Nenapravitelná

12.

Během filmu jsme se šli ještě osprchovat a zase jsme si lehli. Tak jak jsme lehli tak jsme usli. Probudili jsme se v objetí. Spíš já jsem se probudila. Pay furt spinká. Koukám v Payovo objetí do mobilu jenže on začal zrychleně dýchat.

Já: Co se děje? Pay?

Neodpovídal a vypadalo to že už se skoro nemůže nadechnout. Zavolala jsem sanitku která rychle přijela. Paytona si odvezli. Co teď kurva?! nemám řidičák a vlastně ani auto. Zavolala jsem Blakovi.

Já: Blake?

Blake: no?

Já: potřebuju rychle do nemocnice, odvezli tam Paytona

Blake: Já teď opravdu nemůžu, do pěti minut je tam pro tebe Bryce

Já: dobře, díky

Konec hovoru

No jako sice je to náš úchylnej Bryce ale teď je mi fakt jedno jak se dostanu za Paytonem. Vzala jsem si džíny, nechala si Paytonovu mikinu, Paytonův mobil a notebook aby se nenudil.  Bryce tady za chvíli byl, nastoupila jsem a jeli jsme. Řekla jsem mu po cestě co se stalo, když jsme dojeli asi po půl hodině, rychle jsem vběhla na recepci. Bryce běžel za mnou.

Já: Dobrý den, Payton Moormeier tady je?

Sestřička: ano, přijeli s ním asi před půl hodinou. Už je na pokoji

Já:  mohla bych jít za ním? I tady s kamarádem?

Sestřička: jste rodina?

Já: Jsem jeho přítelkyně a on jeho nejlepší kamarád

Sestřička: no dobře.....patro 5. pokoj 45

Já: děkujeme

S Brycem jsme rychle nastoupili do výtahu a vystoupili v pátém patře. Našli pokoj 45 a vešli tam, Payton tam ležel a smutně koukal do zdi. Když uslyšel dveře tak se rychle koukl, zjistil že jsme to my a usmál se. Šla jsem k jeho posteli a chytla ho za ruku. Bryce stál za mnou a opíral se o zeď.

Já: ahoj Pay, už v pohodě?

Payton: teď když tu jsi tak se cítím jako v nebi

Bryce se uchechtl a dodal: aby jsi tam za chvíli opravdu neskončil

Otočila jsem se na něj vražedným pohledem: děláš si prdel?

Payton: jen ho nech, už jsem si na to zvykl

Otočila jsem se zpátky na Paytona a tiše jsme se na sebe usmívaly

Payton: a pusu nedostanu?

Bryce: tak já asi půjdu, pak zavolej dojedu pro tebe

Payton: dík že jsi mi ji dovezl

Bryce: no však platíš mi benzín ty hovne........pokud teda přežiješ

Já: tyvole já už ti vrazim

Bryce se začal smát a odešel.

Já: tak je normální?

Payton: není, tak co bude s tou pusou?

Já: no jó

Sedla jsem si na kraj postele a dala mu pusu.

Payton: to je jako všechno?

Já:jo

Payton: no tak to ani náhodou, boty dolů!

Já: proč?