitvě, jelikož to pro všechny bylo citlivé téma a když už, většinou se museli držel, aby se na místě nerozbrečeli. Zrzka už už chtěla něco říct a dovést všechny na jiné myšlenky, jenže nestihla ani začít větu a přerušily ji hlasy skupinek studentů, kteří seděli u dlouhých kolejník stolů a horlivě o čemsi diskutovali. Ani jeden ze čtveřice neměl sebemenší ponětí, jak se dostali až do Velké síně aniž by si toho vůbec všimli. Stále mírně zaražení a zmatení se vydali za Seamusem, Deanem a Nevillem, kteří na ně mávali od Nebelvírského stolu. ,,No konečně," pousmála se Claire, černovlasá Nebelvírka, se kterou se seznámili nedávno a to přes Ginny, která stejně jako ona chodila do sedmého a posledního ročníku, ,,mysleli jsme, že se neobjevíte." ,,To bychom vám přeci nemohli udělat," zasmála se Ginevra a usadila se naproti své dlouholeté kamarádce Claire Wooringtonové. Všichni počkali až se usadí i ostatní a pak se rozjela vášnivá debata o návrzích, co by mohlo být tím velkým překvapením, jež se měli za malý moment dozvědět.
   Celá síň stichla hned, co do ní vstoupila skupinka Zmiozelů se Zabinim v čele a hned po nich samozřejmě i profesorka McGonagallová. Všechny zraky spočinuli na blonďákovi s aristokratickými rysy, které zdědil po svém otci Luciusovi Malfoyovi a nejeden z nich nebyl pěkný. Neměli ho rádi, nenáviděli ho a ani se hi nesnažili pochopit. Draco si jich však snažil nevšímat a pouze se se sklopenou hlavou usadil na své místo. A mlčel nejen tehdy, ale i když se s ním Pansy snažila započíst řeč, nebo se ho Blaise pokusil rozesmát. A Hermiona si toho samozřejmě všímala, změn jeho chování, toho, jak se všem straní a jen mlčky a poslušně plní vše, co musí a bylo jí ho vlastně líto. ,,Mio? Vnímáš?!" Zamával jí Dean rukou před očima a Nebelvírka,sebou cukla. ,,Co? Kde? Jak? Kdy?!" Vyhrkla a zmateně zamrkala, načež zaostřila na rozesmáté obličeje svých přátel. Než jí však stihli cokoli odpovědět, přerušil je zvučný hlas profesorky McGonagallové, který je donutil jako na povel zmlknout a otočit se jejím směrem. ,,Jak jistě víte, za necelý měsíc jsou Vánoce a pro zpříjemnění těchto svátků jsme se rozhodli, pro menší překvapení. A proto mi prosím ještě před hostinou dovolte říci pár slov na toto téma. Pro všechny studenty, kteří se rozhodli přes Vánoce zůstat zde v Bradavicích, jsme se rozhodli uspořádat Vánoční ples." Hermiona se usmála a její srdce jakoby poskočilo. Plesy milovala a vždy se na ně hrozně těšila. Slova profesorky McGonagallové už však nevnímala, i když by se možná dozvěděla víc, než od Claire, která jí vše přeříkala. Proč? Její smysly upoutala majestátní sova pálená, která tiše vlétla dovnitř Velké síně a mířila směrem k ní, což ji udivilo nejvíce. A nebyla jediná, kdo místo Bradavické ředitelky sledoval pohybujícího ptáka, jež nesl v pařátech bílou krabičku a jakýsi dopis. Profesorčina řeč utichla, jelikož si i ona všimla sovy pálené, která zrovna přistávala u Nebelvírského stolu a k překvapení všech přítomných zrovna v místě, kde seděla Hermiona Grangerová, Harry Potter, Ron Weasley a ostatní. ,,To bude pro tebe, Mio," sykl Dean, který si stihl přečíst jméno na obllálce jako první. Brunetka se zaraženě podívala na sovu pálenou, která k ní se zahoukáním přiťapkala a natáhla před sebe nožičku, ke které měla připoutaný jak dopis, tak dáreček. Opatrně jí vše odvázala a hned potom, co si převzala balíčky, pták okamžitě odletěl. ,,Rozbal to," pobídla ji Ginny a Hermiona s úsměvem poslechla. Byla zvědavá a to opravdu hodně. Jako první roztrhla obálku a vytáhla z ní krasopisně napsaný dopis. Okamžitě začala číst a potom, co celý text projela očima nejméně třikrát po sobě, jí poklesla brada.

Zřejmě si říkáš, kdo by ti mohl psát tak pozdě večer v čas, kdy soví pošta nechodí.
Odpověz si sama, Hermiono. Dá se říct, že jsem zájemce o tanec s tou nejhezčí čarodějkou, kterou jsem kdy měl tu čest poznat. Jak už jistě sama víš, chystá se Vánoční ples a já pro tebe mám takový návrh.
Co kdybychom si zahráli takovou "hru"? Pokud podle nápověd, které ti budu každý den posílat, do 24 dnů uhodneš, kdo jsem, stanu se tvým tanečním partnerem, pokud však neuhodneš, zůstaneš sama. Ber, nebo nech být, Mio. Bude to pro tebe risk, nebo zisk. A protože vím, že tak chytrá čaeodějka, jako jsi ty, mou identitu jistě odhalí a přijme mou nabídku, posílám ti první nápovědu.

Přeji ti hezký večer a příjemné hádání, má milá Hermiono.

,,Co to má ksakru být," sykla brunetka a odložila dopis stranou, přičemž ignorovala, že jí ho ukradla Ginny a její zvědavé oči, luštící text, jež v něm byl napsaný. Sahla po bělostné krabičce s mašličkou a otevřela ji, načež z ní vyndala stříbrný, mužský prsten. Chvilku ho převalovaka v rukou a nakonec se nechápavě podívala na začtenou Claire, která dopis sebraka své kamarádce. ,,Tak teď už tomu vůbec nerozumím," povzdechla si a Ginny se uculila. ,,Tak to tak vypadá, Mio, že máš tajného ctitele."

***

Takže, moji milí,
Omlouvám se, že to vydávám až teď, ale moje chytrá hlava si zapomněla předepsat kapitoly, takže je budu muset dopisovat.
A jelikož jsem vždy chtěla psát adventní příběh, budu to muset přežít:D
P.S. Tuhle kapitolu nemám ráda, nelíbí se mi a je prostě hrozná, ale prosím vás, nevzdávejte to s touhle knihou jen kvůli ní♥
P.P.S. Asi ji později ooravím.
P.P.P.S. Opravdu ji nemám ráda, jelikož je hrozně odfláklá a já se ji snažila uspěchat
P.P.P.P.S. Miluju vás♥
P.P.P.P.P.S. Dobře, už končím, jen mě to začalo bavit:D