Nenapravitelná

1.

Je neděle a já si balím věci. Kam? Sociálka mě poslala na nějakej posranej nápravnej tábor. Kde budu na chatce s nějakejma pipkama který si navzájem zlomily nehtík a dělají že jsou problémovky. Zabiju je. Oblečení mám sbalený a teď něco do batohu kterej hodlám mít furt u sebe. Nosím v něm moji klasickou výbavičku do které patří- nožík, zapalovač, cíga a nějaký další blbosti, ale ty 3 věci jsou pro mě životu důležitý. Odjíždím už dnes, bráška mě hodí do nějakého města na sraz kde nás všechny problémaře nabere autobus. Ležím na posteli a prohlížím si instagram, z čehož mě vyruší bráška.
" Sestřičko! pojď vyrážíme!" zakřičel a já hned beru kufr, batoh a jdu.

"Už letíím" zařvala jsem na Hardina. Hodily jsme věci do auta a jedem.

Dorazily jsme na místo kde už všichni stojí, Hardin vylezl s auta a vyndal mi kufry. Rozloučil se se mnou obejmutím, bude mi chybět.
"Budeš mi chybět sestřičko" zašeptal.

 "Ty mě taky bráško, brzy se uvidíme" odpověděla jsem a Hardin mi vtiskl pusu. Sourozeneckou, chápeme se ne? Naposled se rozloučil a já šla mezi ty blbečky co už taky čekali. Namyšlených pipek tam bylo nespočetně, dále spoustu kluků a pak jedna skupinka nějakých třech arogantních borců. Já si šla sednout na lavičku která je prázdná. 

"To byl tvůj borec?" ozval se jeden že skupinky těch třech "inteligentních" chlapců. Ne pičo, nemám náladu vést rozhovor zrovna s tebou.
"Bratr kreténe" odpověděla jsem s otrávený výrazem. Ale nedal pokoj. "Dávej pozor s kým mluvíš"
"S klukem IQ bublajícího bláta" cekla jsem a konečně sklapl.

Přijel autobus s vedoucím, chtěli jsme si sednout jak budeme chtít ale on začal číst jména která budou sedět spolu.
"Takže já jsem Patrick, váš vedoucí. Budete mě na slovo poslouchat a já teď přečtu jména která spolu budou teď sedět. Takže... Hossler a Richards, dále Moormeier a Scottová" začal a četl další jména. Čekala jsem jakej debil to bude a najednou se někdo ozval. 

"hej která kurva je Scottová?" No to si děláš prdel! Byl to ten idiot se kterým jsem měla venku rozhovor. Neodpovídala jsem a šla jsem k němu. 

"Tahle je Scottová, idiote" zamumla jsem když jsem byla u něj.

"Ne vole, s tebou sedět nechci. To ani hovno" 

"A ty si myslíš že já s tebou sedět chci?"

 "Jasně že chceš. Takže jdeme támhle dozadu jak sedí Jaden s Joshem" vysvětlil a šli jsme se usadit. Sedli jsme si na sedadla před ty jeho kumpány.

 "Wohouu, Moormeier ty válíš" ozval se černovlasej kluk za náma.
"No vole neradoval bych se, s tímhle materiálem toho moc nenašukám" odpověděl otrávenej Moormeier.
"Však ona se dá, viď kotě?" vložil se doma toho i kluk sedící vedle černovlasýho. Snažila jsem se je ignorovat, ale dlouho to nešlo. 

"Zapomeňte, radši mi řekněte kdo je kdo" 

Oba se představili. Čerlovlasej je Jaden, ten vedle něj je Josh. Paytona už známe.

"A ty seš co zač? Proč tu jseš?" zeptal se Moormeier.

"Jsem Ashley Scott, jsem tady kvůli rvačkám"

"Tak to máme všichni něco společnýho"  zasmál se Josh a dál už jsem v konverzaci pokračovat nechtěla.

"A teď už držte hubu, chci klid" utišila jsem je ale neustále mi sahaly na vlasy a všude možně, furt tam mluvili  nějaký nesmysly a nehodlali zavřít tlamy.